Den sedmý, osmá noc

Film se svým stylem a způsobem vyprávění podobá dílům Pasoliniho. Bohužel se tu snaha o metaforu tluče s realistickým zachycením české vesnice. Kdyby tu místo nevýrazného ohrožení z jiného světa (ty nálety na vesnici jsou dost rušivé a nepříjemně zvýrazňují epizodičnost a roztěkanost filmu) stála hrozba skutečná, film by získal tu pravou mrazivost. Další chybou je příliš veliký počet postav,což se na začátku jeví jako klad, jenže když se z davu nezačnou vydělovat hlavní postavy, nositelé postojů (až na banální postavu učitele - intelektuálního slabocha "Vždycky jsem vinen") a film plyne jako sled více či méně zajímavých scének, divák po chvíli otupí a proberou ho až reálně zachycené hrůzy konce a rozkladu společenství. (17.03.2010)

Na pátou hvězdičku to není, protože na filmu je až příliš dobře znát, za jak složitých podmínek vznikal a jak urychleně se dokončoval, aby jeho realizaci neukončil zákaz ještě předtím, než poputuje do trezoru. Na druhou stranu jsou to opravdu čtyři silné poctivé hvězdičky, protože s odstupem času se mi spolu s Kachyňovým Uchem a Juráčkovým Případem pro začínajícího kata jeví jako ztělesnění myšlenkového kvasu a společenské kritiky z intelektuálních pozic a snímek má zkrátka pro onu éru symbolický význam. Dobře popisuje dobu, kdy se ještě mohlo naznačovat, ale nikoliv už sdělovat otevřeně a nazývat věci pravými jmény. Příběh jedné vesnice, jejíž obyvatelé po příjezdu hereckého souboru a několika náhodným okolnostem, jako je výpadek elektrického proudu a překážka na trati, dojdou k přesvědčení, že po nich někdo jde a začnou podléhat masové paranoie. Film je plný působivých a mrazivých replik, Zdeněk Mahler jako scénárista použil spoustu absurdních dialogů, které dobře charakterizují diktaturu reálného socialismu a šílenost doby. Reálný socialismus byl jako společenský systém díky cenzuře a utajování čehokoliv nesmírně náchylný k šíření nejrůznějších fám a konspiračních teorií a z toho si takhle černočerná komedie nepokrytě střílí (označení cynická satira by mi k tomuhle snímku sedělo víc než např. psychologické drama). Film si nejspíš vychutnají fanoušci absurdního divadla a intelektuálních hříček. Výborné herecké obsazení a předvedené výkony. Celkový dojem: 85 %. (02.12.2009)

V podstatě geniální sociologická metafora. Jsou v pasti. Nikdo nesmí ani dovnitř, ani ven. Nastolená situace jim rozdává role. Nyní jsou již všichni herci. Lámání charakterů a probouzení pudů sebezáchovy. Naneštěstí i těch nejnižších. Nastává osmá noc...a rozhodně to nemusí být noc šedesátá osmá. Schorm odhaluje bezradnost lidského počínání, které lze aplikovat do jakékoli doby. Děj postupující z hodiny na hodinu. Inspirující myšlenky v každé pronesené větě i záběru. Zde není nic zbytečného. Film, který nelze vstřebat napoprvé, výjimečný to film. "Co když už je možné, jen to nemožné...?" (20.11.2012)

Siedmy deň, osma noc mi najviac z českej novej vlny pripomenul Passoliniho. Tvorcovia si dávajú stále menej a menej servítky pred ústa a kameru a film sa zvrhne na akúsi light verziu 120 dní Sodomy. Najdôležitejšia je ale na ňom jeho nadčasovosť a otvorenosť interpretáciám, pretože vidieť v ňom iba dobovú reakciu na augustové udalosti by bolo príliš zjednodušujúce. Schorm s Kačerom sú niekde na polceste k divákovi, ktorému stále režisérsky odstup nemusí dovoliť sa do diela ponoriť, zároveň však chápe ich zámer a pozerá sa na známych hercov. To platí nielen pre dobové publikum, ale aj pre to dnešné, ktoré môže situáciu dedinských obyvateľov a ich premenu (premenu?) brať ako podobenstvo ľudí, žijúcich v dobe normalizácie, respektíve film brať ako memento pre situáciu, ktorá môže hypoteticky nastať kedykoľvek. Nič je nové niečo. (08.11.2013)

Rozhodně se nejedná o technicky dokonalé dílo, spěch a nervozita tvůrců jsou vidět na každém druhém záběru, jenomže i to se zde projeví jako přednost. Těžko totiž natočit vynikající mysteriozní snímek, který by zároveň pravdivě reflektoval prostředí na české vesnici nejen na konci šedesátých let. A to se zde povedlo. Je to strašně nepříjemně autentické a opravdové. Jak se dokáže člověk během několika hodin změnit ve zvíře a jak malicherné motivy jsou k tomu zapotřebí. Jednotlivé scénky jsou k sobě přilepeny zdánlivě neuměle, postavy až tak nevystupují do popředí - kromě neodolateného omezence Jana Libíčka -, ale výsledný dojem je dokonalý. Alegorické odkazy na pašíjové hry, nepochopení Ježíšova života a odkazu, ba i na Kafku, jsou do příběhu zakomponovány velmi povedeně a dodávají mu tak zase o něco hlubší rozměr. (21.09.2006)