Pán prstenů: Dvě věže

Kdo v nedávné četl můj komentář k prvnímu dílu, prosím aby jej v tuto chvíli nějakou dobu ignoroval, neboť se může zdát v několika momentech vzhledem k mému názoru u tohoto snímku poněkud opoziční. Lord of the Rings: The Two Towers musí být nutně souzen jako samostatný film a nejen jako součást trilogie, v jejímž středu bohužel stojí. Je to nevýhoda, to bez jediné pochyby, neboť tento snímek se musí vypořádat s těžkým úkolem, že jakožto středová část nemá vlastně počátek ani konec, ale stává se pouhým zprostředkovatelem děje mezi dvěma částmi... Jenže bohužel tím obtíže s tímto zpracování nekončí. Narozdíl od prvního a posledního dílu jsou totiž Dvě věže mnohem lidštějším příběhem, jsou tu sice krátce načrtnuté příběhy elfů a zejména pak entů, ale ostatní rasy získávají bohužel velmi málo prostoru. Jistou výjimkou jsou hobiti, kteří ovšem neprožijí krom velmi povedené cesty mrtvými močály v podstatě nic co by bylo pro děj - tohoto jednotlivého příběhu - důležité. Polidštění děje ovšem tvůrci brali jako výhodu, chtěli udělat z nouze cnost a přímo se kasali tím, že důraz na lidi není něco co by je omezovalo, ale právě naopak se snažili nalhat ostatním, že je to věc, geniální nápad, se kterým přišli... Zjednodušeně tak jsme svědky víceméně historického filmy s mírnými fantasktními prvky. Větší důraz je kladen na to minimum akce, které tu je a je jasně cítit, že tvůrci se snažili zahrnout více emocí. Nepopiratelným faktem je též zrychlení děje, kterému napomáhá jak rozdělení společenstva, tak i několik perfektních změn, kterými filmaři příběh obohatili. V podstatě se dá říct, že veškeré změny tu byly jen ku prospěchu věci. Máme tu minipříběh dvojice dětí, jedné rodinky, Aragorna, který zmizí po boji se sřety a spoustu dalších věcí, které napomáhají temporytmu příběhu a neustále se snaží diváka držet v centru děje... Dvě věže mají spoustu kladů a několik vyloženě nezapomenutelných scén, ale chybí jim větší jiskra a po filmařské stránce jsem opravdu znepokojen. Průměrný scénář si určitě zasluhoval lepší zpracování, veškeré prvky tu totiž působí neohrabaně a okoukaně. Se zápory většinou souhlasím s Dan9kem - takže tímto odkazuji na jeho komentář, abch zbytečně neopakoval již řečené - až na to, že mám k předloze přeci jen o něco vřelejší vztah... (11.03.2005)

Pro mě nejslabší z celé triologie, což však neznamená, že je špatný. Když se na to díváte poprvé, ani nezaregistrujete, jak ten čas ubíhá... zděšení, které vás provází, když vám někdo řekne, že jedna bitva ve filmu trvá celou hodinu, vyvolá okamžité nadšení, když ji vidíte, a vy si jen říkáte: "Tohle, že mělo hodinu?" Na druhou stranu je tohle vše jaksi kompenzováno tím, že narozdíl od prvního dílu se v tom druhém pomalu vytrácejí emoce. Prostě ani tisíce vojáků nedokáže nahradit situace, kdy jste v jedničce jen nevěřícně zírali na smrt jedné z vašich oblíbených postav. A proto, při opětovném shlédnutí, bych volila radši Společenstvo prstenu než Dvě věže. (16.10.2006)

Aj keď je stredná časť trilógie slabšia ako jej susedné časti a je len akýmsi spojovacím mostíkom k totálnemu vyvrcholenie, je ten mostík posiaty diamantmi. Perfektné zábery scenérie, Jackson vedel, prečo natáča na Zélande. Grafický skvost, ale to sa týka všetkých troch filmov. Akcia a monumentálnosť je trošku slabšia, no v len v rámci porovnávania s ďalšími dvoma filmami trilógie. Voči ostatným filmom vôbec, je veľkolepá. 90%. (19.05.2006)

Šílenost. Neberte to prosím špatně, souhlasím s Limou, první i druhý snímek z trilogie Pán prstenů (a počítám, že i ten třetí) má opravdu šílené, ne-li vražedné tempo. Když jsem si chtěl v paměti vybavit, o čem bylo Společenstvo, jaksi mi to nešlo. Říkal jsem si: "sakra, vždyť já si nepamatuju ani jména některých postav!" Ovšem POZOR!!! Není to chyba onoho filmu, není to vlastně žádná chyba, spíš výhoda, protože k tomu, aby si člověk film řádně vychutnal, je IMHO potřeba tři až pět zhlédnutí. A to je divákův orgazmus. Protože emocionální zížitek se s přibývajícími shlédnutmi měnit nebude, spíš bude stoupat. Podle mě by Peter Jackson měl zfilmovat více knih (takových výpravných) protože je vidět, že zapálení, s jakým tvůrci k látce přistupovali, vychází se srdce a toto vše není jen něco, za co by dostali zaplaceno a bylo jim jen cizí, ale to, že mají svou práci opravdu rádi. Vivat! Možná je to zvláštně napsané, trilogie LOTR se v jakémkoliv mém žebříčku oblíbených filmů asi neobjeví, nicméně se k ní budú dál vracet a nikdy, ale opravdu nikdy na ni nedám dopustit... (29.10.2003)

Nelze popřít, že tenhle film už neměl ono fantastické vizuální kouzlo jedničky. Ale jen proto, že před jedničkou byli všichni v napjatém očekávání, o jakou pastvu pro oči to vlastně půjde, zatímco u dvojky už onu pastvu brali jako samozřejmost. I přesto musím přiznat, že bitva o Helmův žleb byla naprosto monumentální a předčila veškerá má očekávání. Z jednotlivých postav tentokrát dostal velmi velký prostor animovaný Glum, jehož rozpolcenost je také nejvýraznějším prvkem celého druhého dílu. Už se nemůžu dočkat trojky. (19.03.2003)