Farářův konec

Farářův konec je neuvěřitelně silné filmové podobenství, jemuž může z diváckého hlediska asi nevíc ubližovat jeho jistá "experimentálnost". To slovo píšu v uvozovkách, protože spíše než o snahu experimentovat tu zjevně šlo o snahu nezasazovat film do konkrétních reálií. Ani v roce 1968 přece nebylo úplně možné natočit syrový kritický film z komunistických padesátých let. Navíc to Schormovi umožnilo pracovat s tématem frašky, s divadelní nadsázkou a ještě k tomu skvěle rozehrát řadu paralel biblického textu. Přesto je nutné říci, že je to tak trochu z nouze ctnost a že je to na filmu poněkud znát... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: Adam Bernau, kinej, Radek99,Matty, Pohrobek... (03.12.2017)

Trošku se to rozbředlo. Kdyby to zacílilo na body: Bróďa se stává falešným knězem, řeší drobné záležitosti vesnice, bojuje s učitelským a odolává svodům své skutečné ženy, dalo se z toho udělat mnohem zábavnější dílo. Takhle to bylo plné lidových tanců a hudby, ale podstatné se trochu rozostřilo. Letní atmosféru tenhle film moc netrefil. (06.02.2022)

Pokud bych měl jakkoliv charakterizovat osobnost Evalda Schorma, bylo by to filmem Farářův konec. Tam jsou všechny Evaldovy hodnoty, poselství a symbolické obrazy s lidským srdcem citlivě natočeny v jedno silné podobenství. Miluju tento film. Scénář napsal spolu s autorem stejnojmenné knihy Josefem Škvoreckým, kde pár detailů pozměnil, nicméně kniha je stejně dobrá jako film. Co ale naplat, tohle soudruzi nemohli překousnout a tak snímek okamžitě stáhli do trezoru, idioti! Ten film má v sobě duši Evalda Schorma, já ji tam opravdu cítím, takový režisér a člověk byl a je nenahraditelný. Bróďa, Jan Libíček, Jana Brejchová. Obsazení jakékoliv role či roličky je unikát. Nejvíce si vždycky užívám scény s babičkou v podání Josefy Pechlátové, to je totální nářez!! Když hraje s farářem karty : "Ale babičko, šetřte znamení kříže" "Ale co, dokavaď voni sou se mnou, jinak se na mě každej vysere, dvacet! Už jim ani pánbůh nepomůže". "Voko". "No sakra, voni to ale hrajou, no Honza aby zase šel pro nový pětníky. Tak a teď vo televizor!" "No tak to snad ne babičko". "Ale jo, stejně ty programy tam stojej za hovno!" "No tak to už hraničí s neřestí babičko, tady si vemte všechno zpátky, já se neobohacuju karbanem, já jsem kněz!" "Voni sou kněz? Za všechny prachy!!" :D :D. Farářův konec je pro mě srdcovka a jeden z nejlepší českých filmů lét šedesátých. (25.04.2021)

Hodně rozporuplný film. Biblická alegorie na Ježíšův život, konflikt křesťanské víry a komunistického přesvědčení, místy i docela vulgární komediálnost. Vnímat se tento film dá opravdu na mnoha úrovních. Závěrečná scéna „ukřižování“ pak při pozorném čtení nese přímo atributy geniality. Přesto, že se jedná o zdařilý film, postrádá Farářův konec ve své alegoričnosti onu poetickou hravost Juráčkova Případu pro začínajícího kata nebo hořkost Němcova snímku O slavnosti a hostech a ve své mnohovrstevnatosti se občas tak trochu ztrácí. Škvorecký konečnou verzi příběhu popisuje jako „platónskou ideu české vesnice, protknutou jako trny konkrétnem tajné policie a zarámovanou do struktury chaplinovské frašky". (26.08.2010)

Taková zábavná fraška o jednom zbožném kostelníkovi, který by rád, ač je sám velký hříšník neboť na jeho duši leží velká lež, pomáhal jiným hříšníkům k očistění. Vesnice, kde se chtějí všichni upřímně polepšit, je jako stvořená pro faráře tohoto typu. Komediální rovina filmu je základem kvality, nechybí absurdní výjevy (stavění rozhlasu, nebo stále uniformovaný Jan Schmid) výborné dialogy kantora s farářem a samozřejmě jemné zamotání děje, ať je to fraška se vším všudy. Evald Schorm si mě absolutně získal svojí povídkou Dům radosti se sbírky Perličky na dně od té doby, je pro mě vlastně povinností vidět z jeho tvorby co se dá. I po dalším filmu však zůstává ona povídka na mém pomyslném vrcholu kvality E.Schorma. (21.01.2013)