Havel

Přicházení. S pokorou, nerozhodností a strachem před prázdnou A4. Střetnutí banality a niternosti i na úrovni metafor, kterému lze s výjimkou závěru vyčíst emoční přešlapování nad tématem lidské slabosti a odvahy. Královské reggae Dvořák i Hofmann nekrotící živel jménem Lanďák v rámci možností precizní. Posledních pár minut a záběry u titulků pro mě znamenaly krutou připomínku současnosti, kdy ti dva orgáni na nejvyšších postech nehledají u morálky pevnost, ale dno.. (06.09.2021)

Velká Lucerna ze 3/4 plná, to jen pro škarohlídy, co mluví o propadáku. _________ Mnohem lépe zvládnuto než podobné životopisné filmy jako Masaryk, Milada nebo Toman, které všechny trpěly zmateným vyprávěním. Tady vždy víte, kdy právě jsme a co se zrovna děje. Snad jen postavy Bartošky nebo Seidlové mohly být lépe představeny. Ve zkratce sledujeme Havlův život od 1968 do 1989, práci v disentu, věznění, i osobní život, a film ho neukazuje jako nějakou modlu, ale jako obyčejného člověka se svými chybami. Viktor Dvořák v hlavní roli je velmi přesvědčivý, překvapivě i Aňa Geislerová jako Olga. Dále uvidíte i stále populárnějšího Martina Hoffmana. Ve filmu je překvapivě i dost humoru, hlavně ve scénách s estébáky a jejich směšným chováním a hláškami ("Subjekt zašel do objektu":)). Film končí, když Havel vstoupí na balkon na Václavském náměstí promlouvat k davu, což je až magické, a při titulcích vidíte skutečného Havla při setkáních s nejvýznamnějšími světovými politiky, a vy si uvědomíte, jak významnou osobnost jsme v něm měli a že svoboda, kterou jsme si vybojovali, rozhodně není samozřejmost a i 30 let po revoluci musíme bojovat proti těm, kdo nám ji chtějí vzít. (23.07.2020)

Óda na castingovou a maskérskou genialitu... a na stylovou rozplizlost, logickou nesoudržnost a celkově dramaturgicko-režisérskou nesoudnost. Portrét státníka jsem věren slovům pana režiséra nečekal, ale takovou podivnost také ne... A kupodivu se i na jindy u "citlivých témat" smyslů zbavených Českých Lvů (pamatujete na tu nepochopitelnou žeň čtyři roky předtím u Masaryka?) projevilo, že tady "asi něco není v pořádku" - a tak se ocenění dočkali jen a pouze maskéři Adriana Bartošová a René Stejskal. 60% (17.12.2023)

Po loňské Amnestii přichází na řadu sólový životopis Havla sledující období od konce 60. let do poloviny 80. let s kratičkým epilogem roku 1989. Osobně nemůžu říct, že bych předchozí film Slávka Horáka jakkoli adorovala, ale jeho Havel je hravý, velmi lidský a s uměřenou dávkou umělecké licence. Je doslovný v emocích jednoho lidského osudu, který definoval osobní postoj k morálce. Viktor Dvořák si už svého Havla natrénoval na prknech divadla Rokoko ve hře Čapek, ve filmu Pražské orgie a nyní ho jen doladil do dokonalosti. Adrian Jastraban pro změnu svého Dubčeka už umí ze sólového slovenského filmu Dubček a zde jen pokračuje na jistotu. Úplnou novinkou je Olga Havlová v podání Ani Geislerové, která nám v posledních letech pravidelně dokazuje, že dozrála do skvělé úrovně a velké osobnosti našich dějin také mohou být bez zaváhání jejím novým oborem (už teď se těším na její Němcovou). Velkým překvapením je Martin Hofmann jako Lanďák (ty tam jsou ty nevkusné manýry, které ho po seriálu Most! málem jako herce vyřadily). Mezi slabé až rutinní výkony patří Kohoutová Seidlové, Kohout Majera a Patočka Barťáka. Jsem ráda, že už doba pokročila a už i tento životopis je tématem samostatného filmu. Jako ještě lepší zpracování bych viděla celý jeho život, ale v době, kdy se za životopis považuje i jedna klíčová událost z celého života sledované osobnosti, je Horákův výsek vcelku ideální. (24.07.2020)

Bez ohledu, jaký je čí vztah k Havlovi, toto je banální film, který nepřináší nic zajímavého. Zobrazuje Havla jako člověka se žlázami, ale bez mozku. Za celý film nic konkrétního nenapíše, s nikým nediskutuje, nevidíte pořádně žádnou jeho divadelní hru, veřejný proslov nebo moment, kdy v diskusi spojí oddělené tábory. Havel je ve filmu potlačený jako politická a intelektuální osoba a řeší se jenom jeho soukromá morálka, ale bez toho, že si uměl užívat života i jinak. Kdyby byl Havel konzervativní politik, který upírá práva homosexuálům (případně lživě tvrdí, že už mají vše, co potřebují), a sám byl vskrytu homosexuál, tak by šlo o konflikt zásadní. Ale mít milenky v liberálním disidentském prostředí, které žádalo víc svobody nikoli v soukromé ale veřejné sféře, žádný konflikt nezakládá. (23.07.2020)