Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jednu a tutéž událost vidí jinak dítě, jinak člověk dospělý, jinak člověk starý. I "Babičku" Boženy Němcové jsme četli, čteme a budeme číst stále jinak. Jako děti jsme ji četli bezmála jako pohádku a nejvíc nás zaujaly postavy Jeníka, Adélky, Barunky, psů Sultána a Tyrla. Příběh Kristly z hospody a jejího milého Jakuba nás zaujal ve dvaceti, mnohem, mnohem později jsme porozuměli nářku Viktorky. Ale to jsme se pak dívali zase docela jinak na hry dětí ze Starého bělidla, to už jsme v Adélčiných věčných otázkách slyšeli otázky vlastních dětí, to už jsme věděli, co znamená prázdnota, kterou po sobě zanechává smrt blízkého člověka... Pavlíčkův a Moskalykův dvoudílný přepis Babičky dokonale překládá a tlumočí řeč prózy do řeči filmu. To znamená, že nepřekládá otrocky a tedy špatně, proti duchu jazyka, ale překládá a tlumočí obrazem i rytmus, který je v těchto slovech skryt. Překládá a tlumočí i prázdné místo, tu bludičku stesku, která tu nakonec po babičce zbývá ve všech srdcích, jež ji milovala. (Česká televize)

(více)

Recenze (176)

Phobia 

všechny recenze uživatele

Stydím se to přiznat, ale "Babička" Boženy Němcové pro mě nikdy nepředstavovala zajímavé čtení, ať už je to způsobené vynucenou povinnou četbou nebo vlastní mentální nedostatečností. Snad do té poklidné venkovské poetiky někdy dospěju, ale prozatím nezbývá, než filmovou verzi z roku 1971 ohodnotit o stupínek výše než knižní předlohu, protože jsem ji viděla až do konce 2x (bez větších výhrad či výraznějšího zaujetí), zatímco knihu jsem nikdy nebyla schopná dočíst. 61% ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Babička ve zpracování Antonína Moskalyka a Františka Pavlíčka může divákovi přijít jako příliš zkomplikovaná a spekulativně modernizující verze národní klasiky, pro mě si však zaslouží absolutorium právě kvůli odvaze uchopit nedotknutelnou předlohu zcela osobitým a výrazně tvůrčím způsobem. Pietně epizodický přepis Františka Čápa s pouze ilustrativním rozměrem, snažící se vší měrou uchovat únikovou idyličnost předlohy, byl nahrazen působivou interpretací aktivně nacházející a rozvíjející v předloze přítomné významy i "zastřená" či "potlačená" místa. Televizní Babička tak naplňuje útěšný obrázek vzpomínky na bezstarostné dětství v idylickém prostředí řadou temnějších a demytizačních podtónů - dětský pohled spjatý s tvořivou fantazií je prodchnut vědomím pomíjivosti a temných předzvěstí, odlišné zacílení na přírodní živly odkazuje ke stále přítomnosti zániku, nezvratnosti i pudové stránky existence, osvobozující "cyklický mýtus" obnovy střídá struktura neukončeného oběhu zdůrazňující směřování k deziluzivnímu procitání z dětského snu (pohádky) až do elegického závěru, složité narativní postupy narušující chronologii a vracející se v jiných pohledech k dřívějším událostem nehrají roli samoúčelného dekoru, ale nalézají spojnice v osudu čtyř ústředních žen (babička, Barunka, Viktorka, samotná Božena Němcová) - hlavní soubor podnětů čekajících tentokráte na interpretaci diváka. Všechny tyto změny odmítaly útěšné dílo, které by v znovu nastupujících těžkých časech posloužilo jako příjemný azyl. Naopak probouzejí silně melancholické nálady, svíravé pocity něčeho co není ztraceno, ale co se právě vědomě ztrácí a odchází, až spirituální předznamenání nastupující temnoty (jak dalšho života, tak smrti) jejíž doteky již člověk pociťuje a přesto je vůči nim bezmocný. Toto pocitové vyznění není dáno pouze prácí s motivy a paralelami (myslím, že v tomto ohledu byl přenos Viktorčina osudu do současnosti a jeho přímé interakce s životem babičky a Barunky geniálním tahem a tvůrčím jádrem adaptace), vydatně mu přispívá i výborná kamera objevující naznačené podtóny v idylickém toposu ratibořického údolí a především nadpozemská hudba Luboše Fišera drásající srdce a duši v kongeniálním sepjetí se záměry adaptátorů. Neopakovatelná souhra těchto složek učinila z Moskalykovy Babičky jeden z "určujících" filmů mého života: v dětství mě až mrazivě fascinoval, v pozdějším věku mě začaly oslovovat jeho skryté významy a podvratnost otevírající obrozenecké dílo pocitovému zázemí následujícího století, v budoucnu možná budu moci dát za pravdu jeho hlubšímu náhledu na směřování lidského života. Zkrátka, Moskalykovu Babičku můžu vidět třeba dvacetkrát a nikdy mi nezevšední, a nikdy mě také neopustí ochromující pohnutí narůstající během každé uplynulé minuty jeího sledování. ()

Reklama

Kamkon 

všechny recenze uživatele

O něco méně zdařilejší zpracovaní klasické knihy, kde mě osobně spíše ruší známé tváře v předních rolích. Jarmila Kurandová odvádí výrazný výkon, stejně jako mladá Libuše Šafránková. Avšak oproti prvnímu černobílému zpracovaní, při vší úctě k Viktorce Jiřiny Štěpničkové, zde bohužel již zesnulá Libuše Geprtová předvádí svou životní úlohu, ve které se zobrazuje veškerá rozervanost, zoufalost a neštěstí Viktorčiny osoby. A Petr Čepek je rovněž pro roli myslivce jako stvořený, stále si doma říkáme, že je rovněž škoda jeho předčasné smrti. A vzpomínkové scény na válečnou bitvu a její konec s působivou hudbou mají stále neskutečnou sílu. ()

LiVentura 

všechny recenze uživatele

Nepřekonatelně nádherné a dojemné..... pane Moskalyku, opět skládám poklonu..... dokazuje velikost českého filmu a některých jeho nedílných persón..! Naprosto geniální hudba v pozadí dodává dramatu z dávných dob zámků a podzámčí celistvost dovršenou v mém případě slzami..:-) Tak krásnou Babičku by chtěl snad každý... scény loučení-odjezdu do Vídně či s včelkami... je to klenot. ()

pouler 

všechny recenze uživatele

Babička. Už když jsem četl knihu (tenkrát povinnou) tak jsem si říkál tady něco není v pořádku, mně to baví! A tenhle film ještě více, neuvěřitelné na rok který vznikl (1971) je to skoro zázrak. Povídka Viktorka drží celý příběh Jaroslava O. a Libuše Š (vlastně prvnotina!) podávají životní výkony. Spoiler (:-) děj graduje a z vesnického prostředí na východě Čech se stává drama z života v porovnání s životem "zhýralé" vrchnosti. Podpora teorii, že Božena Němcová byla nemanželského původu a byla dcerou kněžny Zaháňské a knížete Metternicha. Nemůžu jinak než *****5. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (13)

  • Erik Pardus, který coby dvanáctiletý chlapec řekl v jednom záběru větu: „Co jsem ti říkal, babička nepřijede.“ Jenže to řekl s absolutním brněnským přízvukem a režisér zastavil na půl hodiny natáčení a řekl: „Naučte ho někdo česky.“ Po půl hodině sjeli nový záběr, který už byl sice lepší, ale pořád byla slyšet brněnština. Moskalyk se zamyslel a řekl: „No co, babička bude z Brna.“ (sator)
  • Natáčelo se v Novém Městě nad Metují, Ratibořicích (Starém Bělidle), Opočně, Dobrušce, Havlovicích-Poklekově a Jaroměři. (hippyman)

Související novinky

Květa Fialová 1929 - 2017

Květa Fialová 1929 - 2017

26.09.2017

Po dlouhé nemoci zemřela ve věku 88 let herečka Květa Fialová. Narodila se v české kolonii u slovenského Fiľakova do rodiny plukovníka letectva. Spolu se sestrou Blankou navštěvovala katolickou školu… (více)

Reklama

Reklama