Riders in the Sky
Režie:
Jindřich PolákKamera:
Jan NěmečekHudba:
Evžen IllínHrají:
Jiří Bednář, Jiří Hrzán, Svatopluk Matyáš, Elsie Randolph, Joan Seton, Charles Cameron, Jana Nováková, Gunter Schoß, Winston Chrislock, Vojtěch Holý (více)Obsahy(1)
Děj filmu se odehrává za druhé světové války v Anglii. Nebeskými jezdci jsou nazýváni letci britské RAF. Proti německým fašistům v této jednotce bojují bok po boku Angličané, Kanaďané, Poláci a Čechoslováci. Film líčí dramatické příhody posádky anglického bombardovacího letounu typu Wellington, kterou tvoří Kanaďan, dva Angličané a tři Čechoslováci. Střízlivým způsobem, nesporně poznamenaným britským civilismem, vypráví o hrdinství řadových bojovníků, nečinících si nárok ani na slávu, ani na vděčnost národa. Podle slov režiséra J. Poláka měl být snímek „alespoň částečným splacením dluhu těmto lidem“. (Bontonfilm)
(více)Recenze (343)
(3x) ,,Prezident nás bude vítat, plno ženských, květin, tulipánů..." Nestalo se, napokon nejen pro tragický osud protagonistů. Nakonec i ty hroby a pomníky padlým československým(!) letcům, které vidíme v úvodní scéně, postavili Angličané! Tahle dodatečná pocta in memorian v podobě filmu z dílny Jindřicha Poláka je snad vedle Sequensova Atentátu naším nejlepším válečným filmem. Jednak pro téma, které vzdává hold účasti našich leteckým aktérům západního odboje v Anglii a jednak pro výborně sestavený dokumentarní rámec v podobě pečlivě vybraných archivních záběrů, které souběžně propojují hrané scény z válečných akcí. Oceňuju taky celkové vyznění filmu, kde letci nejsou pouze super hrdinové, ale normální živí lidé, prožívající vedle své válečné činnosti i každodenní starosti, trocha i té zamilovanosti a mají smysl pro humor. Dobrodružství, ke kterým bylo potřeba hodně odvahy, postupně vygradují až do strhujícího závěru, ze kterého v posledních minutách bere dech, včetně nenápadného navázání přátelství mezi nepřátely v posledních těžkých minutách nekonečného umírání... Experimentování se scénářem s autentickým vyzněním dialogů, byť v drvivé většině v angličtině s titulky, rozhodně zabodovalo, stejně jako obsazení málo známých tváří i mnoha cizinců. Spolu s Hlídačem (1970) asi nejzajímavější filmová role a výkon Jiřího Hrzána. Vynikající výběr hudby (zejména titulní skladba Riders In The Sky). 100% ()
U Nebezských jezdců jsem měl pocit, že s klukama zkrátka sedím v kantýně a čekám na odlet. Úžasný film, který i přeze všechna omezení dokázal o letcích z Československa ne jenom "něco vypovědět" ale skutečně vtisknout do obrazu skutečnosti (už jenom mezinárodním obsazením) a dát jim "medaily" za věčnou tázaní sama sebe: "Vrátím se?" Skvostně obsazený a neuvěřitelně zahraný - Hrzán s Bednářem a Kaplickým jsou moji oblíbenci... Nádherný, smutný film o pár klucích... PS: "Bye, bye. Jede se prcat..." ()
I když u nás moc ryze válečných filmů nevzniklo, Nebeští jezdci jsou výborným zástupcem žánru a neztratili by se ani v kontextu evropské kinematografie. Jindřich Polák s minimálními prostředky natočil naprosto fenomenální záležitostí, která je poctou československým letcům v Anglii a mohl si dovolit takový luxus, že skoro polovina filmu je v angličtině a s titulky! Vzhledem k omezeným možnostem tu sice akce není moc, když už ale přijde, je výborná, a i když v určitých chvílích působí zastarale, pořád je působivá a v rámci možností realistická. Příběh jako takový tedy neexistuje, protože snímek je jen sledem jednotlivých epizod, které letci prožívají, přesto to stačí k tomu, aby si publikum k hlavním postavám vytvořilo nějaký vztah a dokázalo s nimi soucítit. Polák velmi dobře zachytil atmosféru, v níž nikdo neví, kdy na něj dojde řada a na budování nějakých hlubších vztahů není čas. Nechybí tu ani několik extrémně silných momentů (scéna s popáleným letcem je bravurní ukázkou toho, jak na malém prostoru ukázat tragédii války na postavě, která je zcela vedlejší). V obsazení, které tvoří vesměs méně známí herci, vyniká Jiří Hrzán v asi životní roli Prcka, kterou si vyloženě vychutnal a svým způsobem v ní vytvořil typicky českou postavu - velkohubý žvanil, který se nechce moc přizpůsobovat prostředí, když ale o něco jde, prokáže velkou odvahu. Závěrečná scéna na člunu pak je až mrazivou obžalobou války, která nemá smysl a jen ničí životy mladých lidí. Od absolutního hodnocení dělí snímek jen přece jen dost pomalý rozjezd, v němž dvacet minut trvá, než diváka úplně vtáhne a začne se v něm něco dít. Jinak ale vynikající záležitost, jejíž vznik se v kontextu doby rovná zázraku. 75 % ()
Nafta v plicích. (.......................................................................................) //Dodatek aneb něco zbytečných slov pro Beastmastera: Ve svém průběhu průměrný až lehce nadprůměrný sympatický film, silný dvojím: Zaprvé už tím, že byl natočen, kdy a proč byl natočen a jak přistupuje k tématu. Což bych vše shrnul jako „integrální kontrastnost“, míněno následovně: Napětí mezi názvem, opakujícím se „hrdinským“ hudebním motivem a prostou skutečností, že ti kluci dobrovolně chcípali za svobodu vlasti a celé Evropy na jedné straně a jejich nesmlouvavým zobrazením jako obyčejných „neuvědomělých“ vojclů, se vším, co k tomu patří (a co netřeba vykládat nikomu, kdo byl na vojně) (čemuž je zase jinak kontrastní epizoda se zrcátkem) na druhé straně, dodávající poctě těmto národním hrdinům zvláštní a velmi silnou působivost (čímž se vymyká nejen dobově propagandisticky idealistickým hrdinským epopejím, nýbrž i obecně retušovacím tendencím pohledu na národní hrdiny, srov. Tmavomodrý svět), je situováno (totiž to napětí) ještě jako jeden z členů napětí dalšího, vnějšího, jež vytváří s tím, co všechno po roce 1948 konotovalo s pojmy „anglán“, „angličtí letci“, „311. peruť“ apod., a že tato tématika byla vlastně tabu. K dosavadnímu mi stojí za připomenutí neokázalost zmíněného hudebního motivu a scéna na tancovačce, když anglický band povstane a HRAJE DÁL, nebo kontrast rozdělování dědictví (David se koupe) a salutování (Kdo? Tomík.). Zadruhé je tento film silný svým závěrem (SPOILER): Ta finální situace zdaleka není jen morálním protiválečným výkřikem; vzhledem k celému dosavadnímu průběhu (především vzhledem k tomu, co ve filmu není, co netématizuje, čeho si nevšímá) působí jako facka, jako šok, jako přechod do jiné dimenze. Najednou se nacházíme v úplně jiném patře skutečnosti, což platí doslovně. Až dosud se vše střídavě odehrávalo na zemi a ve vzduchu: země je zázemí, pohodlí, bezpečí, život, odpočinek. Ve vzduchu probíhá boj a neustálá hra se smrtí. Tu potom představuje moře. Kdybychom po sestřelení našich chlapců viděli prostě jen jejich pád do moře a smrt, bylo by vše „v intencích“. Jenomže tím se nekončí, pohled je přinucen do této nemožné dimenze, v níž jsou s nepřítelem „na jedné lodi“. Pád do moře tak vytváří přeryv, jímž posledních pět minut odsouvá celý předešlý film kamsi do zadní komory paměti, najednou vidíme celé dění jaksi zespoda (kterýžto dojem je podpořen i tím, že v dosud dvojjazyčném filmu náhle zní němčina). Tedy ještě jeden, a sice naprostý, kontrast. Snad způsobem, jakým se dívá kamera nebo nevím čím (nerozumím těmto věcem) zasahuje film diváka (mne) podivnou atmosférou této scény; nemám samozřejmě pocit, že „jsem tam s nimi“, obestírá mě to však něčím tajuplně známým. Jakobych už někdy sám byl takto ve člunu na pustém moři, sám se soudruhem nepřítelem.// KONEC SPOILERU (Poznámka k Hrzánovi: Škoda, že nemá víc silných filmových rolí než jednoho retarda a jednoho kašpara. I po zhlédnutí Nebeských jezdců nicméně zůstává Hlídač největším filmovým Hrzánem, to je bez debaty.) () (méně) (více)
Meresjev, Nebeští jezdci a článok v 100+1 o letcoch kamikaze (vlastne autobiografia jedného, čo svoje poslanie nestihol splniť) spôsobili, že som na základnej škole túžil byť letcom. Potom sa mi našťastie pokazil zrak. Ale Nebeští jezdci sú z toho zoznamu, napriek skromným podmienkam v akých sa natáčali, čo do hrdinného letectva najpútavejší. Takého toho hrdinstva, ktorému veríte, čo sa nad vás nepovyšuje, skrátka si ho doba úpenlivo vypýtala a inak to nešlo... aj-jaj, iba o tom píšem a zas cítim toho chlapca, ktorý to po prvom zhliadnutí, pekných pár nocí po sebe, až kým mu spánok nedovolil vydýchnuť, sústredene natieral všetkým hákovým krížom na oblohe. "Ožilo zátiší zjizvených křídel, noc hladí obrysy palubních děl, zas do tmy odlétáš pro další příděl, květů zla z pavučin svítících střel..." (P.S. všimli ste si, že na Battle Of England som si ani nespomenul... samozrejme že nie!) ()
Galerie (7)
Zajímavosti (35)
- Závěrečná scéna na moři byla točena na Balatonu. Bylo však téměř bezvětří a tak filmaři dodávali zdání mořských vln velkým motorovým větrákem. (PaRi)
- Ve filmu jsou použity letecké záběry z filmu Target for Tonight (1941). Zejména letové záběry Wellingtonu OJ-F (P2517). Zajímavostí je, že v Nebeských jezdcích má stroj OJ-F sériové číslo P2469. (Houmr_9)
- Premiéra filmu se konala 28. 10. 1968 v kolínském kině Jas, a to za účasti režiséra Jindřicha Poláka, hlavních představitelů i skutečných letců, kteří za druhé světové válce bojovali v Anglii. (Chřástal)
Související novinky
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Reklama