Cirkus bude!

Socialistické nadšení a propaganda je tady asi stlačená na minimum, ale v každém filmu z padesátých let včetně pohádek tam prostě je. Tady je dobré téma cirkusu a ukázka cirkusových kousků, proto ten film může vybafnout i dneska v televizi. Za propagaci cirkusu dávám dvě hvězdy, ale můj odpor k filmům z padesátých let to moc nepřekonalo. (05.10.2015)

Vyprávění o jednom nevšedním cirkusovém představení postrádá jakoukoliv expozici, která by důvěrněji seznámila alespoň s těmi ústředními hrdiny. Divák je sice poznává v průběhu uspěchaného děje, nedokáží v něm však vyniknout a vše kvaltuje do finále, zanechávajíc za sebou unaveně pozdvihnuté koutky úst. Lze předpokládat, že každý z aktérů má svůj příběh, vztahuje k volnému dni nějaký zlomek svého života nebo osudu, do scénáře však tyto okolnosti pronikají nanejvýš povrchně. Jako při cirkusovém představení běžný divák nenahlíží pod masky klaunů ani nestrhává kostýmy vrhačů nožů a trikoty krasojezdkyň, tak se ani zde nepočítá s tím, že by zachycené loutky žily mimo celuloidový svět (který – jak víme díky Andrejovi Stankovičovi – „celý shoří“). Odcizení je pravou manéží tohoto představení, které vyprchává, zatímco se stejně bezejmenní lidé v hlediště smějí, dojímají a mizejíce ze záběru, odcházejí navěky, do blednoucího království fotosek. Jistě je možné také říci, že režisérovi šlo v první řadě o akrobatická a jiná čísla a že děj jen rámcuje mistrovské umění mužů a žen obklopených aurou rizika, ale pro takový malý cíl není možné mít pochopení. Není pohybu v tomto nebezpečném světě, aby neobsáhl celý život artisty, klauna či dívky obsypávané ostrými noži, a takový nerozsáhlý obraz světského, jaký podal třeba Ladislav Pešek ve Vošmikových Milencích z bedny a jaký shrnuje veškerou tragiku i životní vzmach člověka na okraji, herce a komedianta, zastíní celé to – jakkoliv obdivuhodné – běsnění cirkuse, který „byl“. Promarněná příležitost. (22.12.2018)

Pokud mám ocenit výkony cirkusáckých artistů, bylo by to na jedničku z hvězdičkou. U některých čísel se až tajich dech. Ovšem pokud mám tento hodinu a půl dlouhý film hodnotit opravdu z filmového hlediska, je to bída. Děj prakticky nulový a do cirkusu si můžu zajít živě a nemusím přitom koukat na film. Nic nezachrání ani plejáda známých herců, kteří zde absolutně ničím neoslní (ikdyž Kemr jako krotitel lvů vypadá zajímavě) a navíc mi je líto absolutně nevyužité Ireny Kačírkové, která pokud už dostala roli ve filmu, tak to byly většinou filmy nevalné hodnoty, až na pár výjimek. Škoda jejího talentu. (30.10.2013)

Tenhle film zrovna moc v lásce nemám. Příjde mi jako strašná ptákovina, i když zde hraje plno výborných herců. Nejvtipnější scény filmu byly s naháněním umělců, kteří byli všude možně jenom ne v cirkusu. Artisté by určitě slavili úspěch i v dnešní době. Předváděli skutečně zajímavé kousky. Film je bohužel poplatný době vzniku a znát to na něm je. To považuju za velkou smůlu. (28.11.2011)

Jeden z majstrštyků pana umělce Oldřicha Lipského. Ve filmu není jedno jediné hluché místo a má spád. Co spád. Je to gejzír nápadů, "actions" jak se dnes módně říká, geniální záznam schopností a profesionální bravůrnosti Československého státního cirkusu. Škoda, že se už asi nikdy nedozvíme kdo byli oni cirkusoví hrdinové. Ve filmu je řada komických, originálních a nezapomenutelných vložek na světové úrovni. Například Miloš Kopecký a Oldřich Lipský co by dvojice komiků. Kam se na ně hrabou Laurel a Hardy nebo Charlie Chaplin apod. se svými prostoduchými slapsticky. Navíc stále na jedno brdo.Ve filmu hrají naše tehdejší esa - od Jaroslava Marvana až po Miloslava Homolu. Kameramanem nebyl nikdo menší než "natáčitěl" Kristiána a Cesty do hlubin študákovy duše Ferdinand Pečinka. Zdejší hodnotitelé, kteří filmu dali jednu až tři hvězdičky, je sbírka snobáků, kteří nejsou schopni vidět co je umění a co ne. Neznám ze světové kinematografie film z cirkusového prostředí, který by dokázal to, co Oldřich Lipský. Ve své drtivé většině jsou to totiž nudné záznamy - zejména ty francouzské - v nichž lze kladně ohodnotit pouze cirkusové artisty. Někdy. Holt je doba, kdy se nosí plivání na vše, co pochází z doby 1948-1989, a na této módní vlně se velmi dobře daří laciným nedovzdělancům s jejich primitivním klišé a prostoduchým prožíváním světa navyklé na to, že hlavím hrdinou filmu musí být pistole (případně samopal, bomba, droga, auťák, mrtvola atd. ). Kdo dal v hodnocení jednu až tři hvězdičky není nepodobný ideologům z 50. let dvacátého století. (13.02.2014)