Mikoláš Aleš

Uf! Pozdně obrozenecká legenda o sv. Mikoláši notně říznutá socialistickým realismem. Spojení dvou těchto ideologií stvořilo mírně přihlouplý a samozřejmě falešný obraz o Mikoláši Alšovi. Tuším, že to někde říkal Werich, že Alšova dcera byla po shlédnutí tohoto dílka pohoršena, jakého to z jejího tatínka udělali nuzáka, když nebylo doby, kdy by v domácnosti neměli služku. Závěrečná apoteóza spojená s lidovou veselicí je tak miloučce pitomá, že se našinec musel smát až se za břicho popadal. Takže za ty nechtěně humoristické pasáže a některé herecké kreace (E. Kohout v roli práskaného židovského obchodníka a M. Horníček v roli uvědomělého tiskařského dělníka) si ten film 2 hvězdy jistě zaslouží. (19.06.2014)

Pěkné. Krásné herecké výkony o mnoho pozvedly úroveň filmu. Zapomeneme na padesátá léta, ve kterých film vznikal a můžeme také pominout omezené možnosti kameramana zejména v externích prostorech. Omluvíme detaily, kupříkladu požár národního divadla, jestliže hoří jeho papírový model a v protizáběru stojí deset uplakaných herců, jenž se záhy radují sběrem peněz na nové divadlo. Míjíme i fakt, že se vlastně o Alšovi mnoho nedovíme. Přesto nás mnohé situace zejména při střetu Alše s akademiky zvedají ze židle. A říkáme si, že je to stále tatáž situace střetu talentovaného jedince s umanutou byrokracií. (23.08.2010)

"A kde je život…?" Tak nevím, zda je tenhle zideologizovaný a minimálně z části vyfabulovaný životopis Mikoláše Alše víc k pláči či smíchu. Všechny ty Alšovy údajné výroky o tom, že "v lidu je a bude naše svoboda", že "prostý český člověk je největší oporou vlasti," a že "měšťáky nikdy nenaučíte milovat umění," z tohoto se chce člověku vážně brečet. A rozjuchaná veselice v závěru filmu je zas tak pitomoučká, až se tomu člověk musí až smát. Ocenit lze snad jen Högerovo herecké umění, ale to na víc než na 2 hvězdičky nestačí. (18.04.2022)

Krásně vlastenecké, ale od Kršky bych čekal více režisérské invence (viz jiný jeho životopisný snímek "Housle a sen"). O Alšově životě jsem se z tohoto filmu leccos dozvěděl - např. o jeho mecenáši Brandejsovi (traduje se Alšův výrok "Nebýt tehdy toho žida Brandejse, tak bych byl musel snad zahynout"), o jeho lásce a manželce, o účasti na demonstraci proti profesorovi, který ve své přednášce popřel existenci vlastního českého umění, o spolupráci se Ženíškem na výzdobě Národního divadla... Bohužel zde není zmíněna skutečnost, že od svých 22 let byl Aleš sám, rodiče i oba bratři mu zemřeli. Černobílé filmy mám moc rád, ale myslím, že tomuto snímku by více slušela barva (už kvůli těm obrazům). Celkově jsem spokojen, ale mistrovské dílo to přece jen není. (09.02.2021)

Karel Höger byl zřejmě pro role kulturních velikánů zrozen, protože jak Bedřich Smetana tak i Mikoláš Aleš byl dobrou volbou pro tohoto charismatického herce. Kresby talentovaného malíře mám v paměti od dětských let z čítanek a ilustrací dětských knížek i básnických sbírek, třeba Ohlasů písní ruských a českých. Jeho život se mi už ze vzpomínek vytratil, proto jsem si ho ráda připomenula. Že to v minulosti neměli talentovaní umělci lehké je známo z řady smutných životopisných příběhů, tento nevyjímaje. Pochválit je možné dobovou atmosféru a herecké výkony řady mladých začínajících a později slavných herců. Zdržím se kritiky, protože dnešní režiséři by něco takového sotva natočili a to mají daleko lepší podmínky i techniku. (08.02.2014)