Starci na chmelu

Legenda českého muzikálu. Nestárnoucí písničky, výborná zasazenost do tehdejší doby se zástupci veškerých pro i proti. Pucholt s Pavlovou předvádí sympatické a přirozené výkony a panuje mezi nimi výborná chemie. Všemu nasazuje korunu výborný Kemr. U Straců na chmelu si dokážu představit nejen vřelý vztah k filmu, ale také nenávist k němu samotnému. Rozporuplný budovatelský nářez, který svou naivitou válcuje snad vše tehdejší. 4* (22.12.2014)

Nikdy jsem nepochopil popularitu muzikálu jako takového a pokud byl tenhle průkopníkem a předskokanem něčeho daleko horšího a děsivějšího, čehož jsme v současnosti svědky, pak by si místo hvězd zasloužil pět lebek. Ale protože chci býti objektivní, pak přiznávám, že jsem téhle nablblé kravince kdysi udělil celé tři stáry, ovšem když jsem dnes periferním viděním zahlédl hysterického Pucholta s kudlou v ruce, jak neartikulovaně vyřvává, že se zabije, chráně tak svou běhnu v sudu, chtěl jsem, aby starej Kemroš ten závěs strhl a mohlo proběhnout skvělé muzikálové Psycho...kud, kud, kud. Škoda, takže dvě. (29.12.2012)

Chmelová klasika. Moje generace tyhle brigády nezažila, takže to asi nemůžeme plně chápat. Ale jako muzikál je to celkem dobré. Je to plné klasických songů. Všichni chtějí Hanku. Filip ji nakonec získá. No říkám, je to pro mě z jiné doby, ale není to špatné. "Chodili spolu z čisté lásky, a 17 jim bylo let." :) (10.02.2013)

Mám tenhle film rád, protože se povedlo - na rozdíl od Dámy na kolejích, pozdějšího počinu stejné autorské dvojice - dát dohromady písničky reflektující dobu, z nichž mnohé jsou populární dodnes, skvělé herce, nabídnout prostředí tehdy většině studentů až nepříjemně známé (i mně, jen jsme jezdili na rajčata k rakouským hranicím), a přitom nadhodit několik nadčasových témat jako třeba existence čisté lásky bez sexu (což mnozí v tomto příběhu nejsou schopni pochopit), téma existence, či neexistence Boha (Kemr se za tuto svou roli posléze dlouho styděl, protože on, věřící, katolík, zde pronese, že Bůh není), ale i téma autorit, nakolik jsou jejich pravomoci (skvělá Kačírková v roli učitelky, která si sama není jistá, co je, a co není pravda) zneužitelné či nakolik mají možnost poznat skutečnou pravdu, a že bychom neměli soudit, jelikož nikdo z nás nikdy nezná přesně důvody a okolnosti toho, co a proč ten druhý dělá. Navíc mám rád, když jsou postavy nejednoznačné a někam se v průběhu děje vyvíjejí, což se tady dá říct o všech zúčastněných ("jenom jim hrozně moc závidím"). Navíc, a netuším, nakolik si toho kdo všiml, je celý rámec vyprávění postaven na antickém divadle, s ústřední komentující nadčasovou trojicí, zde tří hudebníků v černém. (27.12.2023)

Socialistický realismus obohacený formátem Cinemascope a jako vždy uhrančivým Vladimírem Pucholtem. Ale jinak jsou pro mě Starci na chmelu spíše tuhá mrtvola, jakýsi formalistický pokus, který v kontextu doby absolutně zastiňují svěží díla Zlaté šedesáté (u Pucholta třeba "Plavovlásky), jež o životě a trablích mládeže hovoří skromněji, něžněji i aktuálněji. (05.12.2023)