Cutting It Short
Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Magda Vášáryová, Jiří Schmitzer, Jaromír Hanzlík, Rudolf Hrušínský, Petr Čepek, Oldřich Vlach, František Řehák, Miloslav Štibich, Alois Liškutín (více)Obsahy(1)
Lyrická komedie, natočená režisérem Jiřím Menzelem v roce 1980 podle proslulé stejnojmenné novely Bohumila Hrabala těží především ze spisovatelovy bohaté poetické obrazotvornosti, která v tomto případě vyvěrá ze vzpomínek na poklidný život v městečku, kde byl jeho otec správcem pivovaru. Sled humorně laděných epizod spojených hlavními protagonisty – půvabnou paní správcovou (M. Vášáryová), jejím milujícím manželem Francinem (J. Schmitzer) a jeho bratrem Pepinem (J. Hanzlík), je protkán stále probíhajícím konfliktem snaživého Francina se správní radou, tvořenou představiteli města. Francinovu kariéru ohrožují především ztřeštěné kousky hlučného Pepina, ale též neodolatelné fluidum paní správcové, kterému podléhají všichni pánové… Snímek byl do kin uveden počátkem roku 1981 a vyvolal tehdy skutečně mimořádný zájem. Přestože námět filmu byl považován za typicky národní, měly Postřižiny nečekaně dobrý ohlas i v zahraničí – jako jeden z mála českých titulů z počátku osmdesátých let byl snímek zakoupen do řady evropských i zámořských distribučních sítí. Uplynulá léta přidala tomuto nestárnoucímu filmu navíc další, nostalgický půvab příjemné vzpomínky na časy a věci, které jsou nenávratně pryč. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (570)
Nu ano, nestárnoucí, okouzlující, vlídně nostalgická - zase ale jenom taková naše hezká česká komedie. Psal se osumdesátý a Hrabal nebyl zrovna vydávaným autorem. Leč tolerovaným. Ano, v tomhle filmu je méně Hrabala, o to však více Menzela - lehce cimrmanovsky křísnutého. Mám tenhle film rád a kdykoli se na něj s chutí podívám. Čtyři hvězdičky jsou imrvére poctivým hodnocením. ()
Tak jako v případě jiných Menzelových adaptací Hrabala, i tady je film pouhý odvar vybírající si z předlohy především komické situace a naopak odnímající předloze tragiku a závažnost. Postřižiny jsou lehce plynoucí, úsměvný, roztomilý film. Odhlédnuto od tohoto ne nepodstatného faktu, jsou ovšem filmem skutečně velmi dobře natočeným. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že Menzel poněkud nadužívá postupy odpozorované z grotesky. Na druhou stranu, přesně tahle místa spolehlivě fungují i na děti, což nemusí být vždycky úplně k zahození ;o) Celkový dojem: 90% ()
Co může člověka na světe asi tak potěšit? Galerie toho nejúdernějšího, nejopravdovějšího a nejtrvalejšího se nám tu rozkládá před očima, ať se jedná o vykuchané prasátko proměnivší se v horu nejdráždivějších laskomin, žlutavý mok ladně kanoucí do bezedných hrdel, ideálně se klenoucí poprsí plně krásné Magdy Vašáryové nebo řeřavá poezie komínové eskapády. Požitkářství všech druhů, avšak pouze jedné, té nejvyšší úrovně. ()
90% - V souvislosti s tímto filmem si představím jediné slovo: Idylka. Menzel, spolu se svým dvorním skladatelem Šustem, dokonale ztvárnil svět, ve kterém se vše točí okolo pivovaru, či ještě lépe, okolo šťastného manželství neobyčejně inspirativní paní sládkové s dobráckým a pracovitým sládkem. Je to svět, jehož každý okamžik je „velmi poetický“. Je to svět, ve kterém je největší katastrofou poněkud hlučný sládkův bratr Pepin, bez kterého by tu však byla skoro nuda… Je to svět, do kterého divák na těch pár okamžiků rád emigruje, aby se vrátil coby naivní a vždy usměvavý občan, kterého nikdo nebere vážně. ()
Jeden z klenotů české kinematografie. Filmový požitek, který se snad nikdy neomrzí. Jen se s přibývajícími reprízami a roky mění úhel pohledu. Zatímco kdysi jsem se bavil Hanzlíkovým Pepinem a jeho nezbytným doplňkem Rudolfem Hrušínským mladším, dnes se spíše kochám scénami, které okouzlují svou poetikou a spíše než zábavou jsou oslavou života, starých časů a krás ukrytých v těch zdánlivě nejbanalnějších věcech, situacích i slovech. A s každou další reprízou si u stále většího počtu postav říkám "Ach, jak já ti rozumím". Prostě filmový klenot s užasně zahranými úžasnými postavami, nezapomenutelnými scénami, nádhernou atmosférou, vzniklou průnikem hrabalovské a menzelovské poetiky, a pohodou, která vyzařuje z každého okamžiku. Nudíte se? Pořidte si filmové Postřižiny. ()
Galerie (49)
Zajímavosti (49)
- Jiří Menzel ve své knize "Rozmarná léta" napsal (zkráceno): "Můžete mít pocit, že se vytahuju, ale nedá mi to: Dostal jsem během let za svoje filmy hodně cen, diplomů a uznání, ale to není nic proti poctě, které se mi dostalo za Postřižiny. Je to vyznamenání, které se nedá pověsit na zeď ani strčit do vitríny, je konkrétnější, je to něco, co žije, existuje, dokonce produkuje, i když jenom pivo. Po našem odjezdu z Dalešic, když jsme dotočili film, objekt pivovaru chátral. (...) Potom se změnil režim, pivovar, nebo spíš co z něj zbylo, se stal majetkem obce a ta si s ním nevěděla rady. Rozhodla se, že ho buď prodá, nebo nechá zbourat. Vypsala na objekt dražbu. Stalo se, že tou dobou projížděli obcí nějak do jižních Čech mladí podnikatelé z Brna. Měli firmu na renovaci historických objektů. Podle komína a jiných známek poznali, že v nabízeném areálu, v té ruině, vznikl kdysi film, který měli rádi. Rozhodli se, že novému majiteli objektu nabídnou své služby své firmy, zachrání komín a budovu zrenovují. Přijeli na vyhlášenou aukci a zjistili, že ten starý pivovar nikdo nechce. V jedné minutě se rozhodli a koupili ho sami. Protože měli rádi pana Hrabala a náš film. Ačkoli něměli žádnou jinou zkušenost než z renovací zámeckých objektů, rozhodli se, že nezachrání jen budovu, ale celý pivovar. Rozjeli se po pivovarech a sbírali zkušenosti. Nakoupili zařízení, zajistili odborníky, sládka a další pracovníky a nejenže pivovar restaurovali, ale sami ho začali provozovat. Vyrábí se tam teď vyhlášené pivo pro vybrané hostince. (...) Nemůžu si vzpomenout, jestli někdy nějaký film dostal větší uznání, než je znovuzrozený pivovar!" Pro jistotu je třeba upozornit, že by se tento dalešický mok neměl zaměňovat s Postřižinským pivem, vařeným - od počátku 90. let, se svolením Bohumila Hrabala - v Nymburku. (NIRO)
- „Postřižiny“ je označení rituálního ustřižení vlasů se symbolickým a často iniciačním významem. (sator)
- Elektromasážny stroj, ktorý Magda Vášáryová (Maryška) dostane od svojho muža, bol skutočný elektrofulguračný domáci liečebný strojčeka z 20. rokov minulého storočia. V podstate sa jedná o Teslov vysokonapäťový transformátor umiestnený v rukoväti, a prerušovač v osobitnej skrinke. Zostava je napájaná zo siete 220V. Po transformácii bolo vysoké napätie v rádoch desiatok tisíc voltov o kmitočte v desiatkach až stovkách kHz privádzané do neónovéj masážnej trubice, zasadené do rukoväte. Výmenných trubíc boli desiatky druhov, každá na liečbu iných telesných časti. Móda týchto strojčekov trvala do začiatku 2. svetovej vojny, potom už neboli vyrábané. (Raccoon.city)
Související novinky
Zemřel Jiří Menzel
Ve věku 82 let zemřel v sobotu večer český oscarový režisér Jiří Menzel, informaci v neděli prostřednictvím sociální sítě zveřejnila jeho manželka Olga. Světoznámý tvůrce, jenž se v posledních letech… (více)
Navštivte místa, která znáte z českých filmů
Dnes již kultovní trilogie Slunce, seno... je neodmyslitelně spjatá s malebnou jihočeskou krajinou. Film má samozřejmě i své odpůrce, ale ti, kteří si ho zamilovali, mají Hoštice za své poutní místo.… (více)
Retro biják 60. – 90. let
Fanoušci retro filmů, zbystřete! Jáchyme, hoď ho do stroje!, Postřižiny, Limonádový Joe, Marečku, podejte mi pero!, Starci na chmelu, Adéla ještě nevečeřela, Noc na Karlštejně, Čtyři vraždy stačí,… (více)
Filmová ocenění benátského festivalu
Nejstarší filmový festival a jeho ocenění je nyní už i na ČSFD. Festival v Benátkách patří mezi tzv. "Velkou trojku", kterou tvoří festivaly v Benátkách, Cannes a Berlíně. Založen byl už v roce 1932… (více)
Reklama