Whisper
Režie:
David OndříčekKamera:
Alexander ŠurkalaHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Tatiana Dyková, Jan P. Muchow, Jan Čechtický, Kateřina Winterová, Petra Špalková, Zdeněk David, Zdeněk Suchý, Bořivoj Navrátil, Václav Mareš, Nikolaj Hejko (více)Obsahy(1)
Anna - šestnáctiletá dívka z malého města - utíká z domova a potkává mladého floutka Speedyho, který ji zavede mezi městskou partičku. Tady se Anna postupně seznámí s jeho bratrem Filipem, nemluvnou kamarádkou Irmou a záhadným mladíkem Kytkou. Anně se otevře nový svět, plný zábavy a večírků, který jí okouzlí svojí barevnou rozmanitostí. Postupně se sblíží s introvertním Filipem, který má také největší podíl na její proměně. Annina zdánlivá naivita a upřímnost jejích citů nakonec zamíchají kartami v celém příběhu. (Magic Box)
(více)Recenze (271)
Je zvlastni hodnotit tento film po tolika letech (2012). Zpetne to trochu ztratilo na krase, urcite kouzlo tam stejne presto citim. Rok 1996 byl uzasnej a uzasnej mi v ten rok prisel i tenhle film. V kine jsem na nem byl dokonce dvakrat. Mozna ta muzika, mozna ty divnohlasky a divnocharaktery, mozna proto ze jsem tenkrat zrovna prichazel na chut klubovemu zivotu a tenhle film to tak trochu vyjadroval... Z filmoveho hlediska to vidim za tri hvezdy, z osobniho to citim na 4, nemuzu si pomoci... :) ()
Slušný studentský film pokud jde o režii a herecké výkony, vyspěle studentská kamera, snaha o výtvarné pojetí, ♫ Muchowův kvalitní vstup na nebe filmové hudby (přestože nešvar anglických textů je obecně většinou kosmopolitismus předstírajícím alibismem z nedostatku sdělení) ()
Mám ten film ráda, je mi dost blízký v hodně věcech, stejný pes, růžový kožich, hudba. Petal mi zni v uších dodnes, jak jsme na něj divočili v Radosti. Ty party tenkrát neměly chybu, ta atmoška prostě byla párádní a ten film ji má taky. Je to velká nostalgie, vždycky když ho vidím, jako by vše znovu ožilo ve vzpomínkách. Muchow má velkej cit pro hudbu, na naše poměry klobouk dolů. ()
Rozhodně zvláštní a netradiční film. ()
Už první záběr diváka odradí. Zubící se debil řídí 2-taktního wartburga a zpívá si. V kolika amerických debilitách jsem tuhle ubohost viděl? No a pak následovalo útrpných 21 minut s Wilhelmovou, jenž jako slepice vypadá, hraje slepici a ještě k tomu tu slepici hraje mizerně a ještě k tomu je to slepice armádní. Pak jsem měl tu čest se seznámit s několika teplouši, co mají díru do konečníku větší než náš nový vysavač... a ještě melou blbosti a pak jsem to vypnul. Přátelé, život lidský je velice krátký. Zítra budeme v popelu nebo hlíně. Kurva, copak na to má člověk čas, sledovat blbosti? Ondříčku vyser se na to! Já jsem měl bejt původně elektroinženýr, nechápal jsem však co to je napětí. Tak jsem se na to vysral a dělám práci, které rozumím. Udělej to po mě! ()
skvělý nic ()
Nostalgický návrat k předpočítačové době, kdy se ještě lidé bavili jinak než na facebooku. Hodně kvalitní předchůdce Samotářů. ()
Ufo sonda do života divno-lidí, kamošící se s homosexuály, namíchanými s heterosexuály a bisexuály?? ale proč ne. Světélkující předvoj pozdějších Samotářů s kouzelným scénářem, harmonickou hudbou a už tenkrát ošklivou Tatianou..."hodnoť čtyřkou...debílku" ()
Nápad by nebyl sám o sobě tak špatný, ale příběh pokulhává a zpracování je děsné. Přehlídka bizarních pozérů a dialogy jež se tváří jako přirozené, ale jsou pravým opakem (namátkou cituji: "miluju ten tvůj zdravotnickej humor" či "nebude doma zajíčku, my to máme takový volný", ale to jsou pouhé dva příklady. K tomu zmíním ještě občasnou špatnou a přehnanou intonaci, např.Vilhelmová: "Můžu si zatelefonováááát?"). Všichni se chovají jako totální blázni. Toporný Myšička v roli prostituta hraje nepřesvědčivě nepřesvědčivou postavu. Vlastně zde všichni herci přehrávají, ač to možná měl být úmysl, ale takovou mírou a takovým afektovaným způsobem, že jsem měla problém to ustát. Rádoby citlivé pasáže doplněné přeslazenou hudbou působí až směšně. Jsem ráda, že jsem tento film viděla až teď, a ne ve svých pubertálních letech jako někteří z mých známých, jež toto "dílo" nějakým způsobem ještě mělo možnost ovlivnit. ()
Scéna s Hřebejkem a závěr, kvůli tomu 4 * a ne 3. ()
Dnes již takřka kultovní snímek, a myslím ze určitě první svého typu natočený v Čechách. Pojednává o rozdílném stylu života ve městě a venkově, o homosexualitě a celkové mentalite mladých lidí "ztracených" v Praze. Má to spíše komorní charakter, není to taková jízda jako třeba Samotáři. ()
Po shlédnutí tohoto filmu měřím všem ve svém okolí teplotu, chci se přesvědčit, jestli je doopravdy těch mých 36,5 tak nenormální. Budiž Muchowovi připsáno k dobru, že si nehraje na herce, poněkud méně sympatické ale je, že tak nějak nehraje vůbec nic. Jeho bratr "Džoukr" se svým neustálým hehe patří k nejhorším filmovým postavám vůbec, coby nakreslený ještě ušel, ale v reálu vzbuzuje cokoli, jen ne kladné pocity. Škoda, že si nakonec tu kapuci přes hlavu nedal a neprohlásil, že je velký cornholio, film by to bezesporu oživilo. Taťána dostává hvězdičku navíc za vybraný vkus, nažluto obarvené vlasy se k růžové teplákové soupravě hodily naprosto báječně. Abych pořád nekritizoval, Ondříček ve snímku prokázal nesporný talent. Velmi mě zaujala zejména scéna ve vlaku, jak se tam každý láduje, ta je tak nechutná, až je nádherná. ()
Bezkonkurenčně Ondříčkovo nej, ale nejen jeho, jeden z nejlepších filmů v dějinách samostatné české kinematografie. Tatiana Vilhelmová a Jan P. Muchov podávají v Odnříčkem (nejen) napsaném filmu skvělé výkony, které září i přes lehce herecký minimalismus a důraz na dialog, který je důležitější než obraz. Film vás oslní svou výpovědí. Jakoby jste četli povídku a odehrávali si ji v hlavě. Ondříček hodně pracuje s dialogem ve vech svých filmech, "hlášky" ze Samotářů budiž důkazem, ale troufám si tvrdit, že zde dosáhl prozatím svého vrcholu a být film uveden v jiné době nebo s lepší strategií distribuce tak, aby se o něm vědělo ve větší míře a nezůstal opomenut na okraji, kde vesměs září až dosud, mohl se stát větším fenoménem než Samotáři, kteří se omezují pouze na specifickou mladší generaci, i když původně byli směřování na generaci třicátníků a čtyřicátníků. Šeptej toho v sobě ukrývá daleko více, homosexualitu, názanky zbytečného člověka (termín z ruské lit., zde je jich více, ne-li všichni), drogy, problém "pražství" a "vidláctví". Celkově jakousi nemožnost kamkoli se dopracovat, beznaděj řešenou útěkem na Mars, skoro až pohádka v satyrickém kabátě pro vnímavé. Nádhera ()
Ačkoliv mi bylo v roce vzniku filmu taky šestnác roků, nevidím v něm nic generačně vypovídajícího, ani kultovního. Navíc přítomná hudba mi jde jedním uchem tam a druhým ven (ač nevadí, nezůstává). Takže beru Šeptej jako Ondříčkův odrazový můstek pro filmy, které mám mnohem radějí. ()
Nebylo to špatné. Sice žádná bomba, ale postavy se chovaly celkem přirozeně a i dialogy byly realistické. Táňa zase super. Jí prostě nemohu nikdy nic vyčíst. ()
Takoví jsme byli :) ()
Když se podívám na filmografii Davida Ondříčka, musím konstatovat, že to o co se snažil se mu povedlo pouze a jenom v Samotářích. Myslím tím tedy dokonale vykreslit život "post-pubertálních jedinců". Šeptej postrádá hloubku, dialogy jsou velmi prázdné, atmosféra unylá. Jako plus vidím herecké výkony a dobře zvolené hudební motivy. Celkově spíše nuda. ()
Ke způsobu života partičky ve filmu jsem nikdy nepřičuchnul a postavy mi chvílema lezou na nervy, přesto Šeptej považuji za jeden z těch lepších až hodně dobrých českých porevolučních filmů (asi taky proto, že ho neprzní Macháčkova držka). Takhle to tehdy v Radosti a podobných podivných klubech, o kterých jsem četl nebo slyšel, asi opravdu chodilo. Po Šeptej to šlo s Ondříčkem filmově z kopce. Soundtrack hodnotím jako vynikající, a to preferuji spíš ostřejší muziku. ()
Nekritická připomínka dospívání, kdy mě tento generační "indie" o nezávislé techno mládeži div ne formoval. Dramatickou strukturu nemá nijak robustní, spíš neuchopitelně pocitovou, ovšem pevně se opírá o melancholickou hudbu Colorfactory (nebo můj osobní hit Wubble-U: Petal) a přirozenou Tatianu Vilhelmovou, neodolatelnou "naivní holku z vesmíru". ()
Ondříčkova skvělá a vydařená předehra k Samotářům (kteří jsou však ještě o hvězdičku výše). Touto šíleností si pan režisér vytvořil své publikum a poprávu. Báječná Táňa Vilhelmová, užasná hudba Jana P. Muchowa a k tomu roztomilý Cosmi, nutné vidět vícekrát :) ()