Stranger Things

Stroj času na čisté retro-blaho. Všechny inspirační zdroje byly vyjmenovány, všechny nostalgické slzy uroněny. Co v mých očích drží tachometr daleko za stovkou i v druhé polovině, kdy je obživlá deskovka v plném proudu a definitivně ze sebe setřese všechen nádech tajemna, je dětský casting z říše za zrcadlem. Millie Bobby Brown uhraje očima věci, za které se o dekádu starším herečkám vozí pozlacené sošky v náklaďácích a šišlavý kudrnáč Dustin je prototypem generačního hláškaře pro dalších pár let. Po osmnácti letech jsem dostal adaptaci Half Life, aniž bych to dopředu tušil. A teď jdu dočíst Kingovo To, ať mám popkulturní kombo bez kompromisu. (14.09.2016)

Skvelá prvá séria. Až neuveriteľne sympatické postavy, ktorým sa okamžite dostaneme pod kožu a zamilujeme si ich. Kvalitné dialógy je radosť počúvať, vzťahy medzi postavami živé a veľmi zábavné. Neviem, či bol lepší šerif, Jedenástka, Dustin, alebo vlastne ktokoľvek iný (dokonca aj Winona Ryder je skvelá!). Poteší vydarená osemdesiatková retro atmosféra (soundtrack, popkultúrne hlášky). Druhá séria predstavuje veľmi jemné sklamanie. Postavy a dialógy stále bohovské, absurdným problémom však je, že koľkokrát sú tieto postavy a dialógy stokrát zaujímavejšie, než hlavná zápletka s monštrami, dimenziami a koncami sveta. Výrazným plusom 2. série sú nové postavy, predovšetkým Sean Astin (ktorý je však troška zákerne hodený cez palubu, strašne sa snaží a je strašne milý a nakoniec...) a Paul Reiser (ktorý začína ako hrozné klišé a potom... OK, nebudem spoilerovať, ale TOTO by Burke nikdy neurobil). Tretia séria sa na rozdiel od druhej snažila menej kopírovať prvú (originálne vsuvky á la Sovieti a Lupiči tiel), ale v konečnom efekte jej to nepomohlo a utopila sa v nudných prvých šiestich dieloch; až posledné dva boli tou peckou, na akú sme v Stranger Thing zvyknutí. V 3. sezóne sa mi navyše niektoré postavy (Hopper, Joyce) sprotivili hysterickým správaním. Kým prvé dve sezóny jednoznačne za 4*, tretia ledva za 3*. Spolu to stále robilo (s oškretými ušami) 4*. Žiaľ, dostavila sa štvrtá sezóna a to bol debakel. Vôbec ma to nebavilo, strašne veľa postáv a dobrá polovica bola pre dej úplne zbytočná, takže len ponižujúco postávali na scéne a v lepšom prípade raz za tri diely povedali hlášku. Štvrtá séria dosť vykráda moju srdcovku Nočná mora z Elm Street (čo je dotiahnuté do bizarnej pseudokonalosti cameom Roberta Englunda), ale robí to nenápadito a ťažkopádne. Rekapitulácia: prvé dve série 4*, tretia 3* a štvrtá 2*. Resumé: 3*. (28.02.2018)

Zabít Winonu Ryder. Slabší seriál by její naprosto šílená exhibice psycho-hysterickýho teroru snad dokázala i pohřbít. Ať se jedná o cokoliv, Winona reaguje zásadně ušeptaným roztřeseným hlasem, klepajícícími se končetinami a vykuleným pohledem. Horší přehrávání se jen tak nevidí. Jinak pro mě jeden z nejlepších seriálů poslední doby, a to hlavně díky skvěle budovanému napětí, fantastické hudbě a hlavně hereckým výkonům převážně dětí (sympatické děti! to se málokdy poštěstí!) a Millie Bobby Brown je jednoduše k sežrání, stejně jako Gaten Matarazzo nebo David Harbour. Pro mě to zakolísalo jen párkrát během druhé série, když se objevily podivný klišovitý postavy Mad Maxe a jejího ujetého přeprsklého bratra Billyho posedlého svou oholenou hrudí - obešlo by se to bez nich. Mám trochu obavy, s čím přijdou tvůrci ve třetí sérii a kam chtějí příběh dál vyvíjet, zatím ale naprostá spokojenost. (03.01.2019)

Moc nechápu, proč se tu ze serošku naprostá většina pomobáze posrala naplacato, leda, že by se místní ohyzdové rádi koukali na haranty, co na tom jsou ne-li hůře, pak alespoň podobně. Oscilace mezi napínákem pro dorostlé a ítý atmosférou, určenou fuckanům, z toho skutečně dělá žuvačku pro celou rodinu. Prostě se může na gauči trojáku uprdelit táta, co se rád bojí i něčeho jiného, než mámy, máma, která si tím najde dobrou výmluvu, proč opět odložit vytírání podlahy, na kterou se už natvrdo lepí i holinky s hodně hlubokým vzorkem a potěr, co by čuměl na cokoliv raději, než se naučil třeba číst, psát nebo si nevplétat holuby do lykansky husté, umaštěné kštice prepubescentního mongola. Aby to nevyznělo přespříliš přísně - autistická slečinka hraje jako z partesu, za to dvacet procent navíc, a občas se podaří i vybudovat skutečně tísnivou atmosféru. Kterou bohužel srazí další záběr (a že jich je) na nebohého chlapce, co si při nějaké strašné nehodě prohodil horní čelist se spodní a ještě mu přitom vypadala většina řezáků, oči se zbasedovali a zbytek těla čapnul dermatitidu hrubšího zrna. Ne, sorry, přeháním.) Prostě jsou tam odporní všichni, i ta slečna, co má být femme fekale. Představa bližší kooperace s ní se dá shrnout slovy klasika - no to mi ho zandej! (09.12.2016)

K totálnímu kingovskému pastiši tomu chybí jen prepubertální gangbang. Nicméně za úchyly jsme pořád, protože stejně všichni se zatajeným dechem čekáme, až si dvě děcka dají pusu, #MilevenIsMyCrack. 2. série: Jako dospěláci dodneška čekají na svůj dopis z Bradavic, já odteď čekám, až mě Steve adoptuje. (31.03.2019)