Terapie

Na psychoterapii jsem byl zvědavý, ale po seznámení s Rodenovou ordinací bych do toho nešel. První čtyři díly jsem si říkal - dobrý herecké obsazení, všichni působí přirozeně v čele se skvělou Melíškovou a poradí si i s absurdními dialogy nebo blbými nápady scénáristů - tedy s vyjímkou namachrovaného vojáka Igora, kterého strašlivě hraje pohublý modýlek Hejlík, který by nejspíš nepřežil ani vstupní fyzické testy do armády (později jsem viděl naději vysvětlit to příšerné divadlo v tom, že by za jeho problém mohla maskovaná homosexuální orientace, ale podobně jako u ostatních pacientů vystřídá několik klišovitých diagnóz a traumatů, že na tom vůbec nezáleží). Pochvaloval jsem si, jak Roden zase hraje jinak a důvěryhodně hraje vnímavého odborníka, ale v pátém díle, kdy začne navštěvovat terapii sám, se ukáže, že to je pošuk, který vůbec nedává vlastní rodinu a je sám o sobě takovou diagnózou. Od té chvíle jsem už jeho postavu vnímal jako lehce senilně breptajícího, přetvařujícího se terapeuta, který si dělá ze svých pacientů srandu a když k něčemu dospějí, schválně jim to převrátí naruby, aby je rozhodil - to je totiž vůle scénáristů. Ti do těch pár postav seriálu namíchali nepravděpodobný koktejl poruch a lidských osud, naházeli do toho sex a všechna možná analytická klišé, která napadnou i vrátného ve Zbrojovce Brno. Ještě jednou potlesk hercům (kromě Hejlíka), kteří tvoří uvěřitelné postavy i přes ty šílenosti, co musí říkat. S psychologií to má fakt společného málo, nestačí jen vidět Rodena říkat, jak se třikrát za sezení zeptá, "Jak to myslíte?" Pokud začnete vnímat seriál jako černou komedii, dá se těch zbytečně moc dílů snést - jen tomu chyběl top absurdní konec, kde osud Rodenovy postavy shrne diagnózy a osudy všech těch pacientů z první série - rozvede se, nezvládne Pauhofovou, protože dobrovolně potlačil gay orientaci, nasedne na kolo a rozjede to pod nejbližší auto. Věřím, že scénáristům by to přišlo naprosto realistické. :-) (24.03.2018)

Druhá série se mi líbila o něco víc než první - měla míň dílů a pacienti byli líp obsazení, skoro jako by se někdo snažil napravit řadu nedostatků jedničky (Magálová začala například mluvit slovensky a nedávali na ní pořád záběr, jak přikyvuje a dělá chápavé grimasy). Pořád jsem měl stejně pocit, že se v nich děj moc nevyvíjí (postavy se pořád hádají na ten samý způsob a pak najednou obrátí kvůli tomu, že série končí a zdrhnou všechny najednou). Těžko soudit, jak moc se musel český tým držet předlohy, ale je příšerný sledovat, jak očividně inteligentnější herci typu Švehlík mladší a Winterová hrají hádavé české průměrňákovy, kde jsou tvůrci trochu mimo ohledně trendů nebo výplat (éra emo/goth už byla mimo v roce 2013 a chtěl bych vidět týpka ze supermarketu, co každý týden vyplázne s úsměvem přes litr za terapii). Divácky bylo dost únavné sledovat všechny ty hysterické agresivní cvoky při terapiích včetně Rodena útočící na své terapeuty (ale u toho už jsem byl z první série zvyklý). Co se týče kladů, velmi osvěžující mi přišla postava Ornesta a nějaký její postoj k disidentství a podnikání po revoluci, skoro to vypadalo, že tím bude řečeno něco navíc, co se ale nakonec povedlo spíš jen pomocí ezo dcery. Taky bych asi tvůrcům naznačoval, že by bylo chytré, kdyby nějaká postava ukončila terapii třeba v půlce série a místo ní přišla jiná, aby se trochu nabourala jistota, a zbytečně se neroztahovaly příběhy, které se v podstatě posunou sotva třikrát z celkových sedmi terapií. (23.09.2019)