Oko

Od dvou let slepá dívka Wong Mun má nyní možnost znovu vidět díky transplantaci rohovky a pochopitelně z toho má velkou radost, ale hned po sundání obvazů vídá podivné stíny a postavy a zjistí, že není v milostném dramatu o slepé ženě a hodném doktorovi, ale ve slušném duchařském hororu :). Už samotný námět je velmi zajímavý, protože Mun vůbec netuší, že stíny a divné postavy nepatří do běžného života a že je ostatní lidé nevidí, což se přes údiv nad mužem stojícím uprostřed dálnice dostane až k docela nepříjemným šokům typu zasednutí něčí židle, které se pak už jen stupňují. "Strašidelnost" tu obvykle probíhá klasickým lekacím způsobem za náhlého bafnutí a hlasitého zvuku, což sice funguje tak jak má, ale je to tak trochu laciné a nějaká trochu napínavější atmosféra v tom je jen v několika určitých scénách. Zápletka a její zpracování není nic extra převratného, ale zase si to ani nehraje na nějaký mocně strašidelný horor nebo na nějakou velkou pecku, takže trocha té jednoduchosti a docela ucházející herecké výkony tomu tak odpovídají. Naopak dokonce se ve filmu objeví i nějaké to překvapení jak pro hlavní hrdinku tak pro diváka a závěr filmu je docela zábavně napínavý i přes svou lehčí předvídatelnost. Takže jsem byla spokojená i po čtvrtém nebo kolikátém kouknutí. :) A tu titulkovou hudbu to mělo pěknou včetně i obrazové stránky :) (23.10.2010)

Brrrrrrrrrr... Nikdy jsem se v kině tak nebál, jako u Oka. Šestý smysl se stává hadrem na podlahu... Tohle mě zaujalo. Zatímco v onom snímku čekal diváka nejsilnější zážitek v poslední minutě a v Kruhu jsem si připadal jako ti první diváci v kinech, kteří, vidouc jedoucí lokomotivu, uhýbali ze sedadel, při Oku mnou projížděly takové záchvěvy strachu, mrazení a děsu, že jsem si myslel, že to snad ani nejsem jááá... :-) Na druhou stranu je pravda, že pokud zapojíte všechny složky, to znamená že hrdinka ještě pořádně nevidí, vše je rozmazané, to toho se vám jako klíny do hlavy zabouchává hudba (která je mimochodem úžasná) a navíc se divák i kroutí pod sluchovými vjemy, je jasné, že se vyděsíte docela snadno. Ale, i tak, i tak... Neřekl bych, že si na mentalitu honkongských herců Evropan nemůže zvyknout, jenom je pravda, že ta mentalita je jiná. A neurážely mě ani dialogy o nemoci a lásce, jenom mě napadlo, že by to tam třeba nemuselo být. To hle všechno ale nemění nic na tom, že takové nepatrné vady na kráse nemohou snímku ani náhodou ublížit. Ten závěr je úplně jasnej. 1) paralela 2) a to už by byl spoiler. Nicméně závěr vás dozajista ohromí, bude vám připadat, že se tam ani nehodí, ale jenom do závěru toho závěru :-) Myslel jsem si, že v Kruhu už jsem zažil vše a bylo to překvapivě překonáno. Co mě ještě čeká? Vždycky jsem neměl rád horory a teď vím proč. I když jsem samozřejmě slyšel, že lidé se rádi bojí. Já k nim začínám patřit taky... (17.05.2003)

Bratři Pangové svoje řemeslo umí o tom žádná. Některé lekací scény spolehlivě fungují, dvakrát mě navštívilo solidní mrazení a strach. Atmosféra je vskutku hustá a přechody mezi žánry jsou dobře zvládnuty. Audiovizuální stránka také bez výhrad. Navíc v hlavní roli exceluje Angelica Lee. Jenže i když je to formálně dokonalé a nemám tomu co vytknout, jeden nedostatek mě trápí. A to sice silnější pointa příběhu nebo něco díky čemu by to na mě více působilo. Námět byl ovšem vcelku originální a dobrý. Kdo se chce bát ať si to pustí v noci, pokud navíc máte obří obrazovku a prostorový zvuk, tak o to váš zážitek bude silnější. Dávám čtyři hvězdy spíše jako matematický součet(než pocit srdce) a hlavně za výkon Angelicy Lee. Bratřím Pangům přicházím na chuť, ale věřte mají i zajímavější filmy. (13.04.2009)

Motivická zacyklenosť vychádzajúca zo siahodlhých mytologických koreňov. Jian gui nie je vlastne horor, to je len z polovice. Z tej druhej je tradicionalisticky konštruovanou komornou tragédiou dvoch žien, spojených náhodou naprieč časom a priestorom, ktoré čelia nezvratnosti osudu. Je psychologickou drámou o ťažkom návrate do normálneho života (z temnoty do svetla, ale ako sa hovorí, pod lampou býva najväčšia tma) i spoločenskou alegóriou reprezentujúcou pestrú paletu nepovšimnutých životov, ktoré skončia v zabudnutí a blúdia ako duchovia. Alebo vyčkávajú v aute netušiac, že prišiel ich koniec. Jian gui tiež, i keď nemá hlbšiu myšlienku, ktorá ide za hranicu toho, čo z filmu hneď pochopíme, pracuje vo viacerých plánoch. To môžeme postrehnúť napríklad aj v súvislosti s hrdinkiným liečiacim sa handicapom a s tým súvisiacimi desivými víziami - mimo paralely s vycibrenou audiovizuálnou stránkou, ktorá ponúka hneď niekoľko priam geniálnych scén (pasáž s horu na husle) je to práve zjavovanie duchov. Duchovia sa zjavujú len hrdinke, ak sa pozerá na miesto, kde práve sú. Zároveň ich však vidí len bezprostredne svojimi očami. Lenže vo filme sú dve scény, v ktorých sa duch nachádza kdesi v pozadí, napr. na konci chodby pred bytom, a hrdinka ho vôbec nevidí - my však na chvíľu áno. Dá sa to vysvetliť niekoľkými spôsobmi. Buď vidíme odraz v zrkadle, a tak môže ducha v skutočnosti vidieť aj hrdinka bez toho, že sa k nemu otočí. To by sedelo aj v súvislosti s neúmerne predĺženou chodbou oproti realite. Alebo, naopak, hrdinka ducha nevidí a natíska sa otázka: implantovali bratia Pangovci ono "oko" aj nám? Tretia možnosť je, že sa prosto jedná o chybu, ktorú si nikto nevšimol - ale to je vysoko nepravdepodobné. Záverom jedna otázka na hodnotiacich - prečo všetci píšete, že je to horor thajský, prípadne japonský, keď je už od pohľadu jasné, že je čínsky, resp. hongkongský? No, neriešim, ale je to vcelku vtipné. Hlavne keď sa tak hlúpo pomýlia inak tak inteligentní užívatelia. Ale to už som mimo tému. 80% (23.10.2014)

Na základe hodnotenia som čakal podstatne viac. Nebolo to zlé, ale ani som neskákal od nadšenia. Celé mi to pripadalo ako Šiesty zmysel, avšak v tomto prípade celkom netradične, ako jeho horšia ázijská verzia. Len forma bola iná a príbeh nebol tak prepracovaný a ani tak zaujímavý. Prehráva aj čo sa atmosféry týka. Pár lepších záberov by sa tu síce našlo, ale o nič svetoborné nešlo, tmavé tiene už nikoho nevydesia. Až na tú scénku vo výťahu, tá bola hustá, niečo na podobnej úrovni so spomínaným Šiestym zmyslom. Koniec bol predvídateľný a vôbec nie šokujúci, ako by som snáď čakal. Škoda, vidím to na premárnený potenciál a slabú réžiu. 60/100 (04.09.2014)