Malá mořská víla

Andersenovským melancholickým depresivnostem se celý život instinktivně vyhýbám jako čert kříži a ačkoli o příběhu Malé mořské víly tak nějak odjakživa vím, neměl jsem v úmyslu se s ním někdy v jakékoli formě blíže seznámit. Neobával jsem se ani tak neblahého konce milující rusalky (je to přece mythologon), jako spíš jejího tichého trpitelského hysterismu a dusivého pathosu popelkovsky slaného oceánu. A ejhle! Nevím, zda je to zásluhou Hofmana a Kachyni, či zda tito dva jen dobře posloužili sadistickému autorovi samému, nicméně jejich krásné zpracování legendární pohádky je takové, že jsem v tento příběh (a v rusalčino nemoci-jinak) uvěřil, čehož bych se na stará kolena věru nenadál. Uvěřil přesto, že spojité motivy stojícího pozorujícího "chóru", morální kritiky lidstva (zabíjejí se navzájem atd.) i vtipných hláškek na jeho adresu od těch, kteří jsou jaksi v jiné dimenzi, pospolu zřetelně ukazují na spoluautora Návštěvníků. Dále přesto, že tento film nepatří ke Kachyňovým formálně nejsilnějším (nicméně jeho forma sdostatek zprostředkovává obsah - z detailů viz např. vyvržení z moře, zmíněné zde M-artou, s jejímž komentářem dalekosáhle souhlasím). Naštěstí jediné, co tu výrazněji kazí dojem, není nic významnějšího, než rádoby mohutné modýlky mořských korábů - vhodně narafičená klasická papundeklovo-záclonová kombinace ve studiu by v tomto ohledu posloužila lépe. No a ještě to odhalení maminčina osudu, které sice patřičně završuje velmi působivý motiv její utajené sochy, ale na druhé straně dělá v posledku z jejího důstojného manžela jakožto vášnivého sběratele lidských výtvorů nečekaně směšnou postavu. K jádru věci: Může se zdát, že přijmout stanovené podmínky a s tak vysokým rizikem kvůli chabé naději na lásku člověka - z definice zrádného a sobeckého tvora (a princ, ač šlechetný, veskrze sympatický a nikterak zlý, po celou dobu tuto definici potvrzuje) je hodně špatný kšeft. Jenže vezmeme-li v potaz vílinu vyhlídku na určených tři sta let života, musíme uznat, že to vůbec nebyla pošetilá transakce. Vyprávění si ovšem dává velmi záležet na tom, aby její šance byly co nejmenší, princova zrada co nejnevinnější a přesto co nejzavrženíhodnější, její láska však bezbřehá a až kristovsky důsledná. Jak už to u arciarchetypálních příběhů bývá, lze její volbu a nemožnost-jinak vnímat dvojím způsobem: buď tragicky jako nutně bezútěšný osud skutečné lásky, nebo mýtopoeticky jako vílino zmocnění se vlastní existence a vítězství ve formě dobrovolné oběti pro lásku jiných. Meze překročivší víla nakonec splyne se svým živlem a princ s princeznou jestli neumřeli, šťastně žijí ve své čisté osudové lásce dodnes - dobrý konec, jak už to v pohádkách bývá. "...každý krok tě bude bolet, jako bys šlapala na ostrý nůž." -"Chci to!" (07.04.2015)

"Tomu mořské víly nemusejí rozumět." Podmanivě temná záležitost s hrdinkou, jejíž oči jsou bez ohledu na hrozbu pěnivého konce stejně zvědavé jako němé rybí potvory vykukující z vody.. Vše dotvářejí velmi silné i průměrné chvilky ♫ Liškovy hudby ("Silný motiv, dramatický závěr"), které ovšem nejsou tím hlavním, co škodí temporytmu a tlumí hloubku prožitku. Někdy vám budu o moři vyprávět. (06.07.2012)

Skvělá pohádka, kterou jsem ocenil až v "pozdním věku". Klasických zpracování už mám dost a tohle byla vítaná změna. Musím nesouhlasit se zdejším "mazákem " gouryellou, Miroslava Šafránková hrála výborně a Libuši strčila hravě do kapsy. Ve vzájemné konfrontaci ji dokonce předčila i svými přirozenými půvaby. Libuše je přeci jenom všude jinde příliš. Poetika filmu mě dostala, konečně má pohádka taky ještě další významové vrstvy. Prostě super. (25.04.2003)

Šafránková mě nikdy moc neuchvátila, a najdu chyby kdybych chtěl, ale dnes nechci. Ta atmosféra a krása obrazu. Tento film je nedoceněný v Čechách (teď 64%). Možná Kachyňa měl to natočit v zahraničí, kde by to lidi vážili víc. Anebo vychovat diváka, třeba s bandou veverek profackovat televizní stanici, aby už konečně pochopili že svět se netočí kolem oříšek. 4/5 (01.11.2013)

Pohádkový příběh na motivy H.CH.Andersena, který je spíše určen dospělým, než dětskému publiku. Mě bohužel nenadchly kostýmy ani výtvarná stránka, která mi připadala hodně divná a nepovedená. Samozřejmě je to věc vkusu, ale tohle mě prostě nebralo. Naopak jsem nemohl spustit oči z překrásné Miroslavy Šafránkové, která když se vždy objevila, srdce mi zaplesalo nad tou nádherou. Opravdu nadpozemsky nádherná andělská tvářička. Za tu rozhodně hvězda navíc, druhá hvězda za výbornou hudbu pana mistra Zdeňka Lišky a třetí hvězdu za režii Karla Kachyni. Kvůli těmto zmíněným osobám se na Malou mořskou vílu podívám rád znovu. (21.11.2012)