Tarzan, syn divočiny

Pri týchto dobrodružných snímkoch je ešte viac citeľná naivita tvorcov - zrýchlené pohyby hercov a zvierat, súboje so zvieratami, každý tvor v džungli je takmer vždy krvilačný netvor (viď hrochy, antilopy a pod), veľakrát divné chovanie zvierat či domorodých obyvateľov. Ale napriek tomu o dobrodružstvo nie je núdza takmer od začiatku do konca a celkom sa mi páčila práca so slonmi, (ozajstnými) opicami či napr. aj sám macho Weissmuller (sranda, že dokonale oholený alebo vlastniaci nôž z odlievanej ocele). Naopak, iba márne by ste vo filme čakali hudbu, miesto neho je tu otrasný škrekot a zjapanie (necudnej) hl. predstaviteľky či veľmi ukecaných hercov - akoby si tvorcovia chceli vynahradiť desiatky rokov nemého filmu v jednom snímku. Na konci uvidíme aj čiernych hulákajúcich trpaslíkov či jednu megagorilu. Hodnotenie: 60% (21.10.2013)

Něco naprosto příšerného. V tom filmu bez ustání někdo řve. Buď řvou sloni, Tarzan, opice, nebo Jane. A Jane tomu dává korunu, protože řve, když ji Tarzan drží, nebo když ji pustí. Řve z lodě na opici a opice řve z břehu na ni. Navíc ten střih připomíná sekačku na trávu. Jediné, co se mi opravdu líbilo, byly scény se zapojením zvířat (hlavně útok hrochů), ale i tam jsou slabá místa: slon zachraňující Tarzana a potom ho nesoucí džunglí stylem, že má jeho hlavu v tlamě, házení opic s Jane a hlavně Tarzanovo "válení se" se lvem. A ten hloupý šimpanz, který přežil navzdory tomu, že s ním ta gorila snížila o deset centimetrů podlahu. Navíc ještě z Afriky udělali místo, kde skutečně za každým šáším nebo kamenem čeká buď lev, lvice, levhart, krokodýl, hroch nebo kmen nějakých šílených trpaslíků. Když nastoupil ve filmu zvuk, Ejzenštejn říkal, že je třeba s ním zacházet opatrně, používat ho jako další materiál pro vyjádření specifických záměrů a k vyvolání specifických účinků; nepoužívat jej samoúčelně jen proto, že můžeme. Toto je pět let po Jazzovém zpěvákovi a už tady je zvuk natolik součástí filmu, že si může dovolit být naprosto nadbytečným - ať už je to výše zmíněné řvaní a ječení, nebo Jane, která musí nahlas říct všechno, co jí slina na jazyk donáší. (28.08.2015)

Příběh toho filmu mne neskutečně zklamal, protože nereflektuje původní příběh seznámení Tarzana s Jane a vůbec tam není odkaz na Tarzantův šlechtický původ. Na druhou stranu scény se zvířaty jsou strhující, vážně by mne zajímalo, jak to vše točily, v té době prostě unikát. A to z toho filmu pro mne dělá neuvěřitelnou klasiku. Proto za 5* (15.07.2015)

Na filmu je fajn, že se u něj člověk baví a ani chvíli nenudí…ehm, ale…nutno hned upřesnit, že za „bavit se“ patří v tomto případě „nechtěně“ (a to hodně). Nevím, jak to působilo na dobové publikum, ale já se musel začít smát už u toho úvodního nepříliš zdravě vypadajícího uvítání otce a dcery. Pokračovalo to zadními projekcemi, všemožnou umělou faunou (u mě to vyhráli zabijáčtí krokodýli), genderovým stereotypem (přestože ostrostřelkyně Jane je příjemným chvilkovým vystoupením z něho), neskrývaným rasismem (a otroctvím), spoustou „drsných“ úmrtí, ať už lidí či zvířat (určitě bych film nedoporučoval jejich ochráncům; už jen to obhajování zabíjeni skrz slonovinu…chudáci chobotnatci, kdyby jen věděli, komu to zachránili kůži) a vůbec nejvíc jsem se nasmál nad postavou Tarzana (při jeho počáteční absenci, kdy byl pořád dokola slyšet odkudsi jen jeho známý pokřik, který postupně s každým dalším užitím chytal stále více parodický charakter, jsem si pohrával s představou, jak geniální by bylo vypůjčit si cimrmanovský nápad a sehrát Tarzana bez Tarzana…jenže to by zas divák přišel o spoustu akrobatických přemetů, zardoušení šelem, plavecké závody a taky, ehm poznávání mezi ním a Jane). Zkrátka to není zrovna snímek, který by odolal zubu času (spíš naopak), ale na druhou stranu, třeba taková práce s některými zvířaty mi obdivuhodná rozhodně přišla. Hvězdičky ovšem (alespoň většinou) nerozdávám jen za to, že mě film rozesměje svými nedostatky (že?), tudíž celkově to vidím pouze na lepší průměr. (23.03.2015)

Prvá zvuková a dlhé roky najpopulárnejšia verzia o legendárnom hrdinovi. Svoju tvár mu prepožičal dvojnásobný olympijský víťaz v plávaní Johnny Weissmuller. Obrovský finančný úspech znamenal množstvo pokračovaní a obrovský kult. Tradičná dobrodružná zábava v Hollywoodskom balení možno starne, no stále spoľahlivo baví. (07.12.2017)