I tre volti della paura

Mistr Bava si ve snímku " Black Sabbath " bere na paškál tři povídky, který jsou volně založenz na příbězích od Čechov(a), Tolstoj(e) a Moupassant(a). Jako uvaděč nás přivítá B. Karloff, kterej si později zahraje i v druhé povídce samotného Wurdulaka. Nejslabší mi přišel první příběh. Nejsilnější byl ten druhý. Spokojenost. (12.04.2018)

Povídkové horrory mám hodně rád a tenhle byl jeden z těch nejlepších, které jsem viděl, beru li v potaz celek. První povídka nadprůměr, znepokojivé, stísňující, ale žánrově tenhle styl co jde spíš do krimi thrilleru po Italsku úplně nevyhledávám, ale dobrý - 3/5. Druhá povídka masakr, takovou atmosféru jsem u horroru hodně dlouho nezažil - to prostředí, námět, kulisy, mlha, zborcenina hradu, Karloff, prostě úžasný a být to samostatný film roztažený do celovečerní stopáže bez hluchých míst, tak jde do mý TOP 50 - 5/5. Poslední povídka krátká, svižná, úderná a děsivá - 4/5. Díky druhé třetině Black Sabbathu bych sem hrozně rád dal 5*, ale jako celek jsou to "pouze" velmi silný čtyři. 8.5/10 (31.12.2013)

Tři povídky. První je něco na způsob gialla, kde se pohybujeme na pomezí thrilleru a detektivky. Následující je ze starších dob s upírskou tématikou a konečně závěrečná je duchařsky laděná, kde se hlavní postavě nevinná loupež prstenu nebohé stařenky pěkně vymstí. Ta poslední byla asi nejvíc groteskní, protože pohled na figurínu s grimasou, která jakoby měla v sobě anální kolík, ve mě vyvolávala plno veselých úsměvů. Vše se vleklo na vlně podprůměrnosti a atmosféra, kterou u těchto starších kousků obdivuji, byla nevalná, neřkuli ten nedotažený scénář a unylá režie. Kdepak, tento hororový guláš se moc nevyvedl, ale abych Black Sabbath nekřivdil, tak závěrečná tečka na koníčku, mě velmi potěšila. (13.04.2014)

Italové točí Rusy a Francouze a vznikne z toho žánrová klasika. Oduševnělá, se smyslem pro tajemno a strach. Naneštěstí ale jen lehounce nadprůměrná. Zápletky všech tří povídek jsou veskrze triviální, většinou předvídatelné a nijak originální (asi by se slušelo zdůraznit že dnes, v době vzniku literárních předloh - a možná i filmu samotného - pravděpodobně ne). Přesto dokáží vybudovat zajímavou a potřebnou atmosféru. Potěšilo mě řazení povídek, které je nakonec seřadilo od nejslabší po nejsilnější. První povídka je skoro k pousmání, třeba i proto, že zjistíte, kde asi (možná) brali inspiraci tvůrci Vřískotu. Ale zase tu můžete vidět představitelku Angeliky Michele Mercier. Druhá povídka mě potěšila studiovými kulisami (já tohle miluju), krásnými ženami (ach, Zdenko) a schopností z mála vytřískat poměrně dost (jak málo stačí, aby šel z Karloffa strach). Poslední povídka pak svou zasmrádlou neoriginalitu přehlušuje skvělou maskérskou prací a obrovským umem vyděsit takřka z ničeho (opravdu, když už nic, tenhle film a tahle povídka ukazují, že k tomu stačí opravdu málo). Nejvíce z celého filmu mě pak bavil Karloffův závěrečný proslov a titulky. Fakt zábavné. Ve své době na velkém plátně by to na mě asi působilo hodně, dneska už asi, coby zmlsanec konzumující hodiny a hodiny horrorového filmu, potřebuji trochu více. Je spousta věcí, kterými mě film zaujal, uspokojil a pobavil. Naneštěstí mezi nimi není to hlavní. Trochu jsem se nudil a nemůžu se zbavit pocitu neukojení. Podívám se na to někdy znovu? Asi jo. (05.04.2013)

Třikrát Mario Bava volně na motivy příběhů Alexeje Nikolajeviče Tolstého, Antona Pavloviče Čechova a Guye de Maupassanta.  První povídka Telefon s krásnou Angelikou, tedy Michelle Mercier,  je  lehce tuctovou  ale vcelku vysokonapěťovou jednohubkou, která ztrácí zejména v nesmyslném jednání hlavní postavy. Ale krásná je opravdu prvotřídně! Druhá je čistokrevným gotickým hororem s vynikajícím Borisem Karloffem, nádhernými kulisami starého sídla, mlhou a   krví podlitýma očima za oknem v temné noci... Třetí je pak nejlepší, další čistokrevná, tentokrát duchařská záležitost s děsivostí na maximu. Zvuky, barvy a opravdu hnusně odporné strašidlo...První za tři, druhá za čtyři, třetí za pět. (06.01.2023)