Zapomenuté světlo

Ač by tomu mohl společný název napovídat, Vladimír Michálek nenatočil filmovou adaptaci stejnojmenného autobiografického Demlova ,,románu", jen se jím nechal volně inspirovat. Demlův předválečný Tasov a pozdně normalizační realita socialistického Československa skutečně také nemá mnoho společného. Je tu však mnoho věcí, které oba nesourodé světy v Michálkův prospěch latentně spojují - svéráz vesnického prostředí, tolik odlišný od městského způsobu života, naplňující právě ten pocit ,,zapomnění", víra vystavená zkouškám pochybností, ale i zlovůli světské moci, totalitní dopad (Deml tak vnímal tlak katolické církve, se kterou vedl spory a která zakazovala jeho dílo a jeho samého ,,uklízela" na zapadlé farnosti...) i vlastní podstatu kněžství. Z Demlova knižního alter ega - ohnivého rebela a buřiče, se ovšem stal ve filmu jeho pravý opak - Polívkův farář Holý je tak dokonale plastická a uvěřitelná postava a Polívkovo herectví tak dokonale ukázněné a zbavené jeho zažité manýry, že lze před Michálkovým režijním (a Polívkovo hereckým) talentem jen smeknout... Tak bouřlivě emocionální kniha a tak mírný a komorně laděný film. A přesto Michálkův umělecký koncept funguje a má své opodstatnění - 80. léta v ČSSR jsou v něm zakonzervována a subjektivně reflektována (stejně jako rok 1934 v Demlově strhující knize). Zapomenuté světlo je úžasný film, který by snad mohl i někoho z diváků motivovat k četbě osobité a originální stejnojmenné knihy... Podobné filmy: Cestou křížovou (13.03.2009)

Měl jsem tuto ve své době oceňovanou záležitost zaškatulkovanou jako povedenou záležitost, kterou je potřeba vidět a doplnit si filmové vzdělání. Očekávání tedy logicky nějaká byla. Jaké to nepříjemné zjištění pro mě bylo, když je mě předkládán příběh, který by mohl být zajímavý, který by mohl být správně osudový, který by mohl být silný, ale ani jedno se nekoná. Místo toho Žilková předvádí možná svůj nejlepší výkon kariéry, ale to u herečky, která toho na plátně nikdy mnoho nepředvedla, přeci tohle automaticky neznamená skvělý výsledek. Bolek mě, v této pro sebe atypické roli, rovněž nenadchnul. Jeho farář se sice modlí ke svému kostelu, evidentně je zamilovaný do Žílkové, ale rovněž se ve filmu 4x opije. Vzhledem ke svému zdejšímu hodnocení se pro mě jedná o zbytečně nadhodnocený snímek. 50% (02.04.2021)

Vladimír Michálek se scénáristkou Milenou Jelínek zpracovali Demlovu knižní předlohu Zapomenuté světlo svým vlastním způsobem a děj zasadili blíže k současnosti. Výsledek mě neoslovil ze zamýšleného směru působnosti, byť se solidní herecká sestava snaží ze všech svých sil. Nesmrtelné rebelství, které je majoritní částí společnosti vnímáno jako kacířství, se nenávratně vytratilo. Ve zbytku jde především o osobní pohnutky a zoufalou snahu o naplnění vlastních ambicí na poli společenské užitečnosti. Tato poloha se třese ve větru nestability a psychologická stránka nenašla odvahu ke sfárání do vnitřku lidské duše. Snaží se vyslovovat duchaplné fráze, ale opravdový prožitek se nedostaví. Má z něj strach, pozoruje, ale neprožívá. Hlavní postavou příběhu je farář Jan Holý (velmi zajímavý Bolek Polívka), idealistický snaživec, usilující o zachování posledního duchovního svatostánku své farnosti. K lidem se přibližuje pouze ve chvílích osobního prospěchu, nebo pocitu ukřivděnosti. Protipól ctižádosti faráře se má ukrývat v postavě Marjánky (zajímavá Veronika Žilková), ovšem její smíření s tíživou a neodvratnou skutečností nemá očisťující, či rozvratný charakter. Nabízí gesta, nikoli cestu a způsob. Výraznou postavou je sochař Karel Klíma (dobrý Jiří Pecha), koketující s lákavou možností nelegální činnosti. Důležitou postavou je socializovaný hrabě Kinský (sympatický Antonín Kinský), upřímný pomocník farářova snažení. Z dalších rolí: rázná Klímova manželka (Simona Peková), v nostalgii okouzlená Kinského stará teta (příjemná Zita Kabátová), flexibilní a úspěšnější farář Kubišta (příjemný Jiří Lábus), Marjánčin nervózní a milující manžel Francek (Petr Kavan), na svém významu trvající obecní policista Jaroslav Novák (Ivo Kubečka), drobné nespravedlnosti napravující Dr. Prokopová (zajímavá Soňa Valentová), nepřející kapitulní vikář (Richard Metznarowski), či nekompromisní místní vlivný stranický funkcionář Vacek (zajímavý Jiří Samek). Po technické a herecké stránce jde o nadprůměrné filmové dílo, po stránce obsahové, výrazové a sdělné tomu již tak není. Ani udělená ocenění výsledku nepomohou zvednout svou zamýšlenou působnost na diváka. (09.02.2017)

Vyborny film se skvelou atmosferou doby nedavne, vcetne realii ( je ale pravda, ze v roce 1996 to asi nebyl zase takovy problem ). Bolek Polivka se sve role ujal bravurne, pusobil velice lidsky. Veronika Zilkova spolu s Otesankem predvedla take svuj nejlepsi herecky vykon. Strasne se mi libilo tempo celeho filmu, kdy Michalek nikdy zbytecne netlaci na pilu. Vyborny film, Sekal a Babi leto ale hodnotim jeste trochu vice. Vladimir Michalek je momentalne jeden z nejlepsich ceskych reziseru! (13.04.2009)

Už je to dlouho, hodně dlouho, co jsem tenhle film viděl. Musím se ale přiznat, že mě dokázal prakticky okamžitě zaujmout...a to jsem to v žádném případě nečekal. České filmy mě v té době totiž vůbec nezajímali a bylo jich málo, které by stály za to vidět. Zapomenuté světlo ale stojí a je škoda, že se o něm tolik neví. Bolek Polívka v něm totiž ještě skutečně hraje a celé je to nabyté takovými herci, že to prostě nebude nudit a i přesto, že je to dost smutné, ten film mi nepřestal být sympatický prakticky do teď. A to už je to skutečně hodně dlouhá doba, co jsem ho viděl. (07.04.2011)