Morgiana

Reziser Juraj Herz po genialnom Spalovacovi mrtvol uz nenatocil taky kultovy film, a tento je tiez podstatne slabsi nez samotny Spalovac. Pani Yva Janzurova je proste genialna herecka, ktore hlavne po kultovych Svetakoch dokaze zahrat prakticky cokolvek. A Nina Diviskova /Prodavac Humoru/ bola vyborna. Pribeh ma cosi do seba, a rezia Herza /Spalovac Mrtvol, Sberne Surovosti/ je na urovni. Sceneria brehov Black Sea /po nasom Cierne More/ je nadherna sama osebe. 86 % (30.12.2014)

Po druhom pozretí v kine /aj keď v horšej kvalite/ ešte lepší zážitok ako prvý raz. Určite tomu pomohlo veľké plátno, ale aj moja rastúca láska k Fišerovej hudbe, vďaka ktorej som mala pocit, že som na komornom koncerte psychedelického symfonického orchestra. Jeho hudba krásne podfarbuje a zvýrazňuje niektoré dejové momenty. Sympatické herecky, kostýmovo, scenáristicky, dialógovo, vizuálne. Veľmi vtipné momenty s doktorom a sestričkou, zákerná špehúňka Viktória, úžasné prostredie - cit pre kulisy aj pohľad kamery očami mačky. (druhý raz, Kino Lumiere - 18. 02. 2013) (19.02.2013)

Inu, Petrolejové lampy to sice nejsou, ale stále jde o výrazný nadprůměr v české kinematografii a jeden z nejlepších kousků Juraje Herze, který měl tehdy talentu a tvořivosti na rozdávání. Výborná Janžurová v hlavní dvojroli a důkaz, že to není jen dobrá komička, ale špičková charakterní herečka. Pozoruhodná vizuální stránka filmu, která pracuje s málo využívaným secesním stylem a podílí se významně na vytvoření mysteriózní atmosféry. Ester Krumbachová odvedla skvělou práci...Celkový dojem 90 %. Příklad filmu, kde jsou kamera, zvuk i dekorace v jedinečné harmonii. (13.06.2006)

Dekadentné, pomalé, krásne...v bývalom Československu takéto filmy vedel točiť zrejme iba Herz. P. S. odkaz pre Radima: autorom knižnej predlohy nie je Green ale Grin. BTW, geniálny ruský autor snových príbehov s vôňou mora a exotických diaľok, ktorému sa občas šmyklo pero a napísal aj horor ako remeň. (03.09.2006)

Herz se bohužel pokusil převést Grinův temný, ale od hlavy k patě romantický příběh (a sestry - dvojčata navenek, ale uvnitř protipóly, patří do základní výbavy romantismu, nehledě na konec příběhu) do podoby antické tragédie, a výsledek je dosti sporný. Divadelní herectví Ivy Janžurové jde proti expresionistické stylizaci filmu - herečka se snaží sestrám dodat věrohodnost, ale režisér se o postavy moc nezajímá, protože pro něj jsou důležité kostýmy a atmosféra. Jenže zvukové efekty velice připomínají Arabelu či Rumburaka, kam taky patří, zatímco zde nevyvolávají hrůzu či alespoň úzkost, ale spíše únavu a rozmrzelost,a hlavně ničí samotný příběh. A fascinace kostýmy pak celý příběh posouvá do zvláštní snové roviny, ve které divák ztrácí kontakt s postavami. (14.04.2010)