Vražda v Orient expresu

Nie som fanúšik Hercule Poirota, ale zaujal ma Kenneth Branagh, ktorý vie točiť zaujímavé filmy a toto zaujímavý film svojím príbehom rozhodne je. Okrem výborného príbehu a fúzatého detektíva, ktoré mu to v hlavne šrotuje, tu máme aj delikátne herecké obsadenie, fajn výpravu, kostýmy, prostredie zasnežených hôr, či dobovú atmosféru. Miestami mi chýbalo lepšie tempo, ale záverečné rozuzlenie dokáže prekvapiť a záver navnadiť na ďalší prípad. 75% - 4* (13.11.2017)

Máme asi všichni nesmazatelně vepsaný výraz a obličej a chování pana Sucheta coby jeho životního Poirota, nicméně Branagh, klasický to autor Klasiky na Ostrovech, není vůbec špatný a docela mě i bavil! Nicméně, kde se u Klasiky zjeví USA, tam to jde z kopce se skromností, megalomanství a grafika v popředí, ne vždy to však je projev uvážený a vhodný, zde to šlo udělat i jinak, na mě tam bylo moc efektů, v tomto žánru jsem pro střízlivost jak filmařskou, tak hereckou!!! (15.02.2018)

Při sledování jsem měl oproti velký části diváků (troufl bych si i říct, že většině) značnou výhodu v tom, že jsem jakožto správný kulturní barbar nečetl předlohu ani neviděl žádnou z filmových adaptací (nebo alespoň ne natolik, abych si pamatoval jakékoliv rozuzlení jakéhokoliv Poirotova případu), tudíž jsem neměl absolutně tušení (kromě typického diváckého odhadu) jak to skončí. O to víc jsem byl překvapenej, že se mi to opravdu líbilo a závěr zatlačil na emoce mnohem víc, než bych čekal. Herci do jednoho skvělí a je vidět, že Branagh si to užíval jak v roli hlavní postavy tak i v sedle za "režisérskou kamerou" (kde zřejmě moc času ani nestrávil, když byl většinu času před ní). Musím pochválit i supr atmosféru a příjemnou hudbu. Jediná výtka putuje s občas podivnýmu vizuálu (na můj vkus až moc digitální) a k nějakým podivným scénáristickým obratům, který do filmu nejspíš patřily, ale mě trochu rušily. Nicméně vzhledem k mý neoblibě "starých detektivek" velký překvápo a Smrt na Nilu si rozhodně nenechám ujít. (21.08.2020)

Mnoho povyku pro nic. Branagh předvádí krajně nudnou režii. Nemyslím že mojí nevýhodou by byla neznalost předlohy. Film jako takový mě toho opravdu moc neposkytl. Přemýšlel jsem v průběhu sledování zda-li se mám stydět za to že se mě tohle nelíbí, ale v jeho polovině, kdy jsem byl poměrně ztracen, jsem přestal tento fakt vnímat a prostě jsem dokoukal do konce. Občas mě hlavou bleskla otázka kdo je tedy tím vrahem, ale jelikož jsem to nedokázal z výpovědí cestujících vydedukovat, tak jsem se uchlácholil vědomím, že ono to nakonec nějak dopadne. Branagh vede podle mě herce špatným směrem. Výsledek jejich snažení málem uspává. 50% (15.03.2018)

Proslulého detektiva, jehož Kristova Agáta ve svých knihách prudérně označovala jako výstředního mužíka, nekompromisně pojal film jako belgického homosexuálního autistu jménem Erkül s vytepleným žabožroutským přízvukem. Nejprve jej Finly představil jako progelovaného plachého řiťopicha, poté Ustinov jako slizkého tlustého buzeranta, aby jej nakonec naprosto ikonizoval a uzurpoval pro sebe Davča Süšé jako rozkokošně sympatického cükrouššše, co chodí, jako by měl v prdeli pravítko, a obsedantně si voskuje dle vlastního mínění módní homoknír. Až teď, autorčině popisu proporcionálně zcela neodpovídající, dobře stavěný, vysoký, vzpřímený elegán Ken postavu alespoň trochu vychladil, dehomogenizoval a vnesl do ní kapku heterošarmu, takže se u jeho sledování přirozeně sexuálně orientovanému divákovi už tolik panicky nestahuje konečník. Pod nos si sice nalepil obskurně ohyzdnou jitrnici, nicméně „bon“ a „manifique“ zní z jeho úst dostatečně machisticky, a ne jako výzva k homofelaci. A vůbec je v roli naprosto skvělý, přirozený a sympatický, jakož i zbytek osazenstva toho snobského Pendolína z Istanbulu, tedy až na tu násilně topornou a neskonale odpornou Džedáj rytířku, která asi přeblafla nějakého vlivného agenta, nebo ukojila Kennethovy zoochoutky. A co jinak říct k x krát přečtené a viděné swingrsvraždě, když z ní nakonec nepřekvapivě nevypadlo, že vrahem je vlastně zahradníkův mongoloidní pomocník jménem Rupert? Inu, důstojné zpracování, výborná režie, vymazlené digitální kulisy a zplastikovaná, sekunďákem poslepovaná Fajferka je v šedesáti asi stokrát píchatelnější, něž když v pětadvacetidvaceti anorekticky valila pydlooké bulvy na Tonyho Montánu. (12.11.2017)