Florenc 13,30

Klasická česká satira, která se mi jako malému klukovi ohromně líbila, zvlášť když se Pepíček Bek vznesl svým ertéočkem nad krajinu. Označení komedie je skutečně nepřesné a nedivím se, že po takřka šedesáti letech je pro mnohé diváky jen nudnou podívanou; pro nás, kteří jsme tehdy žili, to však byl skutečně pichlavý pohled do charakterů malého českého človíčka; Josef Mach si skutečně vybral všechny možné typy - od nesmělého mládence (Karel Effa), přes cynika (Jiří Sovák) a pštrosa (Lubomír Lipský), až po povedeného zlodějíčka (Jaroslav Mareš). Dnes by se nic takového nenatočilo, satira na špatné lidské povahové vlastnosti je bohužel minulostí - a je to něco, co současné české kinematografii chybí. Sešla se tu řada stárnoucích hvězd (Pištěk, Fiala, Vojta, Rovenská, Princ) s těmi tehdy současnými (Lipský, Zázvorková, Bek, krásná Sylva Daníčková, Effa i Medřická), a tak dávám zodpovědné čtyři hvězdičky. (04.07.2015)

Taková podivná veselohra. Podivná proto, že vás s trochou štěstí neurazí, ale ani příliš nerozveselí. Celkově i vzhledem k několika více či méně skrytým budovatelským agitkám asi odpovídá době vzniku, ale ať se na to dívám jak chci, víceméně mě to nechává chladným, a tudíž volím zlatý střed… Ale pozor. Jeden z mých přátel jasně citoval někoho ze svých přátel – poetů v tom smyslu, že v hodnocení poezie není nic horšího než zlatý střed. U tohohle filmu mi to přijde podobné. Nenasr**, nenadchl… vlastně nezanechal vůbec nic. (08.01.2014)

Kdyby v ději nebyl ten politický podtext co by v něm zůstalo? Fantaskní cesta autobusem? Nevím co by pak ve filmu stálo toho k dívání. Politickým filmům se nevyhla žádná země. Bohužel. Mě osobně, a to teď mluvím čistě z filmového hlediska snímek neříkal moho ani tehdy když jsem jej viděl jako kluk a pak ještě několikrát, ani teď jako doufám, že už dospělému. (19.06.2008)

Když přivřu obě oči, tak ty tři slunce udělím. Nenáročná, budovatelsky okořeněná komedie s excelentním hereckým obsazením. Komediální road movie, kde se sejde plejáda všelijakých existencí, které musí spolu vzájemně přežít cestu do Karlových Varů. Snímek tu a tam - což je příjemné - sklouzává k surrealismu, ovšem častěji budeme přikurtovaní k některým postavám nadávajícím, kritizujícím či ošetřujícím druhé. A tu a tam uvidíme i něco z okolní krajiny, éry konce padesátých let. Na jedno dopoledne dobré, ale opakované zhlédnutí prosím ne. 60% (20.05.2020)

"Slečna Barbora byla stvořena, aby vnášela neklid do společnosti." Ano, to je jedna z vtipných úvodních replik, v nichž se humorem ani poetikou nešetřilo. Zbytek filmu se už bohužel nese v nablblém duchu kolektivizačního optimismu, budovatelských výlevů a do očí bijícího (takzvaně umně maskovaného) psychologického podsouvání. Jako agitka otřesné, jako komedie podprůměrné. Počáteční nápaditost se velmi záhy vytrácí do nenávratna a ve chvíli, kdy dochází i špatné nápady, přijde na řadu notně ulepená komunistická fantasy-utopie s létajícím a mluvícím autobusem (kam se hrabe pes Falko z Nekonečnýho příběhu). Přece jen jsem si ale něco odnesl... Kdybych teď jako náhodou spadnul z Marsu a viděl film bez předchozích souvislostí, věděl bych ihned po Florenci 13:30, že na znárodňování není nic špatného a že blahu jednotlivce nejvíce prospěje, pokud se podřídí většině. Že když všichni táhnou za jeden provaz/autobus, pak se dílo podaří a nejlépe je svěřit se moudrým mužům u volantu. A teď promiňte, jdu vyzvracet všechnu tu červenou limonádu... (09.02.2011)