Haškovy povídky ze starého mocnářství

Z Haškovy tvorby považuju za nejslabší dílo Švejka, zatímco za absolutní špičku Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona, které čtu pořád dokola a dokola. Povídky jsou tak průměr, některé skvělé, zvláště ty poválečné, většina průměrných, celkem dost slabých. Všechny se vyznačují velmi těžkou zfilmovatelností, což se projevilo i zde. Přenesené na plátno se jeví jako zdlouhavé, navíc se z nich vytratilo kouzlo, pokud tedy papírový originál vůbec nějaké měl (tím myslím zejména Utrpení pana Tenkráta, která se v písemné podobě řadí k těm nejlepším). (16.01.2016)

Velmi dobrý přepis Haška na filmové plátno. Někdo si možná neuvědomuje, jak dokonalá satira na lidskou povahu to je. Povídka Trampoty pana Tenkráta je ale přece jenom drsná. Alespoň pro ty, kdo ví, že zde Ladislav Pešek hrál vlastně sám sebe, což pro něj muselo být bolestné. On sám byl kdysi fanatickou fanynkou donucen k uzavření manželství, ve kterém trpěl. Tady se jednalo o něco podobného. (11.12.2006)

Nemyslím si, že - na rozdíl od mnohých zapisovatelů - se tímto filmem udělala Haškovi dobrá služba. (Pár knih s Haškovými povídkami trvale k dispozici v kadiboudě na zahradě mi dělá mnohem větší potěšení.) Dobré obrazy se u Haška zjevují ze slov, nikoli z rozmáchlých gest, křiku, komolení slov (myslím si, že žádný kníže nemluvil tak debilně...) a podobně. Také podezírám dobu, že Haška zneužila pro své agitační záměry, jak tomu bylo u skro všech filmů této doby (dementě satirické útoky na aristokracii, buržoázní zastupitelské orgány, chuligány, kněží, patriarchální rodinu atd.). Stejně tak režim výběru povídek se řídil spíš prospěchem než kvalitou. Ale co, klidně se smějte, jen je třeba vědět s kým a proti komu. Pozn.: Na ukázku Haškov a (jemného) vtipu: "Potil jsem se a najednou udělalo se mně tak špatně, že nevěda, co činím, vyběhl jsem beze slova z jídelny, div nevyrazil dveře kuchyně, a hnal se zoufale na pavlač, kde našli mne skloněného přes zábradlí, ne jako hosta, ale jako člověka z rodiny, který chová se zcela nenuceně. Na hosta to bylo příliš hrozné, co jsem si dovolil... A dole na dvoře dva vepříci dívali se na mne okem vděčným a na ně pomalu mezi jinými padl i zlatý vlas roztomilé Markéty." (Trampoty pana Tenkráta, 1912) (17.02.2019)

Velmi zdařilé zpracování čtyř povídek Jaroslava Haška, které jsou svým způsobem stále aktuální, protože nešvary dějící se v dobách Rakouska-Uherska se jen v mírně pozměněné formě dějí i dnes. V povídce "Polévka pro chudé děti" exceluje František Smolík v roli bohatého aristokrata, který přece jednou tu dobročinnost vykonat musí ****. Při povídce "Schůze obecního zastupitelstva v Mejdlovarech" jsem si hned vzpomněl na úplatkářské kauzy nejmenovaného hejtmana či nejmenovaného lobbisty *****. O povídce "Trampoty pana Tenkráta" platí v podstatě to samé, jen se nejedná o úplatek hmotný, ale „duševní“ – holt jedině něco za něco. Ladislava Peška mi bylo líto ****. A při poslední povídce "Vzpoura trestance Šejby" jsem si zase vzpomněl na nedávná „vyjednávání“ odborů hrozících stávkou ****. Pokud máte také rádi nezaměnitelný humor Jaroslava Haška, tak doporučuju další adaptace jeho povídek: Lipského Vzorný kinematograf Haška Jaroslava, Moravcovo Dobrodružství s nahým klukem nebo Podskalského Zvony pana Mlácena a Tři muži se žralokem. (18.10.2012)

Zpracováním nebo dějem žádná povídka vyloženě nevyniká, všechny čtyři jsou v tomto ohledu příjemně vyvážené. Třetí příběh se ovšem chlubí skvělým hereckým obsazením (jakmile Jaroslav Marvan a Zdeňka Baldová hrají manželskou dvojici, je to sázka na jistotu, no a k nim si ještě přidejte další neodolatelnou tragikomickou figurku Ladislava Peška) a ze čtvrtého přímo trčí výborný výkon úžasného Emana Fialy. Hašek by měl radost. (01.10.2017)