Páni kluci

Stará dobrá československá klasika. Ano, vím, že se v tomto filmu v podstatě vůbec nic neděje a jde o úplně jednoduchoučký příběh několika klukovských lapálií třech známých firem - Jožky, Tomáše a Huberta, prostřednictvím kterých je vyobrazen život v obyčejném malém městečku, kde ani vlak nezastavuje :) Ale cením si ho velice... nikoliv z nostalgie (kvůli té se snažím hodnocení nezvedat téměř nikdy), ale hlavně a především za ten laskavý humor, který tolik postrádám v dnešních filmech. A také za plejádu skvělých herců, kde vedle výborných dětských představitelů vyčnívají zejména Iva Janžurová, Petr Nárožný a Jiří Lábus. A možná, že jsem ještě na někoho zapomněl... "ale uzel jsem si udělal..." :) (21.04.2013)

Doufám, že i za padesát, šedesát nebo třeba sto let budu z toho filmu nadšenej a budu si při jeho sledování vybavovat jak jsme si s klukama hráli na černochy, tím že jsme se váleli do půl těla v rozehřívajícím asfaltu na silnici nebo jak jsem vlezl do zahrady pro největší jabka v ulici jenom proto, abych je dal Naďě a při úprku před psím nepřítelem jsem si přes plot natrhnul prdel :) Může mě být třeba milion let, ale pokud i v tomhle věku dám tomuhle filmu s perfektně vybraným hereckým obsazením pět hvězdiček, bude to se mnou skvělý, budu se totiž pořád pyšnit tím nejprestižnějším titulem PAN KLUK ! Kluci přece nestárnou !! a to nám holky děsně záviděj :) (24.03.2008)

Jeden z nejlepších rodinných Československých filmů,na které je režisérka Plívová-Šimková opravdu extra třída.Je to opravdové dětské dobrodružství,plné skvělých nápadů,vtipných monentů a skvělých herců(od těch dětských až po ty dospělé,z kterých mě nejvíc baví Iva Janžurová,Petr Nárožný,Josef Somr a Karel augusta).Režisérka umí pracovat s dětmi i se zvířaty a film tak má spoustu nezapomenutelných momentů a dialogů.Jestli by se měl nějaký film stát šablonou pro"rodinný film hlavně pro kluky",pak je to právě tenhle.Měl jsem ho moc rád jako dítě a věru nezestárl-pořád mě baví a vím,že bavit bude.Jasně klukovských 100%. (06.08.2011)

Neodpustím si "standardní" postesk, že ač jsem to jako dítě miloval, dnes mi to zase tak skvělé nepřipadá. Ale to je asi normální. Jako dítě jsem rozhodně neřešil takové věci jako otázku, kde dětičky sebrali tu podivnou bicyklo-drezínu a jak je možné, že je někdo nechal prohánět se na ní po trati, proč nemá ten roztomilý altánek v parku střechu, proč jsou ty štětky, jimiž pánové natírají plot, prakticky suché, proč jsou (stejně jako v řadě jiných českých filmů) rozjeté postsynchrony a vůbec řadu jiných zjevných nedotažeností, polovičatostí a chyb... Herecké výkony jsou velmi slušné a především Petr Nárožný hraje téměř skvostně. Také Lábusova role je velmi půvabná. Suma sumárum, nedopadl ten v podstatě bláznivý pokus s přenesením amerického příběhu z okolí řeky Mississippi do českých reálií jakési vesničky na Litoměřicku tak zle a především děti si při jeho sledování budou užívat asi ještě hodně dlouho, mohl ovšem být ještě o dost lepší. Zdánlivě přece stačilo velmi málo. Být důslednější a neříkat si, že když je to pro děti, tak na detailech přece tolik nezáleží... (08.10.2006)

Snahy převést či adaptovat cizí syžet do odlišného kulturně sociálního kontextu mohou být - a většinou také tak končí - rozporuplné. V případě dokonalého počeštění twainovského tématu proslulou režisérkou Věrou Plívovou-Šimkovou naopak úspěch zjevně předčil nejsmělejší očekávání. Počínaje mimořádně šťastnou volbou představitelů dětských úloh přes nezapomenutelné kreace Ivy Janžurové v úloze tety nebo solidárního "spolupachatele" strýce Karla Augusty přes nápaditě rozvíjený "remakový" příběh, vrcholící poetickým koncem, vznikl strhující obrázek ze života českého malého města počátkem dvacátého století s přesně zachycenou atmosférou secesního konce mocnářství. Výsledkem - je otázkou, nakolik to byl záměr a nakolik skutečné, nekalkulované souznění - je hrabalovsky poetický příběh, který doslova hřeje a zahřívá každou vteřinou své sekvence. Trio uličníků se dnes jeví jako ztělesnění šťastného, bezstarostného dětství v rodině, v níž teta je oběma nevlastním bratřím skutečnou matkou a strýc vlastně silným a dominantním otcem v ne zcela obvyklé pozici dominátora, který točí krkem vnějškové něžné hlavy rodiny, jak se to jeví alespoň našemu hrdinovi. Komediální poloha filmu jen dotvrzuje nezapomenutelnost zážitku, kterou opakovaně podstupujeme při každém jeho zhlédnutí. (21.05.2008)