Rebelové

Ač občas rebel jsem a v šatníku by se nějaké to starší smog tričko REBEL našlo, Rebelové Filipa Renče mě nijak zvlášť neoslovili. Ano, je to retro, je to stylizované, jsou tam barvičky i písničky, je to muzikál - ale nedokážu se při sledování bavit. Asi je mi to celé cizí, i Zuzka Norisová. Skládat písně jí nebudu, snad mi odpustí. 40% (11.08.2006)

Jeden z nejlepšíCh filmů Filipa Renče, kterého sice jako člověka moc nemusim, ale musim uznat že tenhle muzikál se mu povedl. Nic podobného a tak zajímavého zatím v poslední době nikdo nevytvořil. Atmosféra 60. let byla působivě navozena slibnými hity, slušivými kostými a dobovým interiérem. Herecké obsazeni je lákavé, ale herecké výkony nejsou nijak zvlášť dobré. Ale v té době se ještě neznámá Zuzana Norisová docela snaží a zpívaní jí jak lze slyšet jde. Ostaní nejsou se svými hereckými výkony niajk zajímaví, ale to se dá v muzikálu lehce zamaskovat třeba právě zpěvem nebo tancem. Děj je sám o sobě jednoduchý, ale o to historicky osudovější. Choreografie je povedená a svižná. U diváků tento film určitě uspěl, protože návštěvnost v kinách, alespoň co si pamatuju, byla slušná. (06.04.2008)

|| Scenár: Filip Renč, Zdeněk Zelenka, Jan Drbohlav | Hudba: Kolektiv autorů | Distribúcia: Bontonfilm | Rozpočet: 35 miliónov Kč | Tržby: 626,051 $ || Nadštandardný talent Filipa Renča vidieť svet cez ružové okuliare, no zároveň realisticky je v Rebeloch nepopieratelným faktom. Námet je krute krutý, presne ten, na ktorý sme už od československých tvorcov zvyknutý - pretože vedia, že pohne dušou každého človeka, ktorí chcel byť slobodným. Renč zobral túto formulu, naiplantoval pár vizionárskych, ťažko amerických muzikálových čísiel, a vznikol hit, ktorý sa teší úspechu medzi milovníkmi muzikálu i nemuzikálu až dodnes. Niekomu sa to ale môže zdať miestami gýčovité, vtom vidím jediný dôvod nato, prečo sa z Rebelov nestal kult. (29.01.2012)

Docela sympatický film. Jenom ty písničky mě trošku vytáčejí. Soundtrack jsem totiž během jednoho dne slyšela asi 20x. Dělala jsem zrovna autoškolu a v učebně nic jiného nepouštěli. Večer jsem se vracela vždycky s nějakou písničkou na rtech. Úplně se mi vryly do mozku. Rebelové ukazují, že Filip Renč umí točit. (16.01.2009)

Před bezmála čtvrtstoletím Rebelové vzdor svému schématickému ději, toporným dialogům a psychologicky nepřesvědčivým postavám (či spíše loutkám) zazářily, protože po uplynulém desetiletí znovu nechaly živě rozeznít skvělé písničky ze šedesátých let – v originálním znění i v převážně zdařilých coververzích a parafrázích – a některé nadto do vyprávění zasadily jako vizuálně podmanivá intermezza navazující na estetiku dobových televizních hudebních klipů. Jako v devadesátém roce jsem tehdy postřehl dívky, jak si na ulicích zpívají ty dávné sloky, a sám jsem se k nim vrátil a tuhle lásku podnes živím. Rebelové ale na rozdíl od svých předobrazů zestárli a je již zjevné, že podobně papundeklový byl celý svět tohoto papírového příběhu, a čas setřel pel i z magazínových půvabů ústřední trojice dívek (hoši krom Jana Révaie postrádali esprit již tehdy). Je zvláštní vracet se k tomuto převařenému čaji a pátrat po jeho zapomenuté chuti, když se od prvního záběru rozpadá označující a označované jako nesprávné reklamě. Ostatně sám režisér inspiraci „poctivostí“ reklamního obrazu zdůrazňoval, čímž nepřímo vyjádřil, že anachronický muzikál nového tisíciletí se rodí právě z ducha reklamy. Divák již jen eviduje a diví se, jak pomalu vše uplývá. Neschopen identifikovat se s postavami jen čeká, až se na stříbrném plátně setmí. (14.03.2024)