Zapomenuté světlo

Nádherný příběh se silným lidským nábojem. Farář Holý v podání Bolka Polívky je tu zobrazen jako člověk z masa a kostí, bojující s větrnými mlýny v podobě komunistické a církevní byrokracie a Marjánčinou nemoci, člověk občas zoufalý a pochybující, ale vždycky pevný. Jeho láska Marjánka (vynikající Veronika Žilková) je typická vesnická žena, matka dorůstajících dcer, která ví, co život obnáší, která ale neztratila nic ze svého dívčího půvabu. Málokdy jsem viděla tak jednoznačné adepty na Českého lva za titulní role jako právě v tomto filmu. (24.08.2007)

Pro mě nejlepší český film 90. let, skvělé herecké výkony a šťastná ruka při obsazování hlavních rolí. Bolek Polívka v roli vesnického faráře exceluje. Působivě vykreslená atmosféra tehdejší společnosti. Těžký osud faráře, kterému se hroutí nejenom jeho duchovní svět, ale zároveň i jeho vztahy s okolím. Bezmoc a snaha se jí postavit, se stávají ústředním tématem filmu. (14.12.2006)

Závěrečná slova hlavní postavy o skutečné podstatě a vlastním smyslu víry jakoby redukující boha na odlesk boží duše, který není než vírou v dobro, jsou srozumitelná i pro ateistu. Lidská mravnost je totiž jen jedna. Příběh, který ve své literární předloze byl zřejmě dějově i psychologicky zjitřenější a samozřejmě posunutý do času Demlova života, svou šťastnou aktualizací - posunem do posledních měsíců komunistického režimu - jen získal. Vše, co bylo v složitém a nesnadném Demlově životě skutečně životné a pozitivní, bylo soustředěno do hlavní postavy filmu, role, která patří k vrcholům Polívkovy početné filmografie. Stejně zdařile vyznělo i zachycení novodobé madony ztělesněné umírající matkou zčásti již vzrostlých dětí pohorské vesnice na východním okraji Jablonecka; i o výkonu Žilkové, její ztělesnitelky, lze říci, že byl jedinečný. Roprachtice-Albrechtice jsou také východiskem pro přesný, nezkreslený výraz předností i limitů pozdní normalizace; obraz, který možná nepřekračuje limity šedi, určitě zachovává rozmanitost té doby. Do zdánlivě všedního příběhu se v dobrém slova smysu podařilo "propašovat" věčné a všelidské, aniž se rozplynulo v mlžině povšechných dogmatickotezovitých frází. SVĚTLO tak víc než čestně obstojí nejen v českém měřítku - o tom nemůže být nejmenších pochyb - , ale i v mezinárodním; v tomto případě mám na mysli např. srovnatelné, zaměřením i směřováním SVĚTLU blízké dílo prominentního režiséra polského hraného filmu ŽIVOT ZA ŽIVOT / MAXMILIAN KOLBE. Silou výrazu a nepatetického enthusianismu se tato Michálkova práce zařadila k nesporným vrcholům české polistopadové kinematografie hraného filmu. (10.03.2009)

Měl jsem tuto ve své době oceňovanou záležitost zaškatulkovanou jako povedenou záležitost, kterou je potřeba vidět a doplnit si filmové vzdělání. Očekávání tedy logicky nějaká byla. Jaké to nepříjemné zjištění pro mě bylo, když je mě předkládán příběh, který by mohl být zajímavý, který by mohl být správně osudový, který by mohl být silný, ale ani jedno se nekoná. Místo toho Žilková předvádí možná svůj nejlepší výkon kariéry, ale to u herečky, která toho na plátně nikdy mnoho nepředvedla, přeci tohle automaticky neznamená skvělý výsledek. Bolek mě, v této pro sebe atypické roli, rovněž nenadchnul. Jeho farář se sice modlí ke svému kostelu, evidentně je zamilovaný do Žílkové, ale rovněž se ve filmu 4x opije. Vzhledem ke svému zdejšímu hodnocení se pro mě jedná o zbytečně nadhodnocený snímek. 50% (02.04.2021)

A opět plujem proti proudu. V žádném případě nemohu říct, že by "Zapomenuté světlo" byl špatný film. To ani náhodou. Jenomže od režiséra IMHO našeho nejlepšího porevolučního filmu ("Je třeba zabít Sekala") jsem čekal opravdu něco víc. Bolek Polívka je skvělý herec i ve vážných polohách, jistě, ale o tom nás již přesvědčil předtím i potom. Veronika Žilková není jen komediantka z TELE TELE, ale nadějná herečka, která nemá mnoho příležitostí. A i když pominu několik nereálných scén (facka tajemníkovi), jedná se o film sice dobrý, ale...no, jak bych to jen řekl,...obyčejný! Pokud chcete vidět Bolka Polívku ve vážnější poloze, zkuste radši "Sedím na konári a je mi dobre", nebo "Musíme si pomáhat". 65%. (14.04.2009)