Dívka ve vlaku

Ještě nevím, ale asi bojler, tak bacha! Zkvašená pícnina pro blahoslavené čtenářky Padesáti odstínů zhrzené hysterie, lesby a militantní exmanželky. Emilka neEmilka, tuhle tendenční, neinventivní a nudnou slepičí krávovinu, s důrazem na -pičí, a natráveným tofu poblité Okno do dvora tentokrát nevythla ani ona! Já chtěl vidět tajuplný napínač, a ne otravné estrogenové monology tří zpruzených tupých vagín – notářky, jebky prosté a jebky s motorovým pekáčem – psychicky tolik sužovaných fuj fuj odporným šovinistickým obšoustem. Ale vše se nakonec naštěstí v dobré obrátilo, kunda, byť iracionální a hloupá, zvítězila nad testosteronovým zlem a tisíce afektovaných čtenářek po celém světě se zase nemusí pár let holit. Jinak bestselerovost tohoto plesnivějícího kuřince fuckt nechápu. (20.11.2016)

Stejně jako při čtení předlohy se nelze vyhnout srovnání se Zmizelou. Oba filmy mají noirově ponurou vizuální stylizaci (v případě Finchera jde o signaturu, v případě Taylora spíše o nápodobu), oba ukazují manželství jako životu nebezpečnou hru plnou manipulace, lží a přetvářky (ve Zmizelé s cynickým nadhledem a ironickým odstupem od postav, v Dívce ve vší vážnosti), v obou se střídá více vypravěčů (ve Zmizelé s větší promyšleností). Dívka ve vlaku výrazněji než lehce misogynní Zmizelá cílí na dospělé divačky, které prostřednictvím Rachelina příběhu nabádá, aby spoléhaly samy na sebe, ne na to, co jim říkají a co po nich chtějí druzí. Zvlášť muži. ___ Daní za důrazný pro-ženský apel je stejně jako v knize závěrečné převrácení rolí oběti a viníka, které značně degraduje působivost a zpochybňuje význam předloženého portrétu alkoholičky. Film, stojící více na silných hereckých výkonech než na hrátkách s vyprávěním, je totiž z velké části koncipován ne jako kriminální thriller, ale jako psychologická studie vnitřně nejisté ženy, která hledá ztracenou (sebe)důvěru. Závěr, doplněný oproti knize o nadbytečný epilog, tento pocit studu a viny, zesilovaný v průběhu celého filmu za přispění výborné Emily Blunt, náhle neguje. Podobně jako v mnohých Hitchcockových thrillerech o přenosu viny se ukazuje, že pachatelem byl někdo jiný, než film dosud naznačoval, čímž je v tomto případě ovšem vyřešena pouze kriminální rovina vyprávění, nikoliv ta psychologická, která vyznívá neuspokojivě. ___ Díky grafické návaznosti záběrů a přesně načasovaným střihům se Taylorovi daří navodit dojem plynulosti a propojenosti jednotlivých segmentů vyprávění, potažmo jednotlivých vypravěček. Flashbacky ukazující různě vzdálené epizody ze života Megan zvyšují napětí ohledně toho, k čemu ve skutečnosti došlo. Stejně jako Rachel s pamětí poznamenanou usrkáváním vodky přitom známe pouze fragmenty reality a celkový obrázek si musíme průběžně doplňovat a upravovat na základě nových informací. Stejně jako protagonistka zároveň na základě dostupného kontextu mylně vyvozujeme, koho v některých představách vidíme. Nespolehlivé vyprávění tak nepůsobí jako scenáristický kalkul k ošálení diváka, ale je organicky propojené s duševním stavem a kognitivními schopnostmi hlavní hrdinky. Ve výsledku jde o semknutý a soustředěný film, jehož většina nedostatků (nezvládnutý konec, absence nadhledu, místy melodramaticky křečovitá tragičnost) vyplývá z knižní předlohy, případně souvisí s diváckým očekáváním (ne thriller, ale drama). Jestli vnímáte partnerské vztahy jako cynickou komedii, při které někdy tuhne úsměv na tváři, vaší oblíbenou vztahovkou zřejmě zůstane Zmizelá. Jestli preferujete tragičtější polohu, možná vám lépe sedne Dívka ve vlaku. 80% (06.10.2016)

Určitě nijak neurážející lehce nadprůměrný řemeslo, ale pozor... Podle bestselleru?! No jo dneska už je všechno bestseller a kdoví třeba já jakož to maniak do vláčků jednou sepíšu své zážitky z cest jak jezdím vykalenej restaurákem, koukám přitom z okna a vidím něco co mě znepokojí a zapletu se bůh ví do čeho. Pak to pojmenuju třeba vocas ve vlaku a možná to bude taky bestseller... Každopádně celej film na mě působil dost komorně a televizně jako by na plátna kin zabloudil jen náhodou. Bohužel celá ta strašně zamotaná a spletitá první půlka se pak rozplyne do celkem předvídatelné pointy. Už když se dozvíte, že oběť čekala dítě a otcem byl někdo třetí, tak tušíte kdo to asi byl. No a po rozhovoru ve vlaku v druhý půlce už to víte na beton a kupodivu to tak i bylo. Se Zmizelou to srovnávat nebudu, protože Fincher je úplně jiná liga. Jednou se na tenhle film kouknout dá, ale jestli si ho ještě někdy pustím, když už všechno vím, tím si jistý nejsem.60% (17.10.2016)

„Můj manžel mi říkával, že mám bujnou fantazii. Nemůžu si pomoct.“ Na film jsem se strašně těšil. Asi až moc. Zpočátku jsem byl dost nadšený. Neustálé divákovo tápání, co se hlavní hrdince jen zdá a co je skutečnost, všudypřítomné tajemno, napětí. Postupné odkrývání pravdy a přehodnocování názoru na všechny hrdiny a vůbec celé dění. A aby toho nebylo málo je člověk ještě víc dezorientovaný flashbacky týkající se jednotlivých postav. Potud vše správně. Ale od „zmizení“ to pomalu ale jistě začne skřípat. Nejdřív mě začala dráždit policie (především hlavní detektivka), ta působila jako skupinka mírně zaujatých úředníků, kteří jakoby mimochodem mohou sem tam někoho vyzpovídat a promluvit mu do duše. A od chvíle „prozření“ se už jen kupila klišé, což bohužel vydrželo až do konce (o tom, jak se pak jedna z postav začala z ničeho nic chovat strašně hloupě, snad raději víc psát nebudu). Herecky tomu suverénně vládne Emily Blunt (a to i za vydatné pomoci maskérů), ale na víc než lepší průměr to už nevytáhne ani ona. (28.01.2017)

Jedna kráva tam pořád chlastá a jezdí vlakem a blábolí nějaký nesmysly. Druhá kráva nechlastá a nejezdí vlakem, ale blábolí snad ještě větší nesmysly. A třetí kráva se mi pletla s druhou krávou, takže jsem chvílema ani nevěděl, která je která. Do toho jsem se navíc ztrácel v čase, protože tam bylo pořád "před měsícem, před týdnem" a podobně. Kupodivu to postupně začalo dávat trochu smysl a nakonec přišlo i nějaký rozuzlení. Ale celkově mě to moc nebavilo. (21.09.2019)