Jednej správně

Líně plynoucí film pomaličku poodkrývá první jiskřičky rasové intolerance v černošské komunitě. Vše spěje ke stále větší radikalizaci za přihlížení policistů, kteří s chápavým úsměvem neřeší násilí v zárodku, ale místo prevence zasahují až jako represivní složka. Tohle není nahlednutí pod pokličku rasismu, Lee vám rovnou vrazí obě ruce do vřícího kotle a vědoucím pokyvovàním čekà na váš řev, že to pàlí. Ale neumožní vytáhnout ani jednu z popálených rukou, uchopí vás za kotníky a mrskne vás do kotle komplet. Kdo má odvahu na duševní popáleniny třetího stupně, může se přidat k Leeho bezchybné jízdě. (20.02.2020)

Jeden z vrcholov americkej nezávislej kinematografie a nepochybne dosiaľ jeden z najdôležitejších afroamerických filmov. V poradí tretia snímka Spikea Leeho Do the Right Thing je štylizovaným, provokatívnym obrazom rasového napätia v newyorskom Brooklyne pred koncom 20. storočia. Výrazné, presýtené farby a hlučná rapová hudba (vyniká skupina Public Enemy s piesňou „Fight the Power“) nabíjajú film elektrizujúcou energiou a dávajú mu zmysel. Lee, inšpirovaný pouličnou komédiou, sa stavia tvárou v tvár rasistickým postojom; napätie prerastie do morálne nejednoznačného záveru, ktorý odráža kontroverznosť brutálnych policajných zásahov. Hoci niektorí tento film označujú za provokatívny, musia uznať, že mu nechýba energia a snaha o výpoveď. 80% (13.06.2010)

Mohla to být sakra dobrá sonda do života tepající černošské čtvrti během jednoho obsáhlého horkého dne. Ukázka charakterů různých účastníků a různých kultur ve své vzájemnosti mě docela bavila. Vtipné hlášky spolu s "black music", pracující menšiny, klábosící většina a nikdo z nich na fungujícím stereotypu nechtěl nic měnit. Všichni se navzájem znali, tolerovali a respektovali. Zbraněmi té doby byly silácké řeči, tlačítka volume u rádií a nevinné hrátky s hydranty. Groteska u Sala v závěru po zavíračce patřila k nejvtipnějším, kdyby nepřišel nečekaný šokový obrat o 100%. Bylo to jak blesk z čistého nebe a chyběl jen krůček, aby taškařice ve jménu apartheidu vyvrcholila trapným lynčováním. :-( (U nás se dnes v podobně sálavém horku "bojovalo" ve skocích a piruetách do bazénu. To se mi líbilo.) (07.08.2011)

Jeden z kľúčových momentov afroamerickej, resp. všeobecne americkej nezávislej scény. Spike Lee je navyše aj výrazný predstaviteľ autorského filmu, takže jeho vrcholné dielo je veľmi svojské a ľahko rozpoznateľné. Komplexný obrázok rasizmu a xenofóbie na svojráznych (zato uveriteľných) multikultúrnych postavičkách, obývajúcich pokope jednu štvrť. Mix komédie a sociálnej drámy, ktorá sa končí nevyhnutne tragicky. Film z dnešného pohľadu poskytuje pohľad na rap, akú mal funkciu pri svojom vzniku a kam to rokmi dopracoval, keď už stratil svôj pôvodný zmysel (to ale vieme až dnes). Na prvý krát som videl v pôvodnom znení, na druhý krát s českým dabingom, ktorý zážitok vôbec neskazil, len film pôsobí vďaka "českým" hláškam predsa len trochu inak. (01.06.2012)

Je s podivem jak samozřejmě začínají fungovat mezi sebou postavy ve filmech starých třeba 30 a více let a jak moc jim to nejde v těch novodobých. Spike Lee dokázal svůj papiňák naplnit všemi možnými etniky a pak pomalu začal přitápět. Závěrečný brajgl byl nakonec jediným logickým vyvrcholením, kterému předcházela série menších nedorozumění. 80% (23.01.2023)