Sázka na třináctku

"Jo to máte těžký pánové, žádnej mužskej není tak chytrej, aby nebyl blbější než kterákoliv ženská."                         Bohumil Šmída nikoliv jako Pacínek, ale jako spisovatel Vítek stíhající sociální lumpárny. Ovšem jeho výstupy si s těmi pacínkovskými nezadají a výrazně okoření poněkud vleklý děj.                                                                                            "Myslel jsem si, že jste toho napsal víc, ale v Praze mi řekli, že váš průměrný příjem je 15000,- ročně."                           "No prosim, nevinej a eště chudej. A takovýho zavřete. To sou právě ty sociální lupárny." (03.03.2015)

Kuba to dal opět dohromady s Hajným a za kibicování bolševickýho majora vyšetřuje případ přepadení poštovního auta. Je to případ komplikovanej a čert mu ho byl dlužnej, jelikož se zaplete s povětrnou ženuškou, která je úplně labilní. Celou dobu řeší dilema zda zůstane čestným příslušníkem a nebo se nechá oblbnout úplně. V mezi pauzách řešení dilematu jí klátí na ubytovně jejího fotra, který zase rád sází tickety. Všechno se všemožně zamotává a rozmotává a svým způsobem vytváří nenudící krimi zápletku. (15.01.2020)

Na film, který zaštítilo ministerstvo vnitra a natočil jej v krásných sedmdesátých Dušan Klein to nedopadlo špatně. Bavit se ale budete hlavně kvůli botám. Těch není málo. Bodrý slovenký velitel, třídní nepřítel hned několikerý [živnostníci, šmelináři, pisálci a sudeťáci] nestačí na neskutečně trapný výkon kníraté Cigánové, která to ale věru neměla lehké. Její postava je napsaná jako ultimátní píča. Vyloženě světlými body je jako obvykle fantastický Rudoslf Hrušínský, možnost setkání Kuby & Hajného [Satoranský a Řehoř jako parta obligátně nesourodých policajtů] a s citem pro nostalgii následujících desetiletí konzervovaná atmosféra neexistujícně malebných sedmdesátých let. A paradoxně skvělá nahá Cigánová na rozpálené plechové střeše. Skvělá přesně do okamžiku, než začne mluvit. (30.07.2013)

Tenhle film je moje srdcovka. Je postavený spíše na určité poetice a vnitřním příběhu, než tom vnějším. Nejsou zde kromě úvodní scény žádné okázalé efekty a přestřelky, ale o ně nejde. Spíše to chvílemi připomíná milostné psychologické drama, kde trojúheník Satoranský - Cigánová - Hrušínský niternými posuny svých postav přispívá k vynikající atmosféře, podtržené ještě dokonalou hudbou. On dušan Klein nikdy nebyl (a asi ani nebude) na "příběhové" filmy. U něho to vše tak zdánlivě poklidně plyne, zdánlivě nic se neděje, ale na konci filmu to diváka vyplivne a vše je jinak, důležitý je pocit. (20.02.2012)

Vcelku ponurá kriminální záležitost, ve které mi však neseděl Hrušinský v roli vrátného na ubytovně. Se svým "Milej zlatej" mi lezl neskutečně na nervy. Jsem na něj zvyklý spíš v roli vyšetřovatele, kde se tentokráte objevil nesympatický Satoranský. Celý ten film je nějak špatně herecky seskládaný a ani zápletka není nikterak zajímavá. Jediný, kdo podal standardně skvělý výkon, byl Bohumil Šmída v roli poťouchlého spisovatele. Jednou stačí a vracet se k tomu jedině z nostalgie. 45% (31.08.2016)