O Janovi a podivuhodném příteli

Tahle pohádka na mě už od dětství působila hodně tajemně. Kouzlo pro mě má i nyní, ale jiné – za tu dobu jsem obohacena o jisté poznání, které jsem jako dítě neměla. Možná proto mě tak přitahovala, protože oslovovala něco z mého nevědomí. Když si pohádku převedu do řeči symbolů a vnímám, jaká stránka osobnosti zrovna za Jana a princeznu jedná, jsem fascinována. Jako předloha k filmu posloužila Andersenova pohádka „Společník na cestách“, která má (s ohledem na Andersenovu tvorbu) netypicky pozitivní konec. Jan vedle svého přítele, který jej učí posílit svého vnitřního muže, roste. Nádherná princezna s krásným hlasem je ovládána krutostí a chladem svého vnitřního muže, aniž by tento fakt mohla jakkoli ovlivnit. Se svým vnitřním mužem se setkává ve spánku (tedy v jiném druhu reality). Přítel učí Jana tomu (tak trochu šamansky), že sejít z cesty je nebezpečné a že by Jan neměl utíkat od svého záměru. Učí jej, že není vše tak, jak vypadá a že útěk či uposlechnutí strachu není cestou odvahy. Přítel Janovi po zásluze zhmotní bělouše (totemové zvíře), kterého zkrotil v místě mimo čas a prostor, co bychom mohli nazvat snem či nevšední realitou. Přítel supluje Janovi do jisté fáze příběhu roli otce, který předčasně zemřel. Když se však Jan cítí vnitřně silný, chce převzít zodpovědnost a pro třetí odpověď se vydává sám. Počíná si vcelku neobratně, dopouští se začátečnických chyb, ale když přijde na poměření fyzických sil, vítězí. Aby však bylo vítězství završeno, musí prolomit kletbu a uhodnout poslední odpověď. V té chvíli jej přítel učí vypnout ratio a naslouchat intuici (napojit se na hlas své vnitřní ženy). Předtím však, než bude Jan hádat potřetí, ptá se princezna (již v kontaktu se svými vnitřními postavami) otce, zda nejde hádání zrušit. Otec se však zdá být neústupný a princezna tak prochází nutnou zkouškou ne-lítosti. Za důvěru, kterou dala Janovi, pak získá celistvost své osobnosti – klíč ke svobodě. (12.01.2017)

Zvláštní pohádka, ze které jde strach i po letech. Za atmosféru a kostými by se nemuseli stydět ani v hororu. Hudební doprovod to celé dotváří. Já jsem se jí jako malá bála a měla z ní noční můry. I teď ji zrovna dvakrát nevyhledávám. Tomáš Valík je sympaťak a jeho přítel, který nad ním držel ochrannou ruku taky. Takže jim fandím, když se náhodu na pohádku dívám. (15.09.2020)

Chceš vědět, proč jsem ti pomáhal? Protože si jako nejchudší z chudých obětoval svůj jediný peníz, aby nezvítězilo zlo! Jednal si, jak ti radil tvůj otec. Jak? S láskou a dobrotou v srdci chlapče. Jednej tak i jako král. Pohádka, která si zasloužila můj respekt, už i když jsem ji viděl jako malý kluk! (17.07.2011)

Na teto pohadce nechapu dve veci. Prvni je ta, ze k dnesnimu dni jsem ji neznal a druha? Proc v takove koprodukci udelali pouze televizni film? Myslim, ze teto strasidelne pohadce k celovecernimu filmu chybi jen malo. Dobry scenar podle Andersenovy predlohy, slusna vyprava, dobra atmosfera a zajimave mezinarodni herecke obsazeni. Zde vsak zaujmou herci v mensich rolich, Kemr, Labuda, Zednicek a predevcim dracice Mapi Galan.-). (01.01.2018)

Plně souhlasím s názory ostatních uživatelů, je to pohádka nebývale temná a trochu depresivní, a také jsem se jí jako kluk trochu bál. A právě proto svým pohledem, že ani pohádkový svět nemusí být vždy malován narůžovo, se mi dnes tolik líbí. Přestože se jedná o televizní pohádku, strčí do kapsy mnoho pohádek filmových (a určitě všechny pozdější). Koprodukční dílo, které uzavírá zlaté časy české pohádky (pak už to šlo s tímto žánrem z kopce) je dobře obsazeno, je obdařeno výbornou hudbou Petra Hapky a s přehledem se řadí mezi mých pět nej pohádek všech dob. (10.12.2013)