Diagnóza smrti

Poslední Kalašovka s Rudolfem Hrušínským je u mě tak nějak přesně na pomezí tří až čtyř hvěžd. Jak již zmínili ostatní komentující, je tady vidět, jak se za deset let od posledního Schulofoa dílu změnila doba i styl natáčení. A vlastně to v tomto případě není vůbec ku prospěchu. Protože temná  černobílá barva měla opravdu svoje tajemné kouzlo. To (takřka televizní) vybledlá barevná pociťově nemá. Schulhoff taky ničemu nepomohl tím, že jeho režie mi tentokrát již připadala oproti minulým dílům taková rutinní a skoro až rezignační i s těmi všemi šedými socialistickými prostředími. Je to škoda, protože materiál zde jinak nebyl tak špatný. To že je Rudolf Hrušínský i po desetileté pauze ve své roli jako doma asi až tak nepřekvapí. Ale nepřišlo mi, že by jeho major Kalaš ztratil něco ze svých předchozích atributů. Pořád jde o nepříliš emoce projevujícícho, tvrdého, ale když na to dojde tak i  empatického vyšetřovatele, který vypadá jakoby byl se svou prací i ženatý (i když tentokrát se dokonce zmíní v jedné větě o své ženě, takže se dovíme, že zřejmě má rodinnu.:DD), klidně vám neomaleně vleze kvůli vyšetřování do domu, ale každý výslech většinou zakončí formálně zdvořilostní  větou ,,tak vám děkujem.´´ Přece jen je tahle postava tentokrát ale o něco lidstější. Především díky rozhovorům s nemocničním doktorem o otázkách života, smrti a pak i spravedlnosti. Zpočátku mi přišla vedle klasického vyšetřování druhá línie o havárii řidiče a darování ledvin už vaření z vody, ale nakonec musím uznat, že to příběh docela osvěžilo a morální dílemata o tom, že někdo musí umřít, aby mohl druhý žít a každý doktor bude chtít uzdravit toho svého pacienta nebyly zanedbatelné stejně jako následné otázky o tom, že za vraždu bude vlastně odsouzen viník, ale ne ten, kdo ho k vraždě donutil. Dobrá, po třech Schulhoffových Kalašovkách, které to zkoušely hlavně přes temnou atmosféru a nervydrasající patrání po vrahovi se to tentokrát zkusilo jinak, trochu psychologicky. A musím říct, že mě i tak vývoj často úspěšně překvapil a nakonec do sebe všechno docela zajímavě zapadlo.  Jen by se mi líbilo lepší filmařské podání, které tady je fakt takové ušmudlané. Nakonec ale stejně přidávám čtvrtou hvězdu, radši (stejně jako u Strachu) bez přemýšlení. (09.06.2021)

Hrušínský naposledy jako Kalaš... Za těch deset let uplynulých od "Stop krve" se výrazně změnila podoba filmů i společnost (soudě tedy jen podle těch filmů) a sotva šlo styl udržet v podobě, jakou měly předešlé. Z depresivní detektivky se tak přešlo na běžnou krimi (na čemž má velkou zásluhu i kamera - z ponurého černobílého cinemascopu do televizní barevnosti v 4:3), což je sice škoda, režisér ale pořád své řemeslo ovládá jako málokdo a výsledek je po všech stránkách nad standardní úrovní. (01.03.2010)

1979. Ta doba byla dobrá aspoň v tom ohledu, že Miloš Zeman tehdá nedělal nic horšího, než že psal ekonomické zprávy a prognózy pro Ústřední výbor. Zeman tenkrát díky perfektně zvládnuté malé násobilce vypočítal, že jsme zaostalejší než Západ. Nekecám. Několik cyklostylovaných kopií putovalo do českých vědeckých knihoven a tam jsem jednu z nich tehdá našel. Říká to hodně o úrovni ÚV i Zemana. (22.12.2022)

Československá krimi zabývající se vyšetřováním dvou zdánlivě nesouvisejících událostí : zranění mladé ženy v lese a autonehody nákladního vozidla. Případem je pověřen známý major Kalaš v podání R. Hrušínského, jemuž při odhalování neznámých skutečností asistuje více či méně úspěšně V. Besser. Během pátrání vychází najevo úzká souvislost mezi jednotlivými činy a poté už není pro zkušeného kriminalistu problém najít pachatele. Herecké výkony byly slušné, hlavní kriminalista Kalaš však ztratil jeho pověstný odstup a tajemno z předchozích dílů této krimisérie. Také samotný příběh nebyl tak ohromující, jak by snad divák mohl vzhledem k starším filmům s tímto charakteristickým vyšetřovatelem očekávat. Potěšilo mě obsazení P. Čepka, jenž i v malé roli předvedl své nezaměnitelné herectví. Přestože mám Seqeunsovy kriminálky ve velké oblibě, tento režisérův počin hodnotím pouze jako průměrný. Zejména časté zobrazování nemocničního prostředí bylo snímku na škodu, neboť rozmělňovalo stupňující se dramatičnost během vyšetřování. (04.10.2013)

Veškeré kouzlo, prvních třech dílů, atmosféra, filmařský um je nenávratně pryč. Diagnóza smrti jasně dokazuje jak se dá vše natočit jinak (rozuměj hůře) i když mám stejné podmínky a herce. Už jen režisér ví co se stalo. Už jen posun do formátu barvy a do obrazu 1,70:1 dokazuje hodně. Ačkoliv je příběh silný, jeho zpracování a herecké výkony, ho nemilosrdně posílají ke dnu a do bedny s nápisem průměrně až podprůměrně šedivé. (15.12.2010)