Samotáři

Málokterej film byl pro mě a vrstevníky z mojí sociální bubliny tak silnou generační záležitostí. Lámalo se tisíciletí, bylo nám náct a Samotáři byli o nás a našem okolí. Identifikovali jsme se v nich, oni si z nás dělali srandu, připadali nám cool. Generace ovlivnila film, ten zase zpětně ovlivňoval generaci - co pro nás, mladý a emocionálně zdivočelý trotly, mohlo bejt lepší než hořkosladká karikatura nás samých? A pořád se na to dobře kouká. Hlášky jsou pořád v pořádku a hudba je pořád fajn. Objev Macháčka s Trojanem si dávno odnesl svoje zásluhy, každopádně zlatej rámeček si zaslouží i Labina Mitevska, Mikuláš Křen a Jitka Schneiderová. Mokrá momentka poslední jmenované navíc patří k tomu nejkrásnějšímu, co jsem kdy v českým filmu viděl! (04.04.2020)

// To je tak, když jdete po dlouhé době do kina na český film od jednoho z mála tvůrců, který podle vás za něco stojí a sejme vás to tak, že pak nechcete koukat na nic jiného. Naštěstí v případě Samotářů to je i fakt, že vidět je jednou, kouskovitě, před bůhvíkolika lety, vzhledem k mému zájmu také není zrovna sláva... ne, jinak. Je to kurva ostuda. A co že jsem si z toho dnes odnesl? Tak třeba to, že takový film můžu bez nadsázky označit jako zlomový. Je to český milník, velká generační výpověď, příběh sedmi lidí, který dokáže napsat jenom člověk, který je v prvé řadě inteligentní, zkušený a osobitý a v té druhé (protože bez ní by to nešlo) zatraceně talentovaný. A tím vším Petr Zelenka očividně je, protože tohle je jednoduše testament, který se ve své době trefil absolutně do černého. Ale víte, co je na tom úplně nejlepší? Píše se rok 2015, přichází nová generace, tentokrát už jí jsem součástí, a je pomalu na čase, abychom si udělali výpověď novou. Vlastní. A dost možná ještě smutnější. Pravdou totiž je, že jsme se za těch patnáct let *vůbec* nic nenaučili a pořád málo hulíme. (a protože jsem ten komentář měl utnout už někdy kolem trefy do černého, nebude snad nikomu vadit, když ještě v závorce pochválím režiséra Davida Ondříčka a kameru Richarda Řeřichy - jehož jméno si odteď zapamatuji, bez nichž by to taková pecka taky určitě nebyla. Díky!) 10/10 (21.10.2015)

Jeden z tých kvalitnejších filmov, ktoré vznikli po revolúcii a svojou nadčasovosťou a kvalitou bude zaujímavý ešte dlho. Zhulený a vygumovaný Macháček je zábavný, ale mňa najviac pobavil Trojan a jeho prenasledovacia mánia. Jeho tanec, nákup náradia, montérky, "náhodné stretnutia", či podpaľačská scéna v závere, to všetko som si užíval a vždy , keď Trojan nachvíľu zmizol z obrazovky, tak som netrpezlivo čakal, kedy sa vráti späť a urobí nejakú blbosť.80%. (18.04.2011)

Samotářům nemám co vytknout, spíše naopak. Ale kde začít? Třeba u geniálních herců, zvláště Macháček (který byl po celou dobu natáčení každopádně zhulený:) Trojan, Rašilov, které skvěle doplňovali herci vedlejších postav. Celé herecké osazenstvo k sobě skvěle padlo, prostě dokonalá parta. Dále chválím scénář, dialogy a velké množství mistrovských a nadčasových hlášek; např. vybudování tradice kouření marihuany, spojení sedmi bytostí různého pohlaví a spousta dalších. Samotáři se stali naším legendárním filmovým pokladem a hlášky z něj se staly kultem. Já, jakožto člověk slušně žijící, nepožívající žádných drog, jsem po tomto filmu měla výraznou chuť si taky párkrát "potáhnout" a pak pozorovat ty "malé modré světýlka, kousky duší lidí, kteří nás měli rádi a už nemaj..." (14.11.2008)

Dohánění zásadních filmových restů, díl 856.tý, Samotáři. Tak teda... Fakt jsem se docela dlouho těšil, jak to v komentáři zaslouženě sejmu jako další českej přehajpovanej průměr typu Pelíšky. Jenomže skutek utek. Perfektně vypointovaný komediální finále nakonec zaútočí s odzbrojující sebejistotou, načež Ondříčkův jinak "docela divnej film" povyšuje na mrazivě promyšlenou satiru společnosti. Asi nejvíc častokrát zamrzej ty nerealistický dialogy a scénky - komedie nekomedie, tady podobný šplhání do situačních extrémů bolí. (26.10.2014)