Pomerančový kluk

Tento vynikající snímek ukazuje, jak složitý je návrat do běžného života z " pasťáku ". Vyprávění je jemné a srozumitelné. Nezadrhává se a ukazuje vše, co v životě takového člověka může nastat. Příběh se odehrává za rané normalizace, takže např. oslava za překročení plánu je zcela na místě. Příběh poukazuje na problémy, které se naskytají a které nejsou nijak řešeny. Proto asi je také otevřený konec. Takových odvážných snímků na toto téma je opravdu velice málo. (15.07.2014)

Já starej vůl se na to mrknul jen kvůli ofic. textu distributora. Vůbec jsem si nevzpomněl, že tyto popisky většinou vůbec nesouhlasí s dějem či obsahem filmu. Nejinak je tomu i v tomto případě. Autor popisku asi snímek vůbec neviděl, nebo byl silně ožralý. No, k filmu samotnému. Protože jsem čekal něco zcela jiného, totiž parádní soc.agitku, a dostalo se mně spíše volovin, které nemají čím překvapit, byl jsem velmi zklamán. Ale protože jsem to vydržel až do konce bez rychloposunu, musím nějaké to plus filmu přiznat. (17.07.2016)

Oficiální text distributora je nestoudně vykonstruovaný a zcela zavádějící - pisatel, opojen falešnou "láskou-svobodou-a-demokracií" a hromadou kokainu, měl v rauši vidiny "mládeže, přijímající komunistické ideály" - na plátně/obrazovce ale nic takového neuvidíte. Naopak - komplikované mezilidské vztahy podané příjemnou poklidnou formou socialistického kina, s energií nabitým (jako vždy) herectvím Karoliny Slunéčkové, s pohledným mladým Otíkem Brouskem, a ani hudební podmaz nemohl být lepší. Konec filmu může, ale nemusí být jednoznačný. Škoda, že ve výsledku působí toto zajímavé dílko poněkud povrchně zpracované/spíchnuté horkou jehlou. (10.10.2022)

Zařadit se do života je pro mladého člověka těžké v každé době. Tehdy se aspoň poléčil prací, ale dneska? Jako z ráje zní dnešním mladým, že bývaly časy, kdy byla práce všude, stačilo ji jen chtít. A když vás vyhodili na jednom pracovišti, další dvě už o vás stály. Inu časy a doba se změnila a to co bylo dobré, to už se nikdy nevrátí. Tak ještě že máme o tom pěkné filmy. (05.09.2011)

Jo, chápu o co ve filmu šlo, ale bylo to podáno tak nudně, že mi nepomohlo během sledování ani snědení 2 pomerančů a jednoho kiwi. Normalizace tohle psychologické rodinné drama mladého kluka znormalizovala pod taktovkou Tomana léčbou prací. Divák pak chudák neví co dříve sledovat, jestli plnění plánu při šroubování skříněk v nových panelácích, nebo dospívajícícho hridnu potácejícího se ve vztahové nejistotě k matce a jejímu příteli. Brousek se docela snažil, ale mně to ze všeho nejvíce zaujalo jako exkurze do roku 1975. Hojně se natáčelo na ulicích v exteriérech a lecos stojí opravdu za připomenutí. Byl to prostě jiný svět tehdá... Dávám tedy za dva pomeranče, nudil jsem se. * * (11.04.2019)