Cirkus bude!

Poněkud ideologicky nedotažené, soudruzi. K čemu je novému, pokrokovému člověku nějaká pochybná, reakční zábava v cirkuse? Když už krotitelé a cvičitelé vynakládají takové usilí, mělo by mít aspoň nějaký minimální smysl. Poskakováním mědvědů se asi moc hodnot nevytvoří, co je zapojit jinak? Mohli by třeba nastoupit do dolů hezky rubat uhlí. Krtkové by se mohli využít pro tahání kabelů, holubi samozřejmě na přepravu pošty, mravenci pro jemnou IT práci a kousání třídních nepřátel, blechy by Číňani mohli vycvičit pro své proslulé velké kulturní skoky, využití štěnic nemusím blíže specifikovat, papoušci by mohli učit děti ve školách, vlk by se mohl zapracovat na hajného a kozel na zahradníka. Samozřejmě existuje možnost, že pod vlivem práce by došlo k polidštění zvířat, ovšem koneckonců by to bylo jedině dobře - počet proletářů by se zněkolikanásobil. No ale abych se vrátil k filmu, v podstatě jediné, co se mi líbilo, bylo to řádění postaršího silnějšího plešatého pána. Příjemné zjištění, že důchod nemusí znamenat jen belhání se o holi. (23.12.2012)

Obliba filmů z cirkusového prostředí je dostatečně známa. Avšak i filmy, které jen dokumentárně zachycuji cirkusový program (sovětské filmy „Večer v cirku", „Ve světlech manéže" a „Aréna odvážných"), dosáhly nevšedního zájmu našich diváků. Autoři snímku „Cirkus bude" se rovněž rozhodli ukázat divákům výběr našich nejhodnotnějších cirkusových a artistických čísel — navíc však v rámci veseloherního děje. Jejich vpravdě průkopnický přístup k dané látce přinesl kladný výsledek: „Cirkus bude" je nesporně naše nejlepší filmová veselohra poslední doby, vzbudila při svém promítání na VIII. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech nevšední pozornost i zájem zahraničních delegátů a byla též po zásluze odměněna. Má bystrý spád, jednotlivá čísla klasického cirkusového programu se střídají s vtipnými veseloherními situacemi. Celek poskytuje nejen přehlídku vynikající úrovně našich cirkusových umělců a artistů, ale opravdu vkusnou a veselou zábavu, vyznívající ve zdravou ústřední myšlenku filmu, že „chtějí-li všichni společně udělat něco dobrého pro lidi, musí se to podařit", jak to výstižně vyjádřil spoluautor a scénárista filmu Ivan Osvald v projevu před uvedením filmu na festivalu v Karlových Varech. Filmový přehled 38/1954 (31.05.2009)

Pokud mám ocenit výkony cirkusáckých artistů, bylo by to na jedničku z hvězdičkou. U některých čísel se až tajich dech. Ovšem pokud mám tento hodinu a půl dlouhý film hodnotit opravdu z filmového hlediska, je to bída. Děj prakticky nulový a do cirkusu si můžu zajít živě a nemusím přitom koukat na film. Nic nezachrání ani plejáda známých herců, kteří zde absolutně ničím neoslní (ikdyž Kemr jako krotitel lvů vypadá zajímavě) a navíc mi je líto absolutně nevyužité Ireny Kačírkové, která pokud už dostala roli ve filmu, tak to byly většinou filmy nevalné hodnoty, až na pár výjimek. Škoda jejího talentu. (30.10.2013)

Socialistické nadšení a propaganda je tady asi stlačená na minimum, ale v každém filmu z padesátých let včetně pohádek tam prostě je. Tady je dobré téma cirkusu a ukázka cirkusových kousků, proto ten film může vybafnout i dneska v televizi. Za propagaci cirkusu dávám dvě hvězdy, ale můj odpor k filmům z padesátých let to moc nepřekonalo. (05.10.2015)

Vyprávění o jednom nevšedním cirkusovém představení postrádá jakoukoliv expozici, která by důvěrněji seznámila alespoň s těmi ústředními hrdiny. Divák je sice poznává v průběhu uspěchaného děje, nedokáží v něm však vyniknout a vše kvaltuje do finále, zanechávajíc za sebou unaveně pozdvihnuté koutky úst. Lze předpokládat, že každý z aktérů má svůj příběh, vztahuje k volnému dni nějaký zlomek svého života nebo osudu, do scénáře však tyto okolnosti pronikají nanejvýš povrchně. Jako při cirkusovém představení běžný divák nenahlíží pod masky klaunů ani nestrhává kostýmy vrhačů nožů a trikoty krasojezdkyň, tak se ani zde nepočítá s tím, že by zachycené loutky žily mimo celuloidový svět (který – jak víme díky Andrejovi Stankovičovi – „celý shoří“). Odcizení je pravou manéží tohoto představení, které vyprchává, zatímco se stejně bezejmenní lidé v hlediště smějí, dojímají a mizejíce ze záběru, odcházejí navěky, do blednoucího království fotosek. Jistě je možné také říci, že režisérovi šlo v první řadě o akrobatická a jiná čísla a že děj jen rámcuje mistrovské umění mužů a žen obklopených aurou rizika, ale pro takový malý cíl není možné mít pochopení. Není pohybu v tomto nebezpečném světě, aby neobsáhl celý život artisty, klauna či dívky obsypávané ostrými noži, a takový nerozsáhlý obraz světského, jaký podal třeba Ladislav Pešek ve Vošmikových Milencích z bedny a jaký shrnuje veškerou tragiku i životní vzmach člověka na okraji, herce a komedianta, zastíní celé to – jakkoliv obdivuhodné – běsnění cirkuse, který „byl“. Promarněná příležitost. (22.12.2018)