Music from Mars
Obsahy(1)
Zaměstnanci nábytkářského podniku MARS uvítají vzácnou návštěvu najatou hudbou. Jejich vychloubání, jaký by oni sestavili orchestr, je bráno vážně, proto dostanou malý dárek - hudební nástroje pro třicet muzikantů. (oficiální text distributora)
Recenze (125)
Pějme píseň dokola, aneb jak ukázat, že v roce 1955 si v Československu jen všichni radostí zpívají a do práce se jen hrnou. ()
Budeš muset soudruhu napsat pravdu. Já vím, je to hrozný... Budovatelskou řachandu Hudby z Marsu je třeba hodnotit s přihlédnutím, kdo ji točil. Prostoduchý optimismus drezúrování party neumětelů směrem k virtuózním výkonům může nabývat nezvyklých významů. Budovatelský muzikál totiž leckdy svádí až k pochybnosti, zda Kadár / Klos nehrotili často švejkovsky záměrně. Když k tomu připočteme některé promluvy dobou semletého umělce Oldřicha Nového, který se v podobné poloze ve druhé plovině své kariéry často nacházel (Světáci, Kde alibi nestačí, Alibi na vodě atd.) a další piškuntálie... Ale co já mohu vědět? Po šesedáti letech zbývá pozoruhodný bizár, kterýžto ukoukat to je kolchoznická dřina. ()
Z dnešního pohledu dost zvláštní film. Nikde žádná lesba, žádný homosexuál ani transsexuál. Žádná propagace multikulturalismu (i když to vlastně jo, je tam jeden Lájoš), Green Dealu nebo inkluze ve školství. Žádná politická korektnost, žádná energetická krize, žádné Me Too ani GDPR, žádný zákaz kouření v restauracích. A ani náznak protiruské propagandy! Jak bez toho všeho tehdejší lidé vůbec mohli žít? Inu, každá doba má svá témata a klišé, nad nimiž další generace budou nechápavě vrtět hlavou. ()
Až příliš poplatné své době, některé reálie jsou občas k smíchu, občas se chce plakat. Ale skvěle obsazeno, dobré hlášky a první veřejné vystoupení kapely je nezapomenutelné. ()
Do prčic...mizí hodnocení!!! ()
Zvláštní film. Na jednu stranu se příliš nemaže s různými funkcionáři a dělá si velmi povedenou legraci z tehdejšího stranického smýšlení, ale na druhou stranu občas není tak docela jasné, jak to vlastně autoři mysleli. V jednu chvíli se Jaroslav Marvan strefuje do tzv. úderníků, když vychvaluje dokonce i závodní hřbitov, hned nato se ale zpívají nadšené svazácké songy... Ambivalentní a těžko hodnotitelné. Natočené je to bezesporu s lehkostí a švihem (to nebylo duu Kadár - Klos nikdy cizí), herci jsou skvělí, co si budeme povídat, ale ten patos, ten patos... Směrem k spíše negativnímu hodnocení přispívají dva faktory - pár let po nejkrvavějších čistkách podle stalinského vzoru se potuluje po filmových plátnech komedie, která nutí lidi k bezstarostnosti a ještě říká, jací jsou to ti funkcionáři vlastně legrační kašpárci, jak se vlastně ani nedají brát moc vážně. A druhý faktor je Oldřich Nový. Takovéto znásilnění si jako představitel hereckého typu nezasloužil. ()
Taková veselá taškařice z komunistických padesátých let .... už to samo slovní spojení je mrazivý protimluv. Oldřich Nový v roli, z které je velmi smutno . Tak dopadl člověk, který hrával šarmantní elegány za první republiky a nakonec musel skákat jak soudruzi dementi pískali. ()
Doufám že ona byla taková doba, že nic jiného se nemohlo točit, protože tento film je něco strašného, jedna hvězdička za pana Wericha na konci. ()
Co s tím, hm. Ve své době to bylo velmi populární, ale dnes? Nevím, nevím. A to neskutečné cameo Jana Wericha!! ()
Mám rád odvahu a zásadovost Marty Semelové a celkově se mi zamlouvá i homo sovieticus, zvláště z poválečné éry prosperity a „optimistického festivismu“ (Jiří Tomáš Kotalík 24. 10. 2011 v Historie.cs/Socialistický realismus), protože je to konečně člověk vyléčený z toho, aby pořád jenom prahnul a pasivně, pacifisticky pozoroval, jak mu potomci mřou hlady; člověk, který pochopil, že co si myslel o ráji, je pouze představa utvářená jeho primitivními sekulárními zájmy, a že ho vlastně „milost boží“ nijak nedojímá. Dojímá ho cihla, horká klobása, město, Neumannova Továrna (Kniha lesů, vod a strání; 1914). V koruně stromu spatří Hanka dědečka: „To koukáte, děvenko, že? U nás jste v ráji a já jsem tu Pán Bůh. Totiž víc než Pán Bůh, já jsem tu předseda družstva.“ ()
Pravověrní odpůrci socialismu si asi odplivnou, ale tenhle film patří k době, v níž vznikl a je jednou z nejlepších komedií své doby. Politická agitka? Nikoliv, agitka společenská, agitka za přeměnu světa, v němž se měl mít každý dobře, v němž by byly uplatněny všechny jeho tvůrčí síly. Aspoň tak to bylo chápáno v padesátých letech, a většina lidí tomu tenkrát přála. Že se v tomto filmu objevují věci přitažené za vlasy? Ovšem, objevují, proto dávám jen čtyři hvězdičky. Třeba role Oldřicha Nového, který jako by se tímto filmem zřekl svých milovnických rolí z 1. republiky. Ovšem i sňatek podmíněný založením kapely (povšimněme si, že na konci se hraje docela solidní swing). Písnička o milionech, které mají jeden cíl, mě provází celým životem. Tím víc, oč hůř se aspoň sociálně cítím proti minulé době v tomto režimu, v němž kvete lidské sobectví. ()
Hanba všem pokrytcům.. Hudba z Marsu je dobrej film a ty odpady si strčte do prdele.. ()
75% - jedna s nejlepších komedií 50.let, navíc obsahující kritiku praktik komunistických funkcionářů a skrytou poctu Oldřichu Novému. A taky vynikající hudbu. ()
Uřavaná blbost, v porovnání s komediemi třicátých let je to hotová tragédie ()
Tak je jasné, že film je poplatný době svého vzniku,zajímavá je role Jana Wericha , který se vlastně jen směje v hledišti, co by divák (vedle něho sedí Vladimír Dvořák). ()
Je to trapnější, než se na první pohled zdá. Socialistická estráda z 50. let, kdy i topič může být profesorem (pak se to trošku zvrtlo v normalizaci, kde zase i profesor mohl být topičem). Fakt, že v ní hraje dobový herecký výkvět, není důvod, proč ji brát na milost, například role Oldřicha Nového, který vlastně hraje sám sebe, je spíš nešťastná. Trošku reflexe tehdejší doby si sice tvůrci dovolili ("Na člověka najíždíme příští čtvrtletí" apod.), ale moc jí tam není. Druhá polovina je pak už úplně debilní, tam dojde i na slepici strýčka Jedličky a závěrečnou agitku ()
V té době bych nechtěl žít ani za zlatou prdel, socialismus kam se podíváš a v biografech takovéhle sračky. Jinak jsem v hodnocení filmů ze socialistického Československa tolerantní, mám pro tu dobu pochopení a v záplavě soudruhování dokážu rozpoznat dobré příběhy a filmařský kumšt, ale povězme si to na rovinu - Klos a Kádár to museli mít v hlavě dobře vymletý, když natočili tohle. Nejodporněji na mě působil Krejča, který se, jak už tu někdo zmínil, nápadně podobal Stalinovi a na toho jeho slizounského übersoudruha se prostě nedalo koukat. Mírným záporákem je zde níže postavený soudruh Marvan, který svojí zbrklostí a komickou vychloubačností brzdí rozvoj socialismu. Dále je tu soudruh foukací harmonikář Antonín 'Strejček' Jedlička, svazačka Vránová zamilovaná do svazáka Pepíčka Beka, soudruh bývalý první milovník Oldřich Nový, soudruh pobavený divák Werich, pak také zlý soudruh Lumír Lipský (byrokrat, fuj!), prostě Hudba z Marsu je pro mne něco jako freak show. Ovšem pokud se někomu Huba z Marsu líbila, pak bych mu ještě doporučil zhlédnout film Zítra se bude tančit všude, to je podobný sranec a také je to se zpěvánkami. ()
Zaplaťpánbůh,že jsou už komoušové v prdeli.Jsem ročník 67,takže jsem si taky chvíli jejich "vlády" užil,ale ta 50.léta,to je děs,běs. ()
K tomuto filmu mám blízký emocionální vztah, protože jsem ho poprvé viděl při své hospitalizaci v psychiatrické léčebně v Bohnicích a v ne příliš dobrém psychickém rozpoložení. Naštěstí jsem byl pod vlivem antipsychotik, takže jsem si film vážně užil i přesto, že je ideologicky značně zabarvený (do ruda). ()
Hudební aranžmá tzv. "Z pekla štěstí" mě vcelku nadchlo a je to naprosto dobře řemeslně zvládnuté dílo. Ta druhá hvězda je za Marvanovu C-dur ve dvou oktávách na suzafon.(Kdo ji asi tehdy hrál? Že by mladej Vašek Hozů?)) ()
Související novinky
Filmový workshop Telč 11. - 13. 6. 2015
Chcete se zúčastnit natáčení filmu? Poznat osobnosti z oblasti filmového průmyslu ? Chcete strávit tři dny ve „filmovém městě"? Filmový workshop v Telči je tu právě pro vás. Už za pár dní! Máme zde… (více)