Každý mladý muž

Ta vlast, ta žena, tu první se muž učí bránit zbraní, tu druhou dobývat něžnostmi, aby ji pak přefikl a měl s ní syny, kteří se budou učit bránit vlast, a dcery které budou dobývány něžnostmi, aby byly pak....Pseudo-umělecká agitka o tom, jak se v láskyplném lůně socialismu z chlapců stávají chlapi. Landovský s Vyskočilem chodí po městě, zatímco nám Juráček v druhém plánu ukazuje jejich zrání (sebevražda, hřbitov, nemocnice, ženy mladé i starší...); ač se zdá v míru nesmyslné hrát si na vojáčky, nepřítel nikdy nespí a připravuje se v skrytu vraždit a znásilňovat naši vlast a naše ženy. Nudné, strojené a natočené ve stylu socialistických týdeníků. (28.09.2010)

Skvělý film. Jedná se spíš o sled scének situovaných na vojnu. První ze dvou povídek se odehrává při vyjížďce dvou vojáků do města. Je pro ně těžké navázat kontakt a tak se jim uleví, když se můžou vrátit do kasáren. Je to příjemný malý příběh o navázání přátelství. A jednu z vedlejších postav hraje Václav Havel! Druhá povídka vypráví o vojenské taneční zábavě. Mnoho vtipných momentů dnes vyplývá z kontrastu dnešní zestárlé podoby představitelů s tehdejším mladistvou vyjeveností (Vyskočil, Štěpánek...). Nechápu, proč se průměrné komedie typu Copak je to za vojáka pořád vysílají a přitom o existenci takhle hezkého filmu má současný divák mizivou představu. (15.05.2004)

Juráčkův film Každý mladý muž je určen především pro milovníky estetiky. Obrazy si vychutnávají svoji novovlnnou čistotu, v ní každý pohyb i slovo zapadají ve stylovém rytmu vyjadřovaných pocitů a dojmů. Dotýká se Freuda a dva základní pudy Éros a Thanatos laškují s nepřipraveností jádra zobrazovaného a nechávají vyniknout protikladům i toužení. Společným tématem dvou formálně rozdělených povídek je erotičnost. Mladí muži, jejich nezkušenost i odvaha, světáctví i bezradnost. Vychutnává si odhodlání v konfrontaci se skutečností. Ze všech svých sil se pokouší přiblížit k vysněnému cíli, aby jim sarkastický výsměch opět zazněl v uších stejnou píseň o cizím světě. Film je dělaný s nadhledem a uličnicky se kochá zvoleným závěrem. Za nejvýraznější postavu považuji vojína Soukupa (pozoruhodný Ivan Vyskočil), nesmělý bažant se zdravotním neduhem, bosou nohou a bezelstným podřízením. Druhou spojovací figurou obou povídek je svobodník (dobrý Pavel Landovský), zdravotní doprovod v rozpacích mlsného kocoura, který marně nahání nějaký křehký protějšek. Z dalších členů roztouženého armádního sboru zaujme prostoduchý vojín Petrus (Jaromír Hanzlík), snaživý poručík (Jiří Krampol), přízemnější vojín Beran (Vladimír Hrabánek), bezprostřední a zvídavý vojín Krištůfek (Petr Štěpánek), ostražitý kapitán Pleskot (Karel Charvát), bezelstný radista (Tomáš Sedláček), ležérní svobodník (František Němec), aktivní vojíni Bárta (Ladislav Jakim) a Balónek (Jan Kotva), či trpělivý plukovník (Zdeněk Procházka). Z přítomných dam je nutné zmínit šarmantní Hanu Růžičkovou v několika rolích, včetně té vrcholící se vším. Vojenským povinným drilem si kdysi prošel téměř každý mladý muž, vzpomínek je záplava. S odstupem času se bere nechtěná povinnost s humorem. Odosobněné cizorodé prostředí je vylíčeno přesvědčivě díky svému stylu filmařských postupů, pro které měl Juráček nadání od boha. Citová osamělost, nepokoj toužení, vrozená nedůvěra. K tomu je přihozen prvek absurdity všedního dne. Po dějové stránce film mnohé zklame, po obsahové stránce je neprávem podceňovaný a úderný, po estetické stránce jde o skutečný skvost. (25.03.2018)

Zcela průměrný povídkový film. Nebudu hodnotit přehnaně dobře jen kvůli tomu, že jeho autorem je jedna z výrazných postav tzv. České nové vlny a že v povídce první má štěk v té době ještě roztomile mladý budoucí prezident Václav Havel. Suma sumárum: Každý mladý muž sice myslí jen na ženy, dá se o tom točit ale i výrazně zábavněji... (03.12.2013)

"Když na mě je to strašně vidět." "Co je na vás vidět?" " Já ještě nemám přísahu, soudruhu svobodníku. To ještě nesmím mezi lidi."                                                                                                                                                                   Pokud se při titulní písni samy od sebe postavíte do pozoru a ve tváři se objeví hrdost a mužné odhodlání, ručka se natáhne směrem k ovladači a palec pututje na tlačítko OFF, vyčkejte až se mihne v titulcích jméno scénáristy a režiséra celého spektáklu. Pavel Juráček neměl moc příležitostí k vlastní tvorbě, ale těch pár snímků, které natočil si pozornost určitě zaslouží. Zatímco první povídka se nese v poklidném tempu a vypraví spíš kamerou, druhá je celá vystěvěna na absurdních situacích a úžasných hláškách. Co slovo to perla. Děti za okny, záběry jedoucích tanků, rozlité mléko, kytky ve váze...                 "Jak vyúčtuju starýho koně?" "Rána z děla stojí víc."                                                                                                     Zajímavé komentáře: Šandík, Madadajo, Erw Zcela mimo mísu: mortak, YURAyura, Karlos80 (28.11.2014)