Valerie a týden divů

Výtvarně pastva pro oči. A že je to zmatené, roztříštěné, nesmyslné.. jako všechny sny a také jako stěžejní linie a myšlenka Nezvalovy předlohy. (28.03.2011)

Neznám předlohu (něco od Nezvala), takže je těžké hodnotit, ale aspoň jsem se snažila to pochopit a hledat v tom nějakou symboliku, cokoli...ale to se prostě nedá, je to blbost, splácanina a snaží se to tvářit jako nějaké vyšší umění a tak tam hází jakousi pokřivenou sexualitu a další kraviny...2 hvězdičky za hezké prostředí, kostýmy a Jaroslavu Schallerovou (06.09.2011)

Tento film ani nemohu komentovat jaka je to hruza. Kdyby existovalo jeste neco mene nez Odpad! tak to tomuhle filmu dam. Dej zadny, herecke vykony podle me tragicke a co se tyce kamery, tak mi take prisla dost hrozna. Chapu ze se to nekomu muze libit, ale je pravda ze mi to prijde zvraceny. (14.02.2012)

Dám 3*, ale jedna z toho je za Jarušku. (16.03.2012)

"Orlíku! Orlíku?" volání zní stále v uších. Temné, nechutné, obsese zkažených zubů, upírů, tchořů. Směs úchylů a pojetí ženské sexuality z toho nejzvrhlejšího hlediska. Formálně výborně zpracovaný snímek, s tolikrát zde vyzdvihovanou kamerou, kterou tedy opětovně chválit nebudu, neboť bych jen kopíroval. Zvláštní časoprostorové přesuny, které nejsou téměř nikdy kauzálně podložené, tudíž je zde označení "surrealné" na svém místě. Vše je však okořeněno o peprnou symboliku, která je dosti dobře čitelná. Tohle všechno smíchané s notnou dávkou české poetiky, avšak spíše Švankmajerovské... vlastně ani nevím, co si o tom všem myslet... kdo byla ona, a kdo byl on, oni? Jak to nakonec bylo? (11.09.2012)

Myslím si, že tento snímek může být težší na pochopení, já jsem ho poprvé viděla asi v 7 letech :D Prý to byl jeden z mých nejoblíbenějších filmů :D apod. i Něco z Alenky atd... Jsem šťastná, že mě rodiče už od mala "krmili" těmihle perlami :) musím říct, že tento film je jeden z mých úplně nejoblíbenějších, jak krásné to spojení pohádky s hororem :) (08.12.2012)

Snový příběh o třináctileté Valerii pronásledované nejen tchořím upírem natočil Jaromír Jireš v úzké spolupráci s výtvarnicí Ester Krumbachovou podle černého románu Vítězslava Nezvala. Je zvláštním surrealisticky laděným dílem, pohádkou pro dospělé, spojením skutečnosti a snu.. 85 % (12.02.2013)

Těžko říci, zda by v dnešní době měl šanci vzniknout podobný film. Paradoxně v době diktatury, kdy mocipánům bylo lhostejné, zda státní peníze půjdou na skvost nebo na šunt, hlavně aby v tom nebyly narážky proti režimu, a asi i díky jejich nepozornosti, mohl dostatečně umanutý režisér, netlačen komerčními termíny, propašovat na plátna tento křehký, občas obtížně pochopitelný, snový klenot. Možná se zpracování povídky klasika Vítězslava Nezvala zdálo nevinným záměrem, a tak mohl vzniknout jeden z nejvýznamnějších českých filmů všech dob. Chtělo by se říci, že celý film, obratně balancující na rozhraní reality a snů, stojí a padá s Jarkou Schallerovou, tehdy rovněž na rozhraní dítěte a mladé dívky. Ale jde spíš o dokonalé prolnutí obého. Nálada jako z Magritových obrazů se mísí s dotekem dávno zasutých, záhadných pocitů z dětství, některé scény a dialogy se zdánlivě neorganicky nečekaně vynořují a opět zanikají v znepokojivém, a současně okouzlujícím spojení pohádky, noční můry plné děsivých odkazů, archetypálního mýtu a středověké frašky. Ne náhodou je pozadím děje – neděje produchovnělé prostředí Kostelního Vydří. A vše sjednocuje skvělá hudba, která jako by chrání diváka, aby mu v té mozaice zdánlivě nelogických obrazů stále svítilo světélko unikavé a nepopsatelné krásy. V některých scénách (například upoutaný Tchoř ve výklenku stěny a v očekávání čehosi mystického ztichlá dvojice u fontány, pastorální shledání Orlíka s Valérií v knihovně za zvuku flétny, výskok polonahých flagelantů na zavřenou bránu, unesená Valérie ležící pod jakýmsi bizarním hodinovým strojem) doslova mrazí. Jako by se jednalo o ponor do citů dozrávající duše, odhazující kuklu dítěte a ohledávající v podobě nevinné dívky svůdnou a mnohotvárnou podobu lásky. Jestliže si každý z diváků z tohoto filmu odnese něco jiného, je to nejspíše zcela v souladu se záměrem režiséra tohoto magického setkání s hlubinami individuálního podvědomí. Vedle Vláčilovy Markéty Lazarové a Ovoce stromů rajských Věry Chytilové alespoň pro mne asi jeden z nejvýznamnějších a nejvíc přesahujících počinů české kinematografie. (26.06.2013)

Po příběhové stránce je to docela slušná fantasmagorie. Asi to má být o přechodu dívky (dítěte) v ženu. Ale je to výborně vizuálně uděláno a hezky se na to kouká. (12.08.2020)

Dospívající Valerie se oddává snění a starý, rozlehlý dům, kde žije jen s babičkou, zalidňuje množstvím hororových postav, zapojujících se do komplikované rodinné historie. Její fantazie se nezastaví ani před čarodějnickým procesem nebo lesbickou a incestní láskou, a příběh ústí do jakýchsi pansexuálních bakchanálií. Krev tvoří základní motiv a archetypální východisko... Zdánlivě svobodná, něžná, místy děsivá hra bez zábran je ale podřízena osobitým formálním pravidlům filmového jazyka, které mají jednoho společného jmenovatele: Ester Krumbachovou a její dokonale promyšlené, výtvarné pojetí scény. Snad každý záběr z tohoto filmu by se dal zarámovat a pověsit na zeď jako pozoruhodný obraz. Nabízí se srovnání s ranými Jakubiskovými filmy, které mají podobný magický styl, ale jejich výtvarné pojetí je jiné, chaotické, neukázněné. V Jakubiskovi je anarchie příliš, zatímco tento film je v dokonalé rovnováze. (01.04.2021)

Na svou dobu velice neobyčejný a odvážný počin. Pyšnící se svým vizuálním a poetickým půvabem. Oplývající něžností, ruku v ruce jdoucí s hnusoděsem. Surrealistická podoba, je mi ve filmech velice příjemná a zde je skutečným topem. Až jsem v úžasu, že něco takového vzniklo v našich končinách a za tak složité doby. Příběhově to však poněkud pokulhává a někomu se může zdát, že se příběh vleče a postrádá cosi smysluplného. Avšak jak jsem říkal, na svou dobu obrazově naprosto opulentní záležitost. A vidět toto jako dítě, hnědne mi spodní prádlo. (08.02.2022)

Narozdíl od většiny zdejších recenzentů jsem tento film viděl, až když jsem byl velmi dobře obeznámen s Nezvalovou předlohou, která mě uchvátila. K filmovému přepisu jsem tedy přistupoval s určitými obavami. Musím ovšem říct, že jsem nebyl zklamán. Z příběhu, který je samozřejmě surrealistický, ale přesto naprosto srozumitelný, se toho sice dost vytratilo (zde obvyklý problém s jeho pochopením tudíž celkem chápu), ale ta obrazová stránka dokázala všechno vynahradit. Všem, kteří mají určité pochybnosti můžu vřele doporučit: Když jste dali šanci Jirešovi, dejte ji i Nezvalovi! Stojí to za to. (27.06.2022)

Tohle byl jeden z výtečných počinů Vítezslava Nezvala, než se nechal zblbnout bolševickou ideologií. Jeho poetika je nadčasová a tuto poezii v próze dokázal Jaromil Jireš převést do filmové podoby dokonale, za podpory výtečné kamery Jana Čuříka. (13.03.2023)

Tenhle film je naprosto ujetý ... a naprosto geniální. Obávám se také, že nikdo nic podobného dlouho znovu nenatočí, protože by se dnes zřejmě vystavoval reálnému nebezpečí několika let v kriminále. 😅 Nebudu spoilovat a rozpitvávat jednotlivosti děje... prostě kdo jste tuto perlu českého filmu dosud neviděli, hurá do toho. Nejlepší je vidět to samozřejmě v kině, ale na takovou příležitost těžko narazíte (i když mně se to poměrně nedávno povedlo vidět na velkém plátně v Kině Pilotů) ... nicméně restored verze ripnutá z bluray je na internetu docela bez problémů k nalezení. Režie top, kamera top, výtvarno top, hudba top ... a k tomu nadpozemsky krásné ženy a dívky, až oči přecházejí... a v neposlední řadě i humor, samozřejmě také ujetý. Last hurrah československé nové vlny, ale zároveň jeden z jejích vůbec nejzářivějších skvostů. Pět hvězd bez dlouhého přemýšlení. P.S. Velmi doporučuji i Nezvalovu knižní předlohu. (20.03.2023)

Naprosto fascinující. Jeden z nejzajímavějších českých filmů. Poprvé viděno někdy v 90. letech, tehdy to bylo zjevení. (29.05.2023)

Kdo by to do Vítězslava Nezvala řek? Nádherná surrealistická podívaná na téma jeho básnického románu, kde se mísí v jednom pitoreskním reji klíčové archetypy. Třináctiletá dívka dospívá v ženu a romantika dospívání mizí při střetu s chtíčem a zlem okolního reálného světa dospělých. Silně symbolický příběh, postavy a dějové motivy kašlou na logiku. Dávají přednost snu, který zjevuje realitu v pohádkovém sledu obrazů a podobenství. || Sám Nezval kdysi k příběhu uvedl, že jej utkal „z lásky k tajemství starých vyprávěnek, pověr a romantických knih, psaných švabachem, jež se kdysi mihly před mýma očima“. Valerie a týden divů uzavírá experimentující linii v naší kinematografii 60. let, píšou na ČT||-) (31.05.2023)

Slušné surrealistické dílko, kterému se dá těžko něco vytknout. Snad jen poněkud optimisticky více laděná hudba, než by si k obrazu člověk představoval. Na rozdíl od velmi podobného Herzova Doteku motýla tato hudba připomíná spíše Babičku (Moskalykovu) Což je pochopitelné, neboť mají všechny stejného génia za autora. Vytknout ne. To není to správné slovo. Temnější hudba by to možná nakonec posunula úplně někam jinam. Lucy in the Sky with Diamonds českého filmu ! (31.12.2023)