Hlava-22

Pravdepodobne najlepšia ukážka fungovania armády a zelených mozgov. Svojim mierne komediálnym spracovaním mi Hlava 22 mi trocha pripomnala M*A*S*H, ale musím povedať, že seriál o kórejskej vojne sa mi zdal byť omnoho lepším ako román o absurdnosti armády. I keď má film vcelku vydarený scenár, pre mňa to bola skôr najvtipnejšia nuda akú som zatiaľ videl. Možno za to môže veľmi chaotický strih a tiež to, že slávnu kultovú knihu som nečítal, no možno tak niekedy učiním a môj názor sa zmení. Hudba sa vo filme objaví myslím iba 2x, poprvé v 48. minúte za zvuku Straussovho Tak riekol Zarathustra. (04.06.2008)

Knihu som čítal pred mnohými rokmi a patrí do mojej Top 100. Film som už tiež videl, ale bolo už veľa hodín a nedopozeral som ho. Teraz som si ho mohol vychutnať. Nie celkom chápem odozvy, ktoré film označujú za nepodarenú adaptáciu vynikajúcej knihy. Knihu považujem za nesfilmovateľnú, aspoň podľa predstáv kritikov. Je však možné nakrútiť dobrý film na jej motívy. A to sa Mikeovi Nicholsovi podporovanému Arkinom, Balsamom, Garfunklom, Perkinsom, Sheenom, Voightom a Wellesom (podľa abecedy, nie výkonu) podarilo k mojej plnej spokojnosti. Absurdnosť vojny sa predsa nestvárňuje racionálnym správaním aktérov. (24.03.2010)

Velmi dobré zpracování nesmrtelné knižní předlohy, jedné z nejvtipnějších knih o válce vůbec. Proti svému předobrazu mi film přišel přece jenom trochu málo "šílený", některé důležité postavy tu chybí (Náčelník Bílý polozub, Whitecomb), ale jsou věci, které se prostě adekvátně zfilmovat nedají. Alan Arkin jako Yossarian je výborný a plukovníka Catchcarta jsem si při četbě knihy kdysi představoval právě tak nějak jako Martina Balsama. (18.07.2007)

Hlava 22. Vojenský postulát zformulovaný tak absurdně jako něco, co si za zvlášť trudného večera vymyslel Franz Kafka. Inu, ani Hellerova předloha mě bůhvíjak nedostala, ale film mě vyloženě zklamal. Kniha je napsaná jako soubor portrétů roztodivných osobností, které potkává kapitán Yossarian a které mají společné jen to, že se žádný nehodí pro armádu. Film ji zadaptoval epizodicky (a s dechberoucím obsazením, to tedy ano), ale Yossarian má svůj vlastní lineární příběh, takže se v epizodách těch ostatních často vůbec nevyskytuje a vyznívá díky té neúčasti trochu jako sobec, kterého celý film nezajímá nic víc než vlastní propuštění, padni komu padni. Asi by to chtělo víc nadsázky a méně ušlechtilé snahy odsoudit válku, protože dojem je pak stejně neslaný nemastný jako po poslední epizodě MASHe "Sbohem a amen", kde najednou utichla odbojná legrace a na poslední chvíli se začaly řešit vážné věci. 60% (30.11.2006)

Ve své době byl tento film průbojným činem, depatetizací války, zdůrazněním její každodennosti a také těch, kterým se běžně říkalo "týlové krysy". Nedostatková ekonomika, a tou je tak trochu svým způsobem každá válka, vytváří neobvyklou skutečnost, v níž obvyklé věci mravnosti působí poněkud nezvyklým dojmem. Kapitán Yossarian, hlavní postava HLAVY, vstupuje do děje jako člověk, o kterém nevíme, zda umírá nebo se naopak do života vrátí: je totiž bodnut do citlivého místa a není jasné, zda tento pokus o vraždu přežije. Druhá konstitutivní linie díla, umírající kolega z letadla, jehož život se snaží zachránit, se naopak propadá ze života do neodvratné smrti. Yossarian bojující o jeho život a zápasící přitom s vlastní lidskou slabostí, tvoří v díle vyvažující prvek oproti hlavní dějové linii šmeliny a rozkladu, který se koncentruje kolem vyšších důstojníků leteckého útvaru, v němž je nucen sloužit. Realita s přibývajícími metry filmu nabývá na absurdnosti a postupně stupňuje v hlavním hrdinovi pocity bezmoci a rezignace i zoufalství, protože v náznacích silových situací opakovaně zjišťuje, že je bez šance byť na malý úspěch. Unavena je ale i druhá strana: její návrh, aby se po povýšení a udělení válečného vyznamenání vrátil do americké vlasti, to naznačuje s dostatečným důrazem. Konec, umocňující absurditu děje, Yossarianovo zoufalé vyplutí na leteckém záchranném člunu, takřka ztracená pouť za ztraceným lidským obsahem vlastního života, mluví za mnohé. Připomíná v tomto ohledu stejně pudovou reakci vojáka Čonkina v nedoceňovaném Menzelově filmovém zpracování novely Vladimíra Vojnoviče ŽIVOT A NEOBYČEJNÁ DOBRODRUŽSTVÍ VOJÁKA ČONKINA. I dnes zůstává HLAVA, ta podivná právní norma, kolem které se vine děj filmu, dílem zralým a ve své sladkohořkosti a bolestnosti divácky vděčným. (20.05.2015)