Kam se poděla sedmá rota?

Spíše by mne zajímalo, kam se poděla tvůrčí invence, výrazní charismatičtí herci a hlavně humor pro soudobé francouzské komedie typický... V návaznosti na svůj předchozí koment (Naděje a sláva, 1987) mohu pokračovat, že nejen válka očima dítěte, ale i druhá světová jako tematické pozadí pro situační komedii bývá pro tvůrce oblíbeným námětem daleko víc, než se na první pohled zdá. Hodně jsem se bavil u Velkého flámu, který ve svižném tempu po všech stránkách skvěle frčí od začátku do konce, případně i u černobílého Nikdo nic neví či komornějšího Napříč Paříží. Ale Sedmou rotu vnímám jako velice slabý odvar, který u mne příliš nezafungoval, připadal po většinu času jen málo zábavný a neměl v sobě ani trochu napětí. Hlavní hrdinové se hodinu a půl courají lesem od ničeho k ničemu, aby mne chvíli alespoň trochu potěšili u projížďky s postarším vesničanem na dřevěném vozíku, opravdu pobavili ve vtipné scéně s koupaním v jezírku, jindy zase naštvali svými nestoudnými hody na hřbitově. Největším přínosem pro mne zůstalo seznámení se s dalším režisérem a scenáristou v jedné osobě... ač byl-li Robert Lamoureux skutečně takovým průkopníkem francouzského kabaretu a komedie na jevišti v oblasti herecké i režijní, jak se píše v jeho zdejší biografii, o to víc mi k němu nesedí tenhle dost mizerný filmový produkt, kterému navíc ještě v hlavní roli vévodí úplně nemožný Jean Lefebvre (pro mne snesitelný většinou tak v epizodních rolích). 40% (14.07.2020)

Frantíci umí. Není to ani tolik komedie, ač je to humorně pojato, moc se nenasmějete (dnes dělají mnohem vtipnější). Spíš se dá žasnout nad zajímavým námětem, který je i hezky dějově pojatý, hlavně všemi zúčastněnými kvalitně zahráno a vůbec zkoordinováno - vytvořit kulisy a kostýmy a tolik lidí se toho zúčastnilo. Myslím, že to tehdy musel být jeden z nejdražších francouzských filmů. Film mi hodně připomíná dětství. (25.03.2019)

Nedokážu spočítat, kolikrát už jsem tenhle film viděla. Úžasná klasika, Francouzi prostě komedie umí, o tom žádná. A to říkám jako někdo, kdo nemá rád komedie a pustí si maximálně jednu až dvě za uherskej rok. Ale tahle mi umí vždycky zvednout náladu, je to vyloženě film na dny, kdy se cítíte příšerně a potřebujete zapomenout na váš posranej život a nějak si odlehčit večer. Zkrátka bizarní dobrodružství třech francouzských vojáků, co omylem zabijou Němce, ztratí svoji rotu a pohodičku nad pečeným zajícem jim naruší jeden ambiciózní poručík. Spolu ukradnou náckům obrněný auto a dobrodružství může začít. Výjimečně musím vypíchnout i českej dabing, kterej se u sedmý roty fakt vydařil. Film mýho mládí, kterej je pořád tak dobrej, jak si ho pamatuju, akorát si už přijdu jako stará babča, když kouknu na rok vydání. Hodnocení: osm z deseti šéfů doporučuje/10 (11.12.2022)

Asi najreprezentatívnejší z týchto troch francúzskych komédií z čias 2 svetovej. Ktovie, či by si tvorcovia mohli rovnako dovoliť takto poľahčiť a zvoľniť, ak by ako národ ostali v tomto hrôzostrašnom konflikte na strane porazených. Každopádne je film sám o sebe nesmierne vynaliezavý, nápaditý a vypointovaný v jednotlivých mizanscénach, schádza mu možno tak väčšia vyváženosť a odvážnejší revizionizmus. A pre niektorých ťažko skúšaných pamätníkov mohol v dobe vzniku vzbudzovať relevantné odpudenie. (15.01.2017)

Po letech si pustit sedmou rotu, když mám naváto a jen se bavit jednoduchým, ale precizně provedeným humorem hlavních protagonistů. Žádné velké vymýšlení, pohodové lovení zajíců v lese a pár podfouknutých němčourů. S odstupem času kdo ví, jak vysoko se dá postavit mezi ostatní sedmé roty, ale rozhodně neurazí a pobaví snad i mladšího diváka. (11.06.2019)