Hudba z Marsu

36. LFŠ UH 2010 - VISEGRÁDSKÝ HORIZONT - Legenda: Ján Kadár (Hudba z Marsu / MUSIC FROM THE MARS / Hudba z Marsu) - Viděno 1x cca - 10% (04.08.2010)

Ale teď čistě upřímně lidi, porovnejte to s Císařovým pekařem. V těch filmech až zas tak propastnej rozdíl není. (28.12.2015)

Kdykoli vidím něco z téhle doby, tak si chtě nechtě musím opakovat, že to byla doba kdy nevinní lidé umírali na šibenicích a stačilo jedno chybné šlápnutí, aby byl člověk nadosmrti poznamenán... To je konstatování, které s tímhle filmem zdánlivě nesouvisí... zdánlivě... Je na něm vidět ono manévrování "mezi mlýnskými koly". Na jedné straně snaha o reflexi, na druhé straně nepokryté poklonkování režimu, na jedné straně vtipná, krásně natočená místa, na druhé místa vysloveně pitomá. Pořád se nám ve vzduchu ovšem vznáší zmíněná oprátka, přestože rok 1955 už je spíše rokem počátku pomalého tání. Jenom samotný fakt, že se po éře budovatelských filmů točí komedie, musel tehdy působit nesmírně silně. Možná i proto se ve filmu mihnou lidé, jakými je Jan Werich. "Najíždíme na člověka", skvělý program pro krvavá a zcela bezohledná padesátá léta. To myslím vážně! Složitá doba zkrátka plodí těžko pochopitelné filmy... Zajímavé komentáře: Zloděj kol, Oskar (29.01.2008)

„Takhle máme vybudovat socialismus?“, rozčiluje se Jaroslav Marvan nad svými soudruhy, načež mu je záhy ukázána ta správná budovatelská cesta – společnou prací dokážeme zázraky nejen v plnění Plánu, ale i na hudebním poli. Z Prahy přijede náměstek (taky vám tak připomíná Stalina?), rozdá nástroje, a hudbo hraj! Z počátku je to hrůza. Člověk pod tím návalem propagandy nerozpozná nic osobitějšího. Pak se ale pomaloučku začne rozjíždět poměrně příjemná komedie (v podstatě už je to film pro pamětníky), slušně obsazená, s několika skutečně hezkými nápady (tlukot srdce vystrašeného muzikanta udá rytmus celé kapele; scéna, kdy náměstek rozdává nástroje bez střihu zešedne a změní se v obraz v televizi). Taky mám rád postavu Oldřicha Nového. Sice se dá chápat jako člověk, který za První republiky neuspěl, a až v socialismu mu někdo začne rozumět, ale vidím to i trochu jinak. Jeho postava jako by do děje vdechovala jakýsi západní, volnější styl myšlení, který dodá smysl tupému dělnickému životu ostatních hrdinů. Je těžké odvrátit oči od ideologického rastru příběhu, ale byla by škoda ignorovat některé nesporné kvality. (13.02.2006)

Jaroslav Marvan se až překvapivě často nechával naverbovat do pochybných komedií temných padesátých let. Ne, že by se snad Hudba z Marsu přiblížila kvalitě pecek pánů Vlčka či Sequense (ve své době byl tento film dokonce těžce kritizován), nicméně mnohé scény zákonitě musejí vyhlížet směšně. K tomu režie není silnou stránkou a satira je až půvabně drobná. Hold úderné duo Kadár a Klos mělo to lepší teprve před sebou a tuhle epizodku nechali zapomenout ve víru dějin. (20.10.2005)

"A mimochodem, soudruhu Řeháku, družstvo jiu jitsu u vás v Marsu náhodou nemáte ??" ;) (29.10.2016)

Tak trochu zastaralý snímok, ktorý už asi poteší len pamätníkov. (28.02.2011)

Nesmál jsem se. Takže v čem je to komedie? (17.01.2010)

Škoda, že je tenhle film tak nechutně tendneční a podřízený komunistické ideologii, protože písničky v něm zní pěkné a režie nebo třeba herecké výkony jsou taky slušné. Bohužel už při jednom z prvních záběrů, kdy vzduchem létají české a sovětské vlaječky víte, že je něco špatně. Oldřicha Nového mi bylo skutečně líto. Socialistický realismus na plný koule. (07.10.2009)

Stupidní komunistická slátanina, kterou nezachrání ani celá řada známých herců v titulních rolích. 50. léta bohužel českou kinematografii hodně poznamenala a tenhle film je toho typickým příkladem. (30.12.2005)

Měla jsem co dělat, abych tuhle proletářskou záležitost dokoukala. O. Nového jsem litovala. (27.05.2014)

Já si nemůžu pomoct. Vždycky se parádně zasměju a pobavím. Hlavně pan Jan Werich a pochopitelně mistr Oldřich Nový jsou perfektní! Komunistickou agitku tentokrát velkoryse přehlížím. (12.08.2009)

…… príznačný názov - celý film bol pre mňa ako “ z Marsu”….. úplne mimo….silené….. slabé…. (30.01.2022)

Jen 40%, kvůli době ve které vznikl a kterou prezentuje.Představte si ,kdyby to všichni zůčastnění natočili o deset let později.Kdyby. (20.05.2009)

Poměrně zábavná směsice žánrů, která, sic agitka, paradoxně čerpá z americké kinematografie. Při sledování mi vytanuly především grotesky bratří Marxů. (11.09.2010)

Dalsi nepravom podcenovany ceskoslovensky film z 50. rokov minuleho storocia. 60 % (04.07.2015)

No co budovalo se ,ale taková byla doba. Dát do ruky truhlářům nástroje a hrajte ač to téměř nikdo neumí a jak je vidět , platí tu jistá píseň. Vyhrňmě si rukávy at se dílo podaří. A výsledek podařil se. Jestli u diváků tod otázka ,ale myslím že celkem jo. Berme to s nadsázkou. (23.03.2008)

Šálí mě zrak, nebo vidím u režie jména Kadár, Klos? (20.06.2005)

Co je naplat plejáda výborných herců, když dějově je ten film totálně, ale totálně o ničem? Navíc z toho příšerně smrdí ta těsně post-stalinovská doba.....kdepak, tohle ne (03.03.2008)

S Hudbou z Marsu je to obdobné, jako se Zemanovým Andělem. Obé jsou budovatelské komedie. Naštěstí zde se objevují již prvotní základy satiricky kritičtějšího pohledu na budovanou společnost. Herecké obsazení je špičkové, na vysoké úrovni jsou i herecké výkony a Oldřich dostal důstojnou roli pro svoji vlastní osobu. Je to svižné a optimistické a vtipný nadhled nechává s úspěchem zapomenout na to nadšení z budování a dělá to, co má, baví a rozesmává. Kamera si dokáže vyhrát s obrazem a vyloženou lahůdkou jsou všechny hudební hrátky a špičkování. Osobním potěšením jsou záběry z Telče, Mariánských Lázní a Prahy. Nic není nemožné a pokud se spojí síly, lze sestavit i třicetičlenný závodní orchestr. Hlavní postavou je předseda závodní rady ROH nábytkářského družstva Václav Řehák (dobrý Jaroslav Marvan). Má jedinou slabost, nechce se nechat zahanbit, snadno se nechává vyhecovat a s nesmírnou chutí dokazuje pokrokovost v činech závodní rady, které předsedá. A když se ztřeštěnec vychloubá, rozjíždí se střídavý běh na krátkou, střední i dlouhou vzdálenost, aby se po každé metě mohl slavit dílčí úspěch. Trudnomyslnost heligónu se překonává s úsměvem. Hvězdou filmu je hudební skladatel Jiří Karas (skvělý Oldřich Nový) a jeho nechtěná a přijatá největší výzva života. Dokáže vykouzlit tóny, dokáže je spoutat a sladit v harmonii. Nezdolným nadšencem je kapelník, bez zkušeností, nově vytvořeného hudebního tělesa Honza Toman (dobrý Josef Bek) a jeho snaha o posun vpřed. Hlavní ženskou postavou je sekretářka ředitele nábytkářského podniku a Honzova snoubenka Hana Jelínková (půvabná Alena Vránová) a její neutuchající nadšení při vytváření něčeho nového. Z dalších postav: soustružník, laskavý Hanky dědeček a člen nového souboru Jindřich Kebort (František Kovářík), vlivný ministerský náměstek a provokující pokušitel Nechleba (příjemný Otomar Krejča st.), opatrný ředitel nábytkářského družstva (Bohuš Záhorský), laskavý předseda vinařského JZD (Jaroslav Vojta), angažovaný, všudypřítomný a podlézavý referent SPKPL Holoubek (dobrý Lubomír Lipský st.), popletený flétnista hudebního souboru Bedřich Březina (Eman Fiala), bručoun a pozounista hudebního tělesa František Šimáček (Josef Hlinomaz), energický a progresivní bubeník hudebního tělesa Karel Kalousek (Oldřich Dědek), Kalouskova nespokojená žena Mánička (Božena Obrová), nešťastný rozhlasový režisér Kulíšek (Jan Maška), zapálený hráč na činely v hudebním tělese Veselý (sympatický Josef Kemr), vynikající houslista hudebního tělesa Lájoš (Ladislav Baláž), či nadšený divák a posluchač netradičního hudebního představení (Jan Werich). Výsledný produkt dokáže stále přinášet příjemnou zábavu. Navíc, jak často má člověk vysoce pozitivní náladu po skončení projekce? Potom rád přehlédnu i to částečné a nezakryté budovatelské nadšení. (30.08.2016)