Pustina

Dalo by se tomu vyčítat kdeco, ale tu severočeskou depresi, hrátky s pochmurným vizuálem a rozkrývání charakterů národní povahy v bohem zapomenutém koutu republiky, beru jako devízu, protože až doteď nikdo neměl odvahu natočit to u nás právě takhle. Hulíkova nepopiratelná inspirace u Nica Pizzolatta není na škodu, ta umanutost jedné z hlavních postav, která projde v polovině zásadní změnou, je stejně uvěřitelná, i když má kyvadlo diváckých sympatií jako na orloji. Jediná věc, která mě opravdu mrzí, je že to Zachariáš nezrežíroval celé. Díly od Nellis postrádají tu opravdovou vnitřní tenzi a jsou spíše „jenom“ velmi dobře splněným zadáním, bez ohledu na cokoliv dalšího. PS: Pátý díl, se svým dějovým bezvětřím a pochmurným tichem, je dokonalou ukázkou unikátní režie. (11.01.2017)

Než k seriálu usednete, je třeba zajít do lékárny a vybavit se antidepresivy. Když skončí, je třeba zajít tam znovu, protože jste si jich určitě nekoupili dost. Když dům, tak burda, když nebe, tak šedivé, když cesta, tak bláto, když člověk, tak parchant, anebo marod... A na konci deus ex machina. Ne, nesdílím zdejší nadšení. Je to lepší než Ordinka, je to možná nadprůměrné, ale jen na české poměry. Kam to zřejmě chtělo dosáhnout, to podle mne nedosáhlo. (01.01.2017)

No, není to vůbec jednoduchý tady s tou Pustinou. Ani nevíte, jak mě ten seriál pří prvních dílech (resp. první projekci celé série) neuvěřitelně sral. Je to dáno dvěma skutečnostma. Tu první jsem jí při druhé projekci odpustil, protože když se na ni díváte znova, zajímá vás každý detail, takže silný dojem počátečního nekonečnýho natahování zcela vymizí. Kvůli té druhé nemilosrdně (a ač nakonec i nerad) strhávám jednu hvězdu. Ten seriál je parádní, napsanej je skvěle, je nečitelnej, výborně zahranej i precizně nasnímanej, ale kurva já tak nesnáším slovo "sociální" a všecko co je s ním spojený, takže i když jsem zvyklej na filmy, který nemaj žádný kladný postavy, tak tenhle pojebanej zvyk českých filmařů točit pesimistický filmy o póvlu všeho druhu vrcholí ve sračce Kobry a užovky a tady, no nastěstí tady tato Pustina má aspoň tu scénaristickou kvalitu. Jo, přiznávám první zmýlenou a nakonec doporučuju. Spolu s Mamonem a Labyrintem se jedná o nejlepším českou minisérii posledních dekád. 85% (23.01.2017)

Konečně jsme se dočkali (ryze) českého dramatického seriálu světové úrovně. Výborní herci (nejvíc utkví ústřední Dušek a Stivínová, ale pochvalu zaslouží snad úplně všichni), velmi dobrý scénář (Štěpán Hulík sebevědomě roste v nejlepšího současného tuzemského scénáristu) a bezchybná řemeslná stránka (bezútěšná atmosféra severních Čech je vystižena vskutku dokonale). Temná krimi, emočně vypjaté psychologické rodinné drama, ostrá sociální kritika (viz brilantní scény z pasťáku, ghett apod.)... Tím vším je Pustina - jeden z nejlepších českých seriálů, které kdy vznikly. 90 % (29.12.2016)

Pustina je opravdu brutálně temná záležitost odehrávající se v prostředí, kde by jste žít prostě nechtěli. A přeci i tam žijí lidé. Mají své plány, sny, mají vize a někteří dokonce přemýšlejí o budoucnosti. O budoucnosti Pustiny, protože Pustina je obec. Obec Pustina ležící v pustině. Stalo se u našich filmů zvykem, že když se děj odehrává kdesi na vesnici či dále od velkoměst, jsou všichni ti lidičkové karikováni jako různí svérázové či Mařky a často jsou svým způsobem zesměšňováni pro svoji jednoduchost, která na městského člověka působí hloupě. Náhodně se objevící měšťák v takovém prostředí pak zase působí směšně sám o sobě, protože tam nepatří, protože v tom prostředí neumí fungovat a protože neumí s místními komunikovat. Sem tam se tam ještě šoupne nějaký ten hantec aby byla iluze exotička dokonalá. Jenže divák to většinou cítí a tak mně třeba Díra u Hanušovic (2014) moc nechytla. Mnohem lepší z těchto ,,sociálně temných'' záležitostí byl Dům (2011) a nebo ,,skvělá'' Poupata (2011). K těm má Pustina zdaleka nejblíže, rozdíl je v tom, že je nejméně o dva levely nad nimi. HBO machruje s každým seriálem, který vypustí a po Hořícím keři se opět sáhlo po prostředí našich luhů a hájů... Když jsem ještě dělal archeologii, dělal jsem na záchranném archeologickém výzkumu hřbitova v Libkovicích. To byla obec z níž zbyl jen barokní kostel a jeden domeček s posledním obyvatelem (shodou okolností také starostou), který se odmítl nechat vystěhovat. Břicháček se tuším jmenoval. Každý den jsem jezdil z Mostu na kole nahoru kolem rekultivovaných kopců a kalných jezer plných smrduté vody kolem výdechů z šachet do bývalých Libkovic, obce, která už na mapách nebyla a kam jezdil pošťák jen kvůli panu Břicháčkovi. Při pochůzce tam nahoře nad Mostem člověk nacházel zarostlé lavičky, kašnu s kachlíky... Zbytky domů... Bylo to tam jak v Pripjať. Místo bez lidí. Pustina. A když náhodou jel nebo šel někdo kolem, byla to většinou podivná existence táhnoucí odkudsi železa či nerozbitý vlnitý eternit... Paradoxně se důl před vybydlenými Libkovicemi zastavil a dál se v plánované těžbě nepokračovalo... Lidé už ale odešli. To podobné řeší v Pustině se starostkou Sikorovou. Nešlo si při sledování na ty Libkovice vzpomenout a samozřejmě podobný osud potkal desítky jiných obcí ležících na ložiscích hnědého uhlí... Stejně I tam tenkrát někdo už těžařům kývl na slušné odstupné, někdoale chtěl zůstat... Ty jež chtějí žít v Pustině dále a jichž není mnoho starostka Sikorová zastupuje. A jak je to s každou menšinou bránící se většině, stane se problémovou.... Pustina není skvělá jen způsobem natáčení, výběrem vskutku depresivních lokací, ale i perfektně zvolenými typy pro každou figuru. Samozřejmě exceluje Dušek, Cina, překvapil Noha, ale i ostatní podávají naprosto úžasné výkony. Škoda, že něco takového netočí ČT... Veliká spokojenost!!!! * * * * * (16.01.2017)