Zběsilost v srdci

Ďalší zhulene uletený a príjemne (?) nenormálny Lynch. Extravagantný, delikátny, jemne kontroverzne šokujúci, omamný, hypnoticky ladený na neskorú letnú večernú hodinu, sexuálne svojský, pomaľovaný červeným rúžom a oblečený v hadom saku, zabývaný neuveriteľnými vedľajšími postavičkami (Crispin Glover a jeho šváby, štekajúci Harry Dean Stanton), flashbackmi presýtené, obdarované Ozom a Willemom Dafoeom. Lyncha skutočne nemožno viniť z absencie fantázie a osobitosti. Netrúfam si ale ŽIADNY z jeho projektov masovo odporúčať. Teda samozrejme až na Príbeh Alvina Straighta. (20.12.2005)

Od detstva, kedy moje filmové zmysly ovládal Jurský park, som mala Lauru Dern zafixovanú iba v tomto trháku a teraz, keď sa po rokoch dívam na jej dráždivé sexuálne tendencie, mám pocit, akoby ma niekto obaril horúcou vodou. Dá sa povedať, že Lynch je môj obľúbenec, Willem Dafoe si tu zahral nepríčetného diabolského zvrhlíka a scéna ,,Fuck me. Fuck me." ma aj vďaka jeho hrôzostrašnému výzoru úplne katapultovala. Možno je toto jedna z mála lynchovín, kde môžeme polemizovať o stabilnej dejovej linke. Napriek tomu si však nesmieme klamať do očí.............. Lynch je masochistický, perverzný, nechutný sexuálny maniak, no ak niekto považuje Zbesilost v srdci za istý druh umenia, ktorým autor potrebuje vydať na povrch svoje temné predispozície - nemám námietky. (29.07.2010)

Rozmýšľal som od ktorého filmu začať pozerať Lyncha aby som ho pochopil. Asi najpochopiteľnejší film od Lyncha aký som kedy videl, no aj tak je to proste osobitý štýl. Totálna uletenosť, nechápal som jedine pohľady kamery cez veštiacku guľu. Proste tak ako niekomu nesadne suchý Allenov humor, tak mne nesadnú Lynchove filmy, ktorým sa snaží dávať až nejaký siedmy zmysel. Ale Cage spolu s Dafoem boli bohovskí démonickí. 70%. (25.10.2006)

Lehká love story s těžce hororovými prvky. David Lynch nám ukazuje přesně, to co by každý soudný režisér promptně vystřihl a s tímto „vystřihnutým“ materiálem pak nakládá mimořádně sofistikovaně, zcela podle svého gusta. Výsledkem je surreálná směs krve a slz. Ve svém nejhlubším nitru čirá romance byla po cestě k divákovi očividně mnohonásobně brutálně znásilněna a zohavena, přesto ze své podstaty nic neztratila a víceméně úspěšně doklopýtala k „nelynchovskému“ konci. Je to maximálně podivný film, který vám bude připadat tím komplikovanější, čím víc mu budete chtít porozumět. Zapomeňte na klasickou filmařskou práci s charaktery, u Lynche hrají stejnou roli tělesné a duševní stránky člověka, jako mytizovaná místa a události. Jejich postupné odhalování je pak jenom vyvrcholením strastiplné cesty, na které můžete snadno zabloudit do slepé uličky (kde na vás pravděpodobně vyskočí úchyl s velmi bizarní perverzí). Slizské lidské zrůdy a zrůdičky, které míjí zdánlivě neposkvrněnou mileneckou dvojici, zde slouží jako pouhopouhé metafory obvyklých překážek lemujících cestu k pravé lásce. Samozřejmě lze příběh vnímat ve stovce jiných rovin a následně dlouze debatovat nad jejich významem, ale právě tohle je ten druh umění, které mě svou snahou o sdělení věcí tak prostých a krásných stylem tak komplikovaným a nadneseným, spíš nudí a otravuje, než děsí a znepokojuje. Občas je méně více a u romancí by to myslím mělo platit dvojnásob. 70% Zajímavé komentáře: hirnlego, Superpero, tron, H34D, Radko, Eddard, liuk, misstake, TotalFilm (13.04.2006)

Tvorba Davida Lynche se mi teprve začíná otevírat a Zběsilost v srdci je jedním z prvních filmů, které jsem od něj zhlédla. Nedokážu jej popsat jinak, než jednoduše jako "Lynchovinu." K Nicolasu Cageovi mám specifický vztah a stále si jeho herectví nedokážu zařadit. Má charisma, má svoji tvář, má své filmy, ale nějak se pořád nedokážu rozhodnout v tom, jak vlastně (ne)hraje. Je tak výborný, nebo je špatný a v hraní přehání? Tento dojem jsem pocítila i při kreaci Laury Dern. Stále ji vidím jako "tu ženu z Jurského parku" a její transformace do sexy a sexem posedlé ženské s blonďatým hárem, červeně zmalovanými ústy a vykuřující jednu cigaretu za druhou, je velmi... odlišná. Diane Ladd jako hystericky šílená Lulina matinka předvedla silně zneklidňující kreaci, kterou byste u nikoho rozhodně zažít nechtěli. A Willem Defoe je zase ukázkový slizoun. Svým typicky ďábelským "Defoeovským" úsměvem nyní odhalil naprosto odpuzující chrup a předvedl nevybíravé způsoby chování vůči Lulu. Willeme, to se přece nedělá, takto děsit mladé dívky:) Závěrečné Cageovo pěvecké vystoupení na kapotě auta a události, které mu předcházely, jakoby si Lynch parodicky vypůjčil z romantického filmu. Velmi milé:) Postavy Nicolase a Laury mi často připomínaly Mickeyho a Mallory z originální bláznivosti Olivera Stonea, Takoví normální zabijáci. (23.12.2011)