Pán prstenů: Návrat krále

Návrat krále se mi co se filmového hlediska (kniha je jasně nejlepší) týče, jeví jako nejslabší z celé trilogie. Ano film je to i tak skvělý a je na 5 hvězdiček, avšak už to není tak úplně ono. První díl je něco nepopsatelně úžasného. Film je vyprávěn v pomalém tempu - o to víc vynikne monumentální výprava a vizuální a dějová propracovanost - prostě a jednoduše je Společenstvo prstenu "něco nového". Ve Dvou věžích se však Jackson na toto spolehat už nemohl, ale vyřešil to znamenitě. Film zrychlil, navodil temnější atmosféru, přidal na akci (užasná bitva o Helmův žleb) a výsledek byl opět dechberoucí, jenže co třetí část? Tam už jaksi nebylo co vylepšovat. Atmosféra je trošku pryč, bitvy jsou ještě větší, ještě rozmáchlejší a ještě počítačovější a prostě a jednoduše už to všechno nej nej nej není nějak ono a dohromady to působí kapku nekompaktně. I přes to všechno je to ale na plný počet, protože uzavírá geniální trilogii a po právu je stejně jako kniha největší a nejmegalomanštější ze všech tří dílů a to samo o sobě není malo. (17.01.2004)

Keď si vybavím pojem fantasy, na myseľ mi automaticky padne Pán prsteňov, pretože je kryštalickým odrazom tohto žánru. Mnoho iných fantasy sa príbehovo či formálne približuje reálnym problémom v prirodzenom ľudskom prostredí (Temný rytier), ale v tejto monumentálnej ságe "fantasy" nadobúda svoj pravý význam a je vyhrotený do maxima. Veľkolepý súboj medzi dobrom a zlom, prekrásne príbehové okorenenie, jedinečná hudba, množstvo postáv, ktoré charakterizuje osobnostné kúzlo, megalomanská výprava, triky, úchvatné kamerové kompozície a prírodné "nálety" činia z tohto diela gracióznu filmovú udalosť. Peter Jackson sa filmársky vycibril a stvoril film, ktorý je oslavou filmového umenia a v ktorom pôsobivo skĺbil ohromné efekty s úžasným príbehom a emóciami. Ak niečo považujem za dokonalé, tak Pán prsteňov do tohto označenia spadá celý svojím repertoárom. Hollywoodský mainstream vo svojej najčistejšej podobe. (02.10.2011)

Jak napsat komentář k filmu, který je okomentován většinou uživatelů csfd? Zase tak vyjímečný určitě nejsem, abych napsal něco úplně nového. Raději to ani zkoušet nebudu. Mohlo by se stát, že začnu psát úplně o něčem jiném než jsem původně zamýšlel a to bych vážně nerad. Také bych mohl napsat něco, co je v každé druhé větě u každého druhého komentátora. Pak bych mohl být nařčen z opisování a být podmíněčně vyloučen z elity píšící komentáře. To bych přátelé vvážně nerad. Tak zkusím teda napsat něco, abych se takového nařčení obávat nemusel. Ale jak to napsat... No jednou jsem ve škole dostal úkol napsat úvahu. Vybral jsem si film a napsal jsem o syndromu druhých dílů. Byl jsem nařčen z podvodu, opisování, opakovaného zapírání jasné pravdy, plagiátorství, úplatkářství, cizoložství... No zase tak hrozné to nebylo... Ale já se ptám. Co když napíšu něco originálního, něěco úplně jiného, něco, co se vymyká zaběhnutým standardům. Nemůže mě i přes to všechno kdokoli nařknout? Proto raději o filmu nenapíšu nic a dávám pouze hodnocení. To jest 5* ;) (31.12.2005)

Má to až moc násilný střih, pokračuje se v jiné charakterizaci zásadních postav, konec je zbytečně uslzený a natahovaný k zbláznění. Jenže komu by to vadilo, když je tu takové množství neskutečně silných scén, že jsem si všechny ty zápory stejně uvědomil až dlouho po odchodu z kina. Prodloužená verze je tentokráte někde na půli cesty mezi zajímavou nadstavbou jako v případě Společenstva a kompletně jiným (a lepším) snímkem jako u Dvou věží. Některé z přidaných scén jsou zbytečné, ale naopak mnohým se daří vtisknout celku "něco navíc". Kupříkladu jak se pár větami podařilo dát úplně jiné vyznění větám a tragice Theodénova osudu oproti kinoverzi je obdivuhodné. (29.04.2005)

To bylo tak: Jestli se režiséru Jacksonovi podařilo pohřbít v předchozích dílech některé postavy, přetavit určité příběhové struktury do jiných a částečně pozměnit narativ celé té mytologie, tak zde vysloveně selhal. Pointa celého Pána prstenů spočívá nikoliv ve zničení prstenu nebo návratu krále na gondorský trůn, ale právě v té poslední bitvě, totiž v bitvě o Hobitín. V tom bylo kouzlo knihy. "Svedli jsme velkolepé bitvy za hranicemi naší země, zachránili jsme svět, ale poslední bitvu musíme vybojovat tam u nás doma. Teprve ale posilněni tím vším dobrodružstvím stáváme se pravými hrdiny - tam u nás doma." Takhle to mělo být. Nejde jen o vypuštění jedné scény pro nedostatek času, jde zcela o nepochopení všech těch šesti knih. No, takže nezbývá, než zase jen pochválit obrázky, poplácat rejžu po zádíčkách, jak mu hezky lítaj nazgůlové nad Mordorem, jak trhají vejpůl citadely Minas Tirith atd. Ale i v tomto zpracování cosi hapruje. Armáda nemrtvých, Legolas na olifantovi a neskutečně pitomá podoba Denethora s Bilbo Pytlíkem. Bitvy ale byly tak úžasné, že to vše můžeme hodit za hlavu a nechat se kochat jen jimi. (23.12.2013)