Každý mladý muž

Juráčkův film Každý mladý muž je určen především pro milovníky estetiky. Obrazy si vychutnávají svoji novovlnnou čistotu, v ní každý pohyb i slovo zapadají ve stylovém rytmu vyjadřovaných pocitů a dojmů. Dotýká se Freuda a dva základní pudy Éros a Thanatos laškují s nepřipraveností jádra zobrazovaného a nechávají vyniknout protikladům i toužení. Společným tématem dvou formálně rozdělených povídek je erotičnost. Mladí muži, jejich nezkušenost i odvaha, světáctví i bezradnost. Vychutnává si odhodlání v konfrontaci se skutečností. Ze všech svých sil se pokouší přiblížit k vysněnému cíli, aby jim sarkastický výsměch opět zazněl v uších stejnou píseň o cizím světě. Film je dělaný s nadhledem a uličnicky se kochá zvoleným závěrem. Za nejvýraznější postavu považuji vojína Soukupa (pozoruhodný Ivan Vyskočil), nesmělý bažant se zdravotním neduhem, bosou nohou a bezelstným podřízením. Druhou spojovací figurou obou povídek je svobodník (dobrý Pavel Landovský), zdravotní doprovod v rozpacích mlsného kocoura, který marně nahání nějaký křehký protějšek. Z dalších členů roztouženého armádního sboru zaujme prostoduchý vojín Petrus (Jaromír Hanzlík), snaživý poručík (Jiří Krampol), přízemnější vojín Beran (Vladimír Hrabánek), bezprostřední a zvídavý vojín Krištůfek (Petr Štěpánek), ostražitý kapitán Pleskot (Karel Charvát), bezelstný radista (Tomáš Sedláček), ležérní svobodník (František Němec), aktivní vojíni Bárta (Ladislav Jakim) a Balónek (Jan Kotva), či trpělivý plukovník (Zdeněk Procházka). Z přítomných dam je nutné zmínit šarmantní Hanu Růžičkovou v několika rolích, včetně té vrcholící se vším. Vojenským povinným drilem si kdysi prošel téměř každý mladý muž, vzpomínek je záplava. S odstupem času se bere nechtěná povinnost s humorem. Odosobněné cizorodé prostředí je vylíčeno přesvědčivě díky svému stylu filmařských postupů, pro které měl Juráček nadání od boha. Citová osamělost, nepokoj toužení, vrozená nedůvěra. K tomu je přihozen prvek absurdity všedního dne. Po dějové stránce film mnohé zklame, po obsahové stránce je neprávem podceňovaný a úderný, po estetické stránce jde o skutečný skvost. (25.03.2018)

Skvělý film. Jedná se spíš o sled scének situovaných na vojnu. První ze dvou povídek se odehrává při vyjížďce dvou vojáků do města. Je pro ně těžké navázat kontakt a tak se jim uleví, když se můžou vrátit do kasáren. Je to příjemný malý příběh o navázání přátelství. A jednu z vedlejších postav hraje Václav Havel! Druhá povídka vypráví o vojenské taneční zábavě. Mnoho vtipných momentů dnes vyplývá z kontrastu dnešní zestárlé podoby představitelů s tehdejším mladistvou vyjeveností (Vyskočil, Štěpánek...). Nechápu, proč se průměrné komedie typu Copak je to za vojáka pořád vysílají a přitom o existenci takhle hezkého filmu má současný divák mizivou představu. (15.05.2004)

Nesmime se divit, ze se Juracek moc nevytahl. Film tocil, kdyz byl na zakladni vojensek sluzbe tak si ji nezprijemnit tocenim filmu. Na konci prvni epizody si dva kamaradi, kteri si ze zacatk nerozumi vymnei boty. Coz je naznakem pratelstvi. Mnoho se nemluvi, coz neni potreba jen se stridaji sceny. Druha uz je o hodne ftipnejsi. (29.07.2006)

Slovy M. Viktoříka z JAR, Izra a Izra a Izrael, já tam nebyl na vojně a nic neviděl...... První povídka byla nuda bez obsahu - chápu, že o tom, jak spolu dva lidi nedokážou mluvit kvůli hierarchickému rozdílu, je asi hlavní myšlenka, ale i tak ji mohl režisér pojmout o kousek zábavnější formou (takže dost často pomohlo kouzelné tlačítko FW). Druhá ze cvičení je trochu živější a tu a tam i vtipná, ale pořád ne dost, abych nepřetáčel. Takže vojín Juráček! Tudy ne! (pozn. komentář od jednoho z uživatelů "esence československé nové vlny" mi přijde docela přesná, akorát já to nemyslím jako pochvalu). (11.08.2010)

Ta vlast, ta žena, tu první se muž učí bránit zbraní, tu druhou dobývat něžnostmi, aby ji pak přefikl a měl s ní syny, kteří se budou učit bránit vlast, a dcery které budou dobývány něžnostmi, aby byly pak....Pseudo-umělecká agitka o tom, jak se v láskyplném lůně socialismu z chlapců stávají chlapi. Landovský s Vyskočilem chodí po městě, zatímco nám Juráček v druhém plánu ukazuje jejich zrání (sebevražda, hřbitov, nemocnice, ženy mladé i starší...); ač se zdá v míru nesmyslné hrát si na vojáčky, nepřítel nikdy nespí a připravuje se v skrytu vraždit a znásilňovat naši vlast a naše ženy. Nudné, strojené a natočené ve stylu socialistických týdeníků. (28.09.2010)