Hostinec „U kamenného stolu“

Ono by se hodnotilo čtyřmi *, kdyby nebylo srovnání s jinými. Takhle musí ta nešťastná nerada dát tři, i když jí to srdce trhá, ale kam by ve srovnání s tím přišli ostatní, že. Jedna nemůže nemilovat paní Šejbalovou v nejlepších letech s jejím mistrem Martensem, když krájí zelí a recituje při tom. Skoro by dala Stanislavu Neumannovi vlastní oběd, jak je mu hladového staříka zpočátku líto. Ono by se šlo se Sašou Rašilovem na ryby a místo toho se musí pátrat po paní hostinské. A jak by si ona dala panáka v tenisovém klubu, pusa jde až šejdrem. A do kterých očí by se to raději dívala, no ne a ne si vybrat. I když jedna by jaksi volila mezi Hrušínským a Benešem - a vybrala si – hádejte…. Kulečníkové sukno je nad poměry jedné a tak to raději nehraje, a tenis už neuběhá. A tak tu musí jedna sedět u počítače a vzpomínat na to, jak by si ráda zahrála kuličky a vyhrála zpět tu duhovou. To ví přece každý, že duhová je za deset hliněných. A pak by mohla jedna zase klidně začít psát spisovně česky v první osobě. Ó, ach ta jedna.. (23.05.2008)

Když jsem byl asi sedmiletý jinoch, už tenkrát jsem měl svoji topku zamilovaných filmů, mezi nimiž byl Hostinec U kamenného stolu, Švejk a Sanitka, možná ještě Tři veteráni. V podstatě se nic nezměnilo, všechno jsou to pro mě pořád klasiky. Karel Poláček měl vytříbenou češtinu, která se nádherně odrazila i ve filmu. A ty dialogy, to je prostě krása a originalita autorovy mluvy. Tenhle film nezestárnul, naopak, dokáže mezi novodobými rádoby komediemi velice příjemně pobavit a svým jemným a vkusným humorem pohladit. Škoda, že Josef Gruss nenatočil už nic dalšího, měl na to sakra talent, který ale zase využil jinak, byl herec, skládal filmové šlágry (třeba kultovní Slunečnici, Jen pro ten dnešní den a mnoho dalších), nebo napsal scénář k neméně kultovnímu Kristiánovi. Hostinec U kamenného stolu navždy zakotvil v mém srdci i se spoustou postav a postaviček, včetně ústřední dvojice Rudolfa Hrušínského a Svatopluka Beneše. Nezapomenutelný je i Jiří Plachý v roli potulného herce a jeho výrok : "Ženo, tvé jméno je faleš!!" :D (12.01.2021)

Opravdu jen u mála poválečných filmů se stane, že dokáží plně vystihnout slunnou filmovou atmosféru první republiky. Jak píše gouryella - v padesátých letech jsme se dočkali jen impotentně uvědomělých sodruhů, což je spíš směšně k pláči :-( Dialogy Tomáše a Spytihněva jsou naprosto kultovní!!! Jo a skvělá předloha... (16.04.2003)

U Jiřiny Šejbalové jsem si myslel, že zahraje podobnou čubku jako hrála Vlasta Fabiánová ve filmu SRPNOVÁ NEDĚLE. Bohužel se tomu nestalo, možná i vlivem toho, že se jedná ještě o 12 let starší film. Ostatně celý tento film je obrovské ohlédnutí za tím, jak asi vypadal život těsně po válce, než tu začal vládnout rudý mor. Ovšem také je to ohlédnutí velice idylické, což je vidět první pohled už v tom nádherném veteránu, kterého řídí dva studenti (Hrušínský a Beneš). V tomto jediném vidím nějakou hodnotu tohoto starého filmu. Jinak se jedná o starý film, který dnešního diváka nepobaví. Mě teda nebavil vůbec. [3542. hodnocení, 128. komentář, 80%] (16.11.2021)

Tak jsem se konečně na tento film podívala pořádně... A musím říct, že mě mile překvapil. Z díla dýchá klid a pohoda lázeňského městečka, jakoby se ještě mohlo(a chtělo) navázat na ducha prvorepublikové filmové tvorby(což se, bouhužel, už později příliš nepovedlo). Svérazní bratři v podáni Rudolfa Hrušinského a Svatopluka Beneše jsou ozdobou filmu, stejně jako Růžena Šlemrová či Stanislav Neumann. Ve svých pamětech Svatopluk Beneš uvádí, že pohoda, která při natáčení panovala, se pak ve filmu dokonale zúročila. Je známo, že o herce - co se týče jídla - bylo skvěle postaráno. Paní Jiřina Šejbalová se nejen ve filmu, ale i v zákulisí projevila jako zdatná kuchařka! (01.03.2008)