Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Václav Neckář, Josef Somr, Vlastimil Brodský, Vladimír Valenta, Alois Vachek, Ferdinand Krůta, Jitka Bendová, Jitka Zelenohorská, Naďa Urbánková (více)Obsahy(1)
První celovečerní film režiséra Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky vznikl v roce 1966 podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Po povídkovém filmu Perličky na dně a krátkých hraných snímcích Fádní odpoledne a Sběrné surovosti je i tento film dokladem nesmírné obliby, jíž se Bohumil Hrabal těšil mezi mladými umělci. Přepis útlé novely se vyznačuje na svou dobu originálním spojením nepatetického líčení okupačních let, jak se projevují na malém venkovském nádražíčku, a soukromých trablů jednotlivých hrdinů. Film ve své době vzbudil mimořádnou pozornost doma i v zahraničí, hlavně pro něžný i drsný humor, který prostupoval příběh o nelehkém dospívání mladého železničáře, i pro neobvyklý pohled na válečné dění. Snímek získal mnoho domácích i mezinárodních cen, mezi nimi i druhého Oscara pro naši kinematografii. Jako jediný zástupce naší kinematografie byl zařazen i mezi sto nejlepších filmů světa. Znovu budete mít možnost posoudit míru hereckého talentu Václava Neckáře, který v tomto filmu vytvořil svou první filmovou roli. Z dalších výborných hereckých výkonů připomeneme výpravčího Hubičku v interpretaci Josefa Somra, přednostu stanice v podání neherce Vladimíra Valenty, lidsky hřejivou paní přednostovou Libuše Havelkové a Vlastimila Brodského v roli kolaborantského rady. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (483)
Možná jsem na monitor civěl stejně blbě, jako civěl Neckář z monitoru na mě, ale zkrátka jsem nemohl pochopit, co na tomhle filmu strýček Oskar z Ameriky viděl tak zajímavého, nevšedního, když vlastně celý film je zcela všední. Až na ten nevšední mužský problém ostrý jak břitva. Většinou mají muži opačné problémy. Přemýšlet při "tom" o fotbale a kor o tom českém, zvadne i Robert Rosenberg... ()
Ještě na gymnáziu sme se na to povinně museli dívat stejně jako jsme museli číst knížky Bohumila Hrabala. Bohužel Hrabalovi jsem nikdy nepřišel na chuť a doslova jsem byl z jeho knízek otrávený. I to se promítlo do sledování tohoto filmu, který je sice OSKAROVÝ, ale mě osobně nic nepřinesl, tak nějak přešel a nezanechal ve mě žádné stopy. 6/10 ()
Kupodivu navzdory své pověsti nejsou Ostře sledované vlaky stále ničím jiným než "malým českým filmem", který se velkých věco vlastně jen okrajově dotýká. Nicméně v malosti je tentokrát krása a civilní prostota, s jakou mladý Miloš (působící místy až dojmem lehce zaostaleho blbečka) objevuje hořkosladký svět prvních milostných hrátek a dospělých starostí je v Hrabalově poklidné režii přímo okouzlující. Nejen v tomto tak připomíná jiný český filmový klenot takřka stejného stáří: Formanova Černého Petra. 8/10 ()
Vďaka bohu za porno a sexuálnu revolúciu, vďaka čomu dnes už nie je umeleckým mainstreamom sexuálna frustrácia a zápletky o ejakulácii sú tam, kde patria: v hlúpych tínedžerských komédiách pre hormónmi opantaných nevybúrených pubertiakov. Ostře sledované vlaky mohli byť v dobe svojho vzniku tak svieže ako aj provokatívne, dnes je to len jeden veľký gýč. A po raných formanovkách, ktoré som absolvoval minulý týždeň, a tomto tu, sa mi naskytá otázka, či to fakt pred 60 rokmi žili len poloretardovaní frustráti, chlípni starci a šeredné pobehlice. ()
Moje československé výlety pokračují dalším Hrabalem, kterého si v šedesátých letech Menzel (naneštěstí) tak oblíbil. Drobné strasti a radosti života několika postav v nelehkých válečných dobách kdysi zřejmě představovaly filmový kus nadčasových kvalit, dnes už ale ono kouzlo, troufám si tvrdit, lehce pominulo. Místy bez emocí, většinou bez gradace, možná lecčemu ublížil Neckářův monotónní projev, nevím. Vím ale, že jen kvůli ohlasu a zlatému plešounovi, který snímek dostal, nahoru s hodnocením a do kolen za dojem z filmu určitě nepůjdu!! ()
Galerie (30)
Zajímavosti (71)
- Režisér Jiří Menzel ve své autobiografii "Rozmarná léta" vzpomínal, že "natáčení nám šlo docela lehce. Je to jako s milováním. Když máte opravdu rádi a nemáte potřebu něco předstírat, jde to samo. A když jste navíc zcela neopeřený, bez zkušeností, netušíte, co se všechno může zvrtnout, nemáte strach a tu ukrutnou obavu, že se vám něco nepovede. Děláte věci třeba nešikovně, ale s nadšením, které, ať chcete, nebo nechcete, s přibývajícím věkem nepozorovaně začíná nahrazovat rutina. Je to zase jako s milováním. Dokud jste mladý, můžete být neohrabaný, ale skutečná láska, vášeň, vaši nešikovnost bohatě nahradí. Později v dospělosti ovládáte techniku. Možná i dokonale, ale skutečnou vášeň to nenahradí. Tehdy jsem natáčení skutečně prožíval, myslel na každý záběr, stavěl pečlivě kameru, střežil úhel a velikost záběru a pak utáhl všechny kliky, aby mi švenkr (asistent kameramana) s kamerou nehýbal. Měl jsem rád statické záběry, kde se pohybují pouze herci a kamera se nehýbe. Pohyb kamery, vzácně používaný, má pak emocionální účin. Po odjezdu z natáčení jsem v autě už v duchu stříhal natočené, v noci beze spánku jsem domýšlel, co budu natáčet v příštích dnech. Byly to opravdu šťastné, i když ne bezstarostné chvíle." (NIRO)
- V čase premiéry videli film v Čechách 2 milióny ľudí. (Raccoon.city)
- Role výpravčího Hubičky přinesla Josefu Somrovi popularitu, ale na čas mu pokazila vztah s otcem, který celý život pracoval u dráhy a bral postavu svůdníka Hubičky jako urážku železničářů. Nezamlouvala se mu především závěrečná razítkovací scéna. (DaViD´82)
Reklama