Andělské oči

Andělské oči jsou asi nejhorší filmovou adaptací literárního textu Bohumila Hrabala (když nepočítám francouzské extempore převodu Příliš hlučné samoty) zcela bez typické Hrabalovské poetiky, okleštěny o půvab pábitelství, nemajíce skoro nic společného s původní předlohou vyjma dějové kostry. Režisér Klein akcentuje především nostalgii po zlatých časech a dobovou nadsázku, celý snímek je takové příjemné retro, jehož vykastrovaný obsah zachraňuje výborné herecké obsazení. Dobová česká herecká elita (snad mimo pánů Zedníčka a Kříže) předvádí docela slušný koncert... (27.05.2007)

Zajímalo by mě, jak to tenkrát bylo. Zdali tohle Hrabal osobně nějak dovolil. Musel přece vědět, že Klein a Nývlt to zmastí, že nemají vkus. Vezměme si jen obsazení - je vkusné doplnit Abrháma, Preisse, Postráneckého a Kopeckého takovými typy, jako jsou Zedníček, Adamovská a Kříž? Je zřejmé, že Klein obsazoval ne podle uměleckých kvalit, nýbrž podle popularity. A který slušný člověk by k Hrabalovi přilepil Hapkovy příšerné cajdáky? Zase jedině šmírák. No budiž, i takoví se uživí, ale proč, proboha, se musejí pouštět do Hrabala? (02.02.2011)

Viděl jsem báječnou inscenaci v divadle Na zábradlí, ve druhém vrcholu jeho úrovně a to byla krása. Tohle je shit, bohužel pan režisér Klein opravdu nemá pro Hrabala pochopení. Skvělé herecké výkony, nad kterými se zde rozplývá mnoho hodnotitelů, mi až na vyjímky unikly, ano, ńadra Markéty Hrubešové mi neunikla a je za ně ona hvězdička. Pavel Zedníček hrál i v onom divadle, ale tady je to taková televizně bakalářská limoška s umělým sladidlem a chemickou ovocnou příchutí, značně vyčpělá - bez bublinek. Pavel Kříž musel v Kanadě nebo kde to byl projít snad lobotomií, protože po Zámku nekonečno a konec konců i Básnících už po návratu do vlasti nezahrál podle mého nic. Poulení očí (andělských) to nevytrhne. Ano, Příliš hlučná samota je ještě horší Hrabal, ale to není moc velká útěcha. (09.04.2012)

Docela podivení nad nízkým hodnocením. Podvodníčci, vychcánci a hochštapleři  bývají většinou v kraji vezdejším oblíbení. Pravděpodobně nekomplementárnost autora a režiséra. Díky tomu film, který sice není špatně natočen, přesto působí poněkud ploše a nudně. Jakou v tom hraje i vrchol porevoluční krize českého filmu už je teď těžko říct. Svoji roli hraje i to, že příběh nepůsobí příliš věrohodně. Ne že by v naší zemi kdy chyběli naivní hlupáci, kteří by na Oporu ve stáří skočili, ale lze vážně pochybovat, že by jich bylo tolik a zvláště ze stavu živnostnického. (22.04.2023)

Tohle že mělo něco společného s Hrabalem? Všechno zcela čitelné, od počátku jasné, všichni herci vybraní naprosto důsledně podle svých typů (zase žádný protiúkol, co, pane režisére? Proč riskovat?), takže jediné osvěžení snad představuje Václav Postránecký a jeho drogistická etuda. Nuda. Ale hrozná. (22.03.2010)