Happy End

Celé to působí dojmem nadšeneckého snímku vzniklého z jedné žertovné myšlenky, či vtipu. A není to problém. Happy end vytříská z jednoduchého nápadu maximum, tedy pokud se budeme bavit čistě o komediálním žánru. Z hlediska humoru je velmi zdařilý zejména Menšíkův mimozáběrový komentář, který originálně glosuje právě probíhající děj. Vzhledem k otočenému průběhu scén komentář většinou naprostým opakem toho, co se děje. Což je samozřejmě nejfunkčnější v absurdních případech, jako je například pouliční povaleč skákající do oken, narození tchána případně ukotvení kůstky do krku. Velmi povedené jsou i detaily jako je vracení pití do skleniček, sestavování zvířat atp. Z čistě dějového hlediska to již tak výtečné není, protože forma snímků zde dost jasně formuje pravidla a je extrémně těžké přijít s něčím co je jak divácky atraktivní a zároveň funkční. Nicméně v rámci mezí si s tím tvůrci poradili dostatečně dobře, a pokud nebudeme srovnávat se zažitými stereotypy (popředu by to samozřejmě nefungovalo), tak je to docela slušné. S čím jsem však měl větší problém, byly, dialogy, jejichž vykonstruovanost mi prostě trhala uši a spíše než legrační mi přišly trapné. Samozřejmě to může být neustálou snahou mozku skládat většinu děje i do původního tvaru. Uvidím při dalším zhlédnutí. (15.12.2013)

Bedřich se narodil, když jeho krk opustila gilotina. Pak si hrál s kamarády v pruhovaných dresech na dvorku, rozlepoval sáčky a i u soudu nějaký čas strávil. "Věděli, že budu potřebovat ženu. Dali mi ji i skufrem." , takže si ve volných chvílích mohl složit manželku a aby toho nebylo málo, tak mu hned po složení začala provádět podivné věci: "Julie byla v noční košili. Aby mi ji ten hejsek nezačal oblékat!" Málokdy se vidí taková šílenost, kde v důsledku obráceného běhu času dostávají opačně vyslovené věty jiný význam, vycucává se mléko z miminka či se radostně ukládá čerstvě narozený tchán do černého inkubátoru. Drobná logická pochybení musím velkoryse přehlédnout, protože jsem se bavil vskutku královsky. (19.05.2010)

Kdyby byl Happy end natočen dnes, stal by se filmovou senzací a objel pár festivalů, aby nakonec zasáhl do oskarového klání. Mluvilo by se o něm v superlativech a ohlasy ze zahraničí by předčily domácí chválu. V době premiéry ho ale publikum v kinech odměnilo zdvořilým nezájmem a bralo ho spíš jako kuriozitu, bez výraznějších reakcí ho nechala vyšumět kupodivu i filmová kritika. V následujících dekádách ho nevyužívala ani televize, takže zůstal po dlouhou dobu širší veřejnosti utajený. Jde o chytrý hravý experiment, kde je příběh vyprávěný pozpátku. Má skvěle vybroušené a sladěné dialogy, které v konfrontaci s děním na plátně získávají obvykle sekundární ironický význam. Vlastně největší záhadou spojenou s Happy endem pro mě je, proč se mi téhle zábavné hříčce o krutě potrestané nevěře nechce dát nejvyšší hodnocení. Celkový dojem: 85 %. (22.11.2013)

Happy end je dokonalou ukázkou toho, že České komedie byly kdysi naprostou špičkou, která s přehledem válcovala všechny ostatní komedie z jiných zemí. I pozpátku:) Naše komediální skvosty z let dávno minulých mají své jedinečné české, nostalgické kouzlo a nedají se srovnávat, se spoustou těch současných, rádoby vtipných, trapných a vulgárních komedií. Ty těm dávným klasikám nesahají ani po paty. Originální a vtipné provedení, které ve mě vyvolávalo záchvaty smíchu. U většiny komedií se zasměju, pousměju, u některých se nesměju vůbec. U této jsem se chvílemi skutečně řezala smíchy, což se mi zatím podařilo u komedií "Světáci" a "Já, truchlivý bůh." Je jen velká škoda, že Happy End není v širokém diváckém podvědomí příliš znám. (15.09.2007)

Tak tohle je underground československého filmařského kumštu. Lipský a Macourek v nejlepších letech a formě. Tento světový unikát nás začlení do světa, který se žije naopak. Zde se totiž žije z budoucnosti do minulosti, takže život začíná smrtí a končí početím. Jediná nesrovnalost je v tom, že vypravěč žije v našem světě, ale to je jistě záměr dodat tomu patřičnou a nezbytnou rezervu. Dialogy, které se vedou pozpátku, nutí diváka k soustředění a jsou základem humorných kvalit snímku. Vlastimil Hála dokonce použil jednu melodii, která se líbila i Kubrickovi a můžeme jí slyšet ve filmu A Clockwork Orange. Kdo oba tyto filmy viděl, jistě pozná. Každopádně tohle vidět a jít poté mezi lidi, je docela zážitek. (05.11.2011)