Icarus XB 1
Voyage to the End of the Universe
Režie:
Jindřich PolákKamera:
Jan KališHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Zdeněk Štěpánek, Radovan Lukavský, Dana Medřická, Miroslav Macháček, František Smolík, Jiří Vršťala, Svatava Hubeňáková, Otto Lackovič, Jaroslav Mareš (více)Obsahy(1)
Je 2. polovina 22. století a kosmická loď Ikarie XB 1 putuje k Alfě Centauri za průzkumem mimozemských forem života. Její posádka, složená z vědeckých kapacit různých oborů, je daleko od sluneční soustavy vystavena neznámým, nepředstavitelným hrozbám. Ale veze si s sebou i řadu svých všedních lidských starostí a radostí. (NFA)
(více)Recenze (348)
Dobré sci-fi natočené čechy a v čechách - to není jen sci-fi, ale může to být i realita... minimálně tedy před 45ti lety byla. Ikarie podle knihy jednoho z nejlepších evropských sf spisovatelů Stanislawa Lema je i přes výborně použité černobílé zpracování film viditelně starý, s kulisami vypadajícími jako ve filmech Eda Wooda a dikcí hereckých projevů které od dob prvorepublikových filmů až tak daleko nepokročily, ale taky s příběhem který dokáže být napínavý a k tomu staromilským způsobem milý a vtipný zároveň... a vůbec nepůsobí směšně nebo nereálně. A já se ptám na jediné - proč tu KURVA nikdo nedokáže natočit film s podobně dobrým scénářem a pekelně hustou atmosférou dnes?! 8/10 ()
Úvodní Lackovičovo hysterické „Země není. Země nikdy nebyla!“ mi připomíná podobně hysterický výstup Petra Štěpánka v Každém mladém muži „Je mi dvacet!“ počínající jeho prohlášením, že „se rozhod, že žádný holky nejsou“. Když vzápětí čtu „Námět a scénář: Pavel Juráček“, jsem doma. Následuje klasický příklad jistého druhu filmů z 60. let: naivisticky všelidsko-morální drama ve formátu vizualizované rozhlasové hry s ultra charakterním projevem národních umělců. Při tom je zajímavé, že jde o film, který lze vskutku považovat za prototyp jistého druhu světových sci-fi trháků (vesmírná mise) (ČSSR 1963!). Což mě však na rozdíl od ostatních neplní nadšením. Spíše mě zaujala tehdejší představa taneční hudby budoucnosti. Za pozornost stojí konečné vyznění této vesmírné mise jako cesta z lidstva přes lidstvo k lidstvu – srov. nejen závěr, ale i veškeré příhody na cestě, též pokus s porodem. ()
Bez jakékoli nadsázky si troufám říci, že i my máme svou filmovou Odyseu. Vynikající námět, je převeden do výtečného scénáře, s doprovodem výborných herců. V letech, kdy závody v dobývání vesmíru byly již dávno odstartovány, přichází Jindřich Polák s touto filmovou revolucí. Bezchybný vývoj děje i lehký humor. I Zdeněk Liška se zde dostatečně a kvalitně vyřádil. Proto se zaposlouchej do tónů jeho trefné hudby, a vychutnej si osud posádky i samotné lodě Ikarie, se kterou poznáváme taje vesmíru a fantazii tvůrců. Velká podobnost dolního podlaží Ikarie s vnitřkem lodi Discovery z filmu 2001 Vesmírná Odysea, je takovou třešničkou na dortu. ()
Klasika, která mě v podstatě dokonale minula. Je tam sice pár dobrých momentů, ale jako celek mě to strašně nebavilo, a to nejenom proto, že mě sci-fi obecně nikdy nebralo - ten film je beznadějně zaseklý v době svého vzniku, triková stránka je k smíchu, a dialogy se povětšinou nedají poslouchat, jak jsou hrozné. Většina herců mi navíc přišla ve svých rolích nepochopitelně stará - člověk odkojený moderní sci-fi produkcí je tak nějak zvyklý na to, že se na cesty vesmírem vybírají fyzicky zdatní mladí muži, ale tady ta partička na Ikarii mi přišla, skoro jako když si vyrazí na výlet osazenstvo domova důchodců. S jistými výhradami se mi tam snad líbily jen dekorace kosmické lodi, a design robota. Proti nápadu ten film zdigitalizovat a znovu uvést do kin lze asi těžko něco namítat, ale za sebe nemám problém napsat, že kdybych si ten film nechal ujít, o nic bych nepřišel - absolutně nejsem divák, který by takový film dokázal docenit, a pouze se mu vysmívám. Muselo ještě uběhnout dlouhých 20 let, než mě Polák konečně dostal mými oblíbenými Návštěvníky - to je jediný tvůrčí počin v jeho režijní filmografii, na který nedám osobně dopustit. ()
Tehdejší herecká špička se sešla, aby společně natočila podle výborného námětu nejlepší československou sci-fi. To bývaly doby, kdy i sci-fi měla děj, hráli v ní dobří herci a filmový štáb nebyl sbírkou zkrachovalých nedouků. Ikarie XB 1 není žádné stupidní akční béčko, ale poctivý kousek krásné filmařské práce. ()
Pekne sme sa minuli, ja a Ikarie. Vážne asi po všetkých stránkach. Lepšie jak Vesmírna odyssea?? Tú netreba ani pochopiť, aby zanechala zážitok a pocity... Sám by som si staré české sci-fi asi nepustil, dostal som však vrelé odporúčania, že ide o skvelý film, ktorý trochu kazí záverečná pointa. Nebyť jej a úvodu, pravdepodobne by som porušil svoje pravidlo, nepodhodnocovať filmy ktoré si to nezaslúžia. Kvalita? Áno. Prostá citu ()
Ikarie XB 1 je český unikát - náš jediný seriózní plnokrevný sci-fi film, kde posádka kosmického korábu letí poznávat nové světy, respektive hledat život na Alfu Centaury. Triky a výprava nejsou vůbec žalostné, pokud se divák dokáže vžít do doby a procesu výroby filmu, který byl do té doby u nás v podstatě velkou neznámou. Je sice pravda, že v roce 1963 dělali američané filmové triky na jiné úrovni, ale dnes už jsou i jejich produkty nostalgicky úsměvné. Navíc v Ikarii jsem se nechal unášet zajímavých příběhem se skvělými herci. To vše vydatně podpuruje skvělá kamera a hudba. ()
nebojím a nehanbím sa povedať, že hodnotenie nie je úplne objektívne, ale 3 roky pred prvým dielom Star Treku, 5 rokov pred planétou opíc a vesmírnou odyseou a 8 pred THX 1138 tu Česi natočili TOTO!!! Úžasné ba priam revolučné, prelomové: je na čo byť hrdý. Výprava a efekty naozaj úctyhodné - pritom skvelý humor, dobrý scenár a atmosféra a HUDBA!!! scéna oslavy je roztomilo depresívna. Má to myšlienku, má to obsah, má to formu. ()
Jeden z najdôležitejších a najkvalitnejších tuzemských scifi filmov. Preto je na zamyslenie, prečo ho televízie ignorujú a nie je zaradený v zlatom fonde našej kinematografie. Rieši otázky a ponúka vizuálne spracovanie, ktoré ešte nebolo ani na ďalekom, žáner milujúcom západe pravidlom. Doporučujem ako povinné čítanie pri spoznávaní našej nielen fantasy kinematografie. Ak by túto adaptáciu podľa Lema natočil Tarkovskij, vedeli by o filme všetci. ()
Celkem suchopárný sci-fi příběh, v němž je zřejmá komunisticko-utopická myšlenka: lidstvo se již vyvinulo k lepšímu (20. století s atomovými bombami je tu již nepochopitelnou minulostí). Ten závěr filmu je opravdu až dementně optimistický. Tvůrci se sice snažili co možná nejvíce ukázat obyčejnou lidskou stránku posádku vesmírné lodi, ale stejně je to takové nevesele "vyprahlé". Dávám tři, ale slabé. ()
Výborná česká klasika a sci-fi, které mohlo ve své době směle konkurovat celosvětové kinematografii. Poněkud plytký a táhlý děj kompenzuje napínavá atmosféra a skličující situace vesmírných cestovatelů v bezradné situaci. I po letech dělá tohle dílo veliký dojem. 75% ()
Keď som pre ôsmimi rokmi hodnotil tento film, pamätal som si iba to, že ma ako fanúšika sci-fi sklamal. Detaily už odvial čas. Preto som včera využil jeho uvedenie na niektorom kanáli. Netušil som prečo má také vysoké hodnotenie a také nadšené komentáre. Netuším to ani po odvysielaní, pretože jediným kladom, ak to vôbec za klad možno považovať, bola hojná účasť špičkových hercov. Inak nič. Ani na tú dobu. Preto tie dve hviezdičky znamenajúce, že bez nakrútenia tohto filmu by sa československá kinematografia pohodlne obišla. ()
Dnes možná více než úsměvný pohled do budoucnosti tak, jak si jej v třiašedesátém vyprojektoval režisér Polák, nicméně neměli bychom zapomínat, že tehdy byl vesmír terpve cosi jako tabula rasa, nepopsaný list, velká neznámá. Vůně nedozírných dálek, možnost nechat pracovat fantazii na plné obrátky, pokusit se o absurdní příběh vzdálený milion světelných let. A kosmická loď s posádkou snů, rozuměj hereckým Olympem (Štěpánek, Medřická, Lukavský, Lackovič, Kačírková, Smolík, Deyl, Macháček a další), se jen stěží odmítá. IKARIE je jistě film moderní, alespoň v rámci možností a doby, která na něj bezprostředně působila. Je zhmotněním představ tady a teď. Star Wars, Star Trek a další hrdinové následujících generací velkých i malých diváků se měli teprve zrodit. ()
Moje první sci-fi, které mě přivedlo k tomuto žánru. Na svou dobu skvělý film a troufám si říci klenot naší kinematografie. Navíc celá plejáda herců a hereček, kteří ve filmu zazářili. takže jedním slovem, paráda za pět*. ()
Jen pro upřesnění, americká verze filmu (materiál s českými herci, předabovaný a s vystříhanými, ale naopak doplněnými scénami) se jmenuje 'Voyage to the End of the Universe. V bonusech k Ikarii najdete pětiminutovou ukázku americké verze, kterou mám možnost sehnat, z časových důvodů však o ní nemám zájem (přestože by to byl skvělý námět pro nějakou absolventskou práci - porovnat obě verze z opačných pólů tehdejšího politického uspořádání světa). Mimochodem, ty bonusové materiály na DVD jsou více než zajímavé. A konečně k samotnému filmu - ukažte mi jiný ĆESKÝ film, ve kterém najdete takto jedinečnou atmosféru napětí, nevyvolaného přemírou akce (ano, kritici mají pravdu, na palubě Ikarie se toho opravdu moc neděje). Ze zahraniční produkce lze připomenout jedině legendární Planetu opic, jejíž myšlenky (jakkoliv o pět let později) připomínají toto geniální Polákovo (v americké verzi Jack Pollack) dílo. ()
Český pokus o hlubokomyslnou sci-fi ála Stanley Kubrick. Obdivuhodné a odvážné zvlášť při představě, že Kubrick ještě neměl svou "Odysseu" ani v hlavě a "Star Wars" bylo v plenách ale já se opravdu hodně nudil a výsledný dojem obdivoval jen díky tomu, že něco takového vzniklo i u nás a zvláště před takovou dobou. ()
Na svoji dobu neskutečně autentické, téměř uvěřitelné a dokonce i napínavé... - 26. 7. 2013 - 80% ()
Opravdu bytelně kvalitní scifárna, která i po letech diváka velmi silně vtáhne do (často nepředvídatelného) děje a jen tak lehce ho nepustí. Za zmínku stojí především to, že když se nad tím zamyslíte, tak v časoprostoru Ikarie XB 1 se nic nepohybuje dopředu, ale vše se točí jakoby ve spirále. Ostatně není bez zajímavosti, že na podobném principu (kruh, který vede na počátek) funguje svým způsobem i spousta klasických děl žánru – v Lemově Solaris objevuje Kris neznámou planetu, jen aby v ní nakonec spatřil jádro své vlastní psyché (objektivní zákony vesmíru vstupují do přímého vztahu s nejhlubší subjektivitou), v knize 2001: Vesmírná odysea proběhne uzavření evolučního kruhu ve stvoření staré civilizace "novým" člověkem a tak dále (ostatně i novější odnože sci-fi žánru spojují protiklady – vezměte si cyberpunk s jeho high-tech - low-life krédem, nebo Blade Runnera s futuristickými dopravními prostředky v kontrastu s gotickou architekturou). Nejinak je tomu i zde – a zde bych také upozornil i na možné „spoilování“. Spirálovitá struktura je zdůrazněna jak v časové rovině - v cestě do budoucnosti se musí nová posádka dokonalých lidí navrátit k minulosti vlastního druhu a nějak se s ní vypořádat (důraz na agresivitu dvacátého století) – k vyřešení problémů s Černou hvězdou nestačí ultra moderní technologie, ale po jejich selhání se nečekaně nabízí pomoc od starého, téměř "prošlého" robota, který byl dříve považován za pouhý odpad, apod. Pak je zde rovina prostorová – cesta k objevení nové planety naráží pernamentně na touhu posádky navrátit se domů a také je zde neustálé očekávání, jak bude nový život vypadat ve srovnání s tím "starým". A poslední je spirálovitý pohyb v naznačené existenciální/filosofické rovině snímku – lidé chtějí objevit nový život, ale v zásadě to nejpodstatnější, co objevují, jsou oni sami. Své limity v případě psychologické zátěže, omezenost v oblastech vědění, ale důkladně prozkoušeny jsou třeba i víra a vůbec samo uvědomění si vysoké hodnoty života jako takového – i proto dovršuje snímek narození miminka, které je v přímém vztahu s objevením života na Bílé planetě – harmonie pak nastává nejen v příběhu (lidskost byla zachována, i přes značné překážky), ale i ve výborné Liškově hudbě, kdy se s posledními oslavnými tóny do soundtracku zapojuje i pláč právě zrozeného člověka. ()
Být to natočeno v Hollywoodu, je to dnes citováno jako nepřekonatelná klasika sci-fi žánru. ()
Koľká škoda toho konca! Počas filmu som totiž žasol, že mohlo niečo tak dokonale temné, klaustrofóbické, existenčne pochybovačné a nadčasové vôbec vzniknúť v našich končinách a v takej dobe. A zrazu prišlo to precitnutie do "milosrdnej" reality, v ktorej sa ukázalo, že ani v čiernobielom filme nie je nič tak sivé ako moralizujúci kompromis na záver. Takmer celý film bol u mňa na 5* a stačil jeden doslov plný priemernosti, aby tak geniálne rozbehnuté dielo čiastočne pokazil. ()