Tam na konečné

"Halo jsme na konci..." Pro někoho, jako třeba pro opilce (bravurní Martin Růžek) pohybujícího se, jak alespoň on sám říká, "na čáře mezi dobrem a zlem", zde svět skutečně jaksi "končí". Pro jiné ale (snad) teprve "začíná"... Studentka Olinka (moc zajímavá Eva Očenášová) si ovšem ten začátek představovala asi trošku jiný, než jaký ji nabízí egoistický lékárník Karel (Vladimír Ráž) . "A potom? Co bude potom?" Takhle roztomile se ve filmu ptá malá Hanička, diváka tohoto filmu však tato otázka napadá též. Rok s rokem se tak sešel, osudy několika lidí jednoho domu na konečné tramvaje se za tu dobu zajímavě vyvinuly, život ale běží dál... Co asi bude "potom"? (09.01.2019)

I za dob horlivého budování socialismu měli lidé obyčejné lidské starosti, lidské radosti i neřesti. Jen o tom soudruzi moc filmů netočili. Tento je poměrně unikátní, protože zobrazuje socialismus v celé jeho prázdnotě a nahotě. Ačkoli i tady se trochu buduje. Za rok už je konečná o pár kilometrů dál. Ne, že by dnešní doba byla optimističtější a radostnější, to vůbec ne. Ale přece jen, je o dost barevnější. (31.03.2018)

„Poslyšte, to je zvláštní, my se skoro vůbec neznáme.“ – „Nic si z toho nedělejte, to bude asi tím, že bydlíme vedle sebe.“ Tak tomu říkám hořké drama. Několik smutných osudů obyvatel jednoho baráku na Konečné, přičemž naděje na zlepšení je tak nějak v nedohlednu. Žádné velké příkrasy, naopak, téměř konstantní deprese, jen malými chvilkami střídaná něčím lehounce úsměvným. A krom jiného lze v díle cítit překvapivě silnou pánskou sebereflexi, protože snad každá mužská postava něčím trápí ženské hrdinky, ať už kvůli „nemorálnímu“ přístupu (Rážův lékárník, opravdu výborně zahraný Růžkův opilec), či nějakému drobnějšímu nedostatku (menší role Kemra a Haničince), na druhou stranu v každém z „hříšníků“ zbylo místo i pro trochu té lidskosti nebo zkrátka něčeho, díky čemu se do nich lze alespoň trochu vcítit (tedy, pokud vůbec chcete, že). Na konci si už ovšem tvůrci dovolili nalít divákovi do žil i trochu té optimističtější krve (i když nějakou tu hořkost přibalit nezapomněli) a samotný závěrečný záběr spolu s Liškovou hudbou je moc pěkný. Silné 4*, škoda toho až příliš čitelného příběhu a zbytečně moc šablonovitého Martince, jinak velká spokojenost. „Vy to máte dobrý, všichni, jako ve škatulce, tady je dobro, tady je zlo a uprostřed je čára, že? Ale já po tý čáře chodím! Rozumíš? Nerozumíš, viď? Vono to není v žádný příručce.“ (20.07.2015)

Vskutku vyvedené a vykreslené drama vztahů partnerských a rodinných. Čtyři dějství čtyř dnů čtyř ročních období ve čtyřech bytech jednoho domu na konci i na počátku světa. Naděje, strach, osamělost, očekávání, destrukce, smíření a víra ve svazcích i jednotlivě. Samota je tíživá a zhoubná. Kde hledat, a především nalézt, vhodný typ partnera? Ne vše, co se z počátku jeví jako splnění tajného snu, je ta správná volba a v okamžiku se prvotní nadšení mění jen v hlubší trápení. Pocit stálé jistoty je jen mámení a rostoucí břicho žen a dlouhá nepříjemná kocovina. Strach se utápí v alkoholu, v útěku a v manipulaci. Bez vysněné budoucnosti a s možností nepříjemného sváru kdesi v mlze v dáli v zasněžených očích osamělé ženy. Slzy se stírají sirným sopečným květem před dalším transem obav z marnosti. Hlavní postavou všech dějství je půvabná a svěží vysokoškolská studentka Olina (zajímavá Eva Očenášová s hlasem Aleny Kreuzmannové). Její příprava na samostatnost je přerušena nečekaným příslibem s trvalým následkem a konečným hledáním cesty ze začarovaného kruhu nejasných a vnucovaných hodnot. A úsměv je vystřídán obavou. Hlavní mužskou postavou je pokrytecký lékárník magistr Karel Martinec (skvělý Vladimír Ráž). Tento ješitný egoista, přelétavý ve svých cílech a citech, je nesmlouvavý manipulátor své dočasné družky. Přináší naději a zanechává zkázu a nechuť k celému mužskému pokolení. Výraznou postavou je věčný opilec Pešta (vynikající Martin Růžek). Chtěl by vychovávat svou dceru, ale nedokáže zastavit svůj volný pád až za konec světa do sněhových vloček na tramvajové trati. Další výraznou postavou je sousedka Oliny a zdravotní ošetřovatelka Maruna (příjemná Jana Dítětová), osamělá ve své lásce k nepřítomnému manželovi a nesnesitelně vtíravým pokušením po tělesné rozkoši. Poslední důležitou postavou je maličká Peštova dcerka Hanička (roztomilá Karla Svobodová) a její strach z dění kolem ní. Z dalších rolí: laskavá sousedka ze zdola s překvapivě splněným životním snem Kovandová (Marie Brožová), její tichý a spravedlivý manžel Kovanda (Vladimír Hlavatý), Hančina starostlivá babička a domovnice Malá (Anna Melíšková), Marunin neodbytný a vytrvalý nápadník a letec (sympatický Petr Haničinec), či další ze sousedů a suchopárný a vlezlý Olinin nápadník Brzobohatý (Josef Kemr). Ano, život v osamění je trudný, život s nevhodným partnerem je očistcem. Každý chce nalézt svou spřízněnou duši a smysl vlastního života. Jen cesty se liší podle míry bolesti a utrpení při pohybu vpřed, či beznadějí volného pádu při neschopnosti vyrazit do svého života. Je to prokreslené a stále silné ve své působivosti zobrazení konce i začátku světa. (31.08.2016)

Tvůrčí spojení režisérské dvojice s Aškenazyho základem přináší v roce Cabiriiných nocí skvostný kontapunkt k tehdejší evropské vrcholné tvorbě a k vystřízlivění z největšího dobového nadšení ve východním bloku. Kontrastní motiv (dnes obvykle nedešifrovaný) induvidualistické ztracenosti proti masovému nadšení je dalším pojítkem s poválečným existencialismem. To vše z prostředí, které bylo akčním radiem mého dětství v dobách sice o hodně pozdějších, ale stále v situaci, kdy se hranice periferie posunula jen o pár stovek metrů dál. Cestu tramvají z titulků bych klidně protáhnul na samostatný celovečerák. (25.10.2014)