Florenc 13,30

Milá, příjemná, vtipná oddechová záležitost, moc hezky napsaná, ty vnitřní monology postav jsou úžasné, k tomu skvělé herecké obsazení, mně stojí za to vidět Danu Medřickou, Stellu Zázvorkovou, Jiřího Sováka, Františka Filipovského a tak dále a tak dále.. Bylo mi potěšením.. P.S. Seznamování a představování pod autobusem suprskvělý.. (29.12.2020)

Naivní a to dost. Spíše mne zaujala nedávný dokument o natáčení toho filmu s některými herci, kteří v tomto paskvilu učinkovali - vzpomínka, kam všude se jelo a dojelo, jak to bylo s tím a oním. Zajímavá je ta skutečnost, že i když se film jmenuje Florenc 13.30, jediný (jednovteřinový) záběr z Bus nádraží Florenc je ten celkový (závěrečný), kdy autobus vyjíždí z nádraží směr KV. Ostatní záběry z Florence jsou jen záběry imitace. Mrzí mne lapsus některých známých herců, především mého oblíbence J.Sováka, kteří se angažovali v také slátanině. Dvě ** za Sováka, Beka, Pištěka, Lohniského a Hlinomaze a poněvadž je to český film. (15.07.2004)

První československá road-movie. Naprostá klasika. Fascinující kolorit lidských vlastností, zvaný živočichopis. A tak slovo dá slovo a lidé ještě před chvílí zcela pokojní si vypovídají nesmiřitelné nepřátelství, jemuž se říká cestovní společenství. – Neříkejte mi člověče! Já u vás nejsem žádný člověk! – On mi řekl nebo! – To jste koupila v Tepu, madam? – Nelezou mě do malýho vápna, nemám to rád! – Komu se podaří převrhnout autobus, dostane diabetický párek a nanuka. Herecká sestava de luxe, každý má svůj přesně vymezený prostor i typ, přičemž Josef Bek se objevil konečně v roli, která byla po sérii prázdných šablon v politicky tendenčních filmech opravdovou příležitostí. Od písniček přes kouzelná tlačítka až po neodolatelného Karla Koníčka je tenhle film tak dokonalý, že mu člověk tu trochu socialistické agitace rád odpustí. (10.03.2012)

Když přivřu obě oči, tak ty tři slunce udělím. Nenáročná, budovatelsky okořeněná komedie s excelentním hereckým obsazením. Komediální road movie, kde se sejde plejáda všelijakých existencí, které musí spolu vzájemně přežít cestu do Karlových Varů. Snímek tu a tam - což je příjemné - sklouzává k surrealismu, ovšem častěji budeme přikurtovaní k některým postavám nadávajícím, kritizujícím či ošetřujícím druhé. A tu a tam uvidíme i něco z okolní krajiny, éry konce padesátých let. Na jedno dopoledne dobré, ale opakované zhlédnutí prosím ne. 60% (20.05.2020)

"Slečna Barbora byla stvořena, aby vnášela neklid do společnosti." Ano, to je jedna z vtipných úvodních replik, v nichž se humorem ani poetikou nešetřilo. Zbytek filmu se už bohužel nese v nablblém duchu kolektivizačního optimismu, budovatelských výlevů a do očí bijícího (takzvaně umně maskovaného) psychologického podsouvání. Jako agitka otřesné, jako komedie podprůměrné. Počáteční nápaditost se velmi záhy vytrácí do nenávratna a ve chvíli, kdy dochází i špatné nápady, přijde na řadu notně ulepená komunistická fantasy-utopie s létajícím a mluvícím autobusem (kam se hrabe pes Falko z Nekonečnýho příběhu). Přece jen jsem si ale něco odnesl... Kdybych teď jako náhodou spadnul z Marsu a viděl film bez předchozích souvislostí, věděl bych ihned po Florenci 13:30, že na znárodňování není nic špatného a že blahu jednotlivce nejvíce prospěje, pokud se podřídí většině. Že když všichni táhnou za jeden provaz/autobus, pak se dílo podaří a nejlépe je svěřit se moudrým mužům u volantu. A teď promiňte, jdu vyzvracet všechnu tu červenou limonádu... (09.02.2011)